Stužkonoska modrá (Catocala fraxini) je motýl z čeledi Erebidae. S rozpětím křídel 75–95 mm patří k největším nočním motýlům v České republice.
Pobývá na okrajích listnatých a smíšených lesů, řídkých lesích na svazích a podél řek, v lužních biotopech a lesostepích. Na našem území je stužkonoska modrá nehojná, avšak vyskytuje se v řadě lokalit v Čechách i na Moravě. Areál jejího rozšíření sahá od centrální a severní Evropy na východ do Asie až k Japonsku.
Přední křídla jsou zbarvena od světle šedých až po tmavě šedočerné odstíny. Jejich kresbu tvoří dvojité tmavé příčky se světlejším středem, výrazná tmavá ledvinovitá skvrna a pod ní nápadná, téměř bílá, čtyřhranná skvrna s tmavým lemem. Vlnovka bývá zpravidla dobře patrná v podobě širší, tmavé, nepravidelně zubaté příčky. Zadní křídla jsou pro tento druh zcela charakteristická – jsou téměř černá a uprostřed nesou široký modrý pás rovnoběžný s vnějším okrajem křídla. Třásně jsou dlouhé a bílé. Díky zbarvení předních (horních) křídel je stužkonoska se složenými křídly nenápadná, protože splývá s kůrou stromů, na kterých sedává (osika, topol, méně pak bříza, dub, jasan, olše, jilm, babyka, vrba). Vajíčka stužkonosky přezimují v prasklinách kůry, housenky se vyskytují od května do června a jsou pohybově velmi aktivní, následně se zakuklí. Motýli jsou aktivní od konce července do poloviny října, a to v nočních hodinách.
Podle stužkonosky modré je pojmenována báseň Petra Bezruče vydaná v roce 1930. Vydání básně bývají doplněna ilustracemi stužkonosky od různých autorů, např. vydání z roku 1948 ilustroval Jožka Baruch, vydání z roku 1952 Max Švabinský.
Příbuzné druhy Na území ČR se vyskytují i další stužkonosky, které se vyznačují výrazně zbarvenými zadními křídly, např. stužkonoska olšová, stužkonoska topolová, stužkonoska švestková, stužkonoska úzkopásá, zranitelná stužkonoska vzácná či silně ohrožená stužkonoska vrbová.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Stužkonoska modrá na BioLibu
Kategorie:Erebidae