Samavéda (v sanskrtu: सामवेद) je starověký sanskrtský text, který patří mezi posvátné texty hinduismu a nejstarší díla indické literatury. Jde o jednu ze čtyř hlavních knih Véd (v užším smyslu). Hlavním tématem je hudba a hudební teorie. Text obsahuje 1875 veršů. Samavéda má mnohem méně veršů než starší Rgvéda, přesto je textově bohatší, protože obsahuje partitury, obvykle považované za nejstarší na světě. Notový zápis je většinou číselný. Dochovaly se tři různé redakce. Nejstarší části textu pocházejí zhruba z období 1200 př. n. l. a vznikly tedy patrně ve stejné době jako Jadžurvéda a Atharvavéda. Nejmladší a nejfilozofičtější části textu (upanišady) pocházejí z doby kolem 600 př. n. l. V knize zaznamenané písně a melodie byly určeny k náboženským účelům či osobní meditaci. Jde tedy o svého druhu liturgickou knihu. Nicméně muzikologický zájem, zvláště v pozdějších pasážích, je také již patrný. Text obsahuje i pravidla pro užívání hudebních nástrojů.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Védy Kategorie:Indická hudba Kategorie:Hinduistická literatura