náhled|Schéma vertikální cirkulace vzduchu v Hadleyových buňkách (vyznačena černě); světle modře je podbarvena troposféra, modře vyznačeno subtropické tryskové proudění Hadleyova buňka je globální oblast cirkulace atmosférického vzduchu, která se nachází přibližně mezi rovníkem a 30 ° zeměpisné šířky na jižní i severní polokouli. Jméno nese po Georgi Hadleyovi, britském amatérském meteorologovi.
První náznaky existence Hadleyových buněk byly objeveny koncem 17. století Edmundem Halleym; Hadley přibližně o 50 let později zdůvodnil západních směr rovníkových větrů zachováním momentu hybnosti proudícího vzduchu. Celý mechanismus proudění vzduchu byl ale objeven až s pozorováním proudění v horních vrstvách troposféry mnohem později.
Kromě Země existují Hadleyovy buňky i v atmosférách jiných vesmírných těles, v sluneční soustavě mezi ně patří Mars, Titan nebo Venuše.
Charakteristika Hadleyovu buňku tvoří stoupající teplý vzduch v intertropické zóně konvergence, který se při dosažení horní troposféry ve výšce 12-14 km dělí a míří severně i jižně směrem k planetárním pólům. Během pohybu v této vrstvě se ochlazuje až na teploty kolem 60 °C a v oblastech subtropů (okolo 30 ° zeměpisné šířky) klesá zpět k povrchu; zde se nachází rozhraní Hadleyových a Ferrelových buněk a na jejich hranici také subtropické tryskové proudění a oblast vysokého tlaku vzduchu. Ochlazený suchý vzduch vlivem teplotního gradientu proudí zpět k rovníku, nabírá vlhkost, ohřívá se a opět se dostává do stoupavého proudu.
Kromě těchto severojižních sil, které jsou způsobeny rozdílem v teplotách rovníkových a polárních oblastí, působí na vzduch i Coriolisova síla. Jejím důsledkem se vítr, který míří směrem od rovníku, stáčí na východ; naopak vítr mířící k rovníku se stáčí směrem na západ. V Hadleyově buňce na severní polokouli se tím pádem přízemní větry (mířící na jih k rovníku) stáčí na západ a výsledkem je severovýchodní pasát (tedy vanoucí ze severovýchodu); naopak vyšší vrstvy vzduchu mířící od rovníku na sever se stáčí k východu. Na jižní polokouli stejným způsobem vznikají jihovýchodní přízemní pasáty, zatímco ve vyšších vrstvách vzduchu vane vítr ze severozápadu.
Rozsah buněk To, že Hadleyovy buňky dosahují jen k 30 ° zeměpisné šířky, je dáno především zachováním momentu hybnosti větru. Na planetách, které mají atmosféru a rotují pomaleji než Země (například Venuše) mohou Hadleyovy buňky dosahovat téměř až k pólům.
Vnější hranice buněk pravidelně kolísá. Byl pozorován také vliv změny klimatu na Hadleyovy buňky, přičemž se předpokládá, že jejich vnější okraj se na počátku 21. století posouvá směrem k pólům, a to včetně posunu pásma vysokého tlaku na rozhraní Hadleyových a Ferrelových buněk a výskyt suššího podnebí v těchto oblastech, mimo jiné i ve Středomoří. žádné|náhled|500x500pixelů|Model změn Hadleyových buněk v závislosti na ročním období podle naměřených rychlostí větru z let 1991-2020
Odkazy
Reference
Externí odkazy
buňka Hadleyova v elektronickém meteorologickém slovníku
Kategorie:Atmosféra Země Kategorie:Meteorologické jevy Kategorie:Oceánografie