Peaucellierův–Lipkinův mechanismus (často označovaný jako Peaucellierův–Lipkinův inverzor) je mechanické pákoví, které jako první v historii umožnilo naprosto přesný převod rotačního pohybu na přímočarý v rovině a naopak.
Historie Až do tohoto vynálezu neexistoval žádný rovinný mechanismus, který by generoval přesnou přímku bez použití vodicích prvků (např. kolejnic). Dosavadní řešení, jako byl Wattův přímovod z roku 1784, vytvářela pouze přibližný přímočarý pohyb (píst se pohyboval po křivce připomínající protáhlou osmičku). Mechanismus nezávisle na sobě objevili Charles-Nicolas Peaucellier (1832–1913), francouzský armádní důstojník, v roce 1864 a Yom Tov Lipman Lipkin (1846–1876), litevský matematik židovského původu, v roce 1871. V 19. století vyřešilo zásadní technologický problém v konstrukci parních strojů a v kinematice obecně. Písty těchto strojů se pohybují v přímce a pro udržení těsnosti a účinnosti musí být jejich pohyb co nejpřesnější. Lord Kelvin byl mechanismem tak nadšen, že o něm prohlásil: „Je to ta nejkrásnější věc, jakou jsem kdy v životě viděl.“
Geometrický princip Mechanismus je mechanickou realizací matematického zobrazení zvaného kruhová inverze. To je zobrazení, které (mimo jiné) převádí kružnici procházející středem inverze na přímku. vpravo|náhled|Animace mechanismu. Žluté tyče tvoří kosočtverec, zelené jsou upevněny v pevném bodě. Peaucellierův-Lipkinův mechanismus je mechanický převod, který byl v roce 1864 prvním vynálezem schopným přeměnit kruhový pohyb na dokonale přímočarý pohyb bez potřeby vodících lišt. Skládá se z osmi pevných ramen uspořádaných do specifické geometrické sestavy, jejímž jádrem je kosočtverec propojený se dvěma delšími rameny ukotvenými v pevném bodě a jedním pomocným ramenem upevněným k dalšímu čepu. Celé zařízení funguje na principu geometrické inverze, kdy pohyb jednoho bodu po kružnici procházející středem inverze vynucuje pohyb koncového bodu po přesné přímce.
Srovnání se Sarrusovým mechanismem Předchůdcem Peaucellierova mechanismu byl o 11 let starší Sarrusův mechanismus (1853). Ten sice také vytvářel přesnou přímku, ale jednalo se o prostorový (3D) mechanismus využívající skládací desky. Peaucellierův–Lipkinův mechanismus byl první, který to dokázal v rovině (2D).
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Matematický tutoriál Peaucellierova–Lipkinova mechanismu (Cornell University, anglicky) Peaucellierův inverzor na MathWorld (anglicky)
Kategorie:Geometrie Kategorie:Kinematika