Pověřenec (slovensky povereník) byl termín užívaný pro člena slovenského Sboru pověřenců (slovensky Zboru povereníkov), který řídil svěřené pověřenectvo (slovensky povereníctvo), tj. ústřední orgán státní správy na Slovensku. Při vzniku této funkce měl pověřenec (povereník) pravomoci ministra; za dobu existence Sboru pověřenců vykonávala funkci jen jedna žena – Emília Janečková-Muríňová.

Používání pojmu pověřenec a povereník v českých zemích Dokumenty celostátní platnosti a záběru Dokumenty celostátní platnosti (Ústava, zákony) byly v tehdejším Československu vydávány současně v jazyku českém i jazyku slovenském. Při tomto dvojjazyčném řešení se v české verzi užíval výraz pověřenec, ve slovenské povereník.Např. Např.

Některé dokumenty celostátní platnosti, namátkou Věstník ministerstva školství, nebo publikace Organisace československého státního zřízení, používaly v jednom výtisku češtinu i slovenštinu. Respekt k oběma jazykům byl patrný na i jedné stránce publikace.

Ostatní Výraz povereník, který jednoslovně vyjadřoval specifický význam obecnějšího pojmu pověřenec, byl ojediněle užíván od roku 1945 i v českých publikacích a periodikách. Objevovalo se i česko–slovenské spojení Sbor povereníků. Jednoznačnost a určitost výrazu povereník byl důvod, proč zůstal v původním slovenském tvaru i textech, které byly přeloženy ze slovenštiny do českého jazyka.

Slovo povereník ojediněle používali čeští autoři zabývající se československou historií po roce 1990, ale také čeští autoři beletrie, a čeští překladatelé beletrie.

Historie

Slovenské národní povstání Po vypuknutí Slovenského národního povstání deklarovala Slovenská národní rada převzetí zákonodárné, vládní a výkonné moci na Slovensku. Stalo se tak 1. září 1944 nařízením č.1. Následovalo nařízení Slovenské národní rady (SNR) č.3, kterým byla zřízena pověřenectva, jako ústřední úřady. státní správy. Standardní termín ministerstvo nebyl použit z důvodů distancování se od existujících ministerstev Slovenského štátu, také by kolidoval s názvy úřadů budoucího obnoveného Československa. Pověřenectva měla řídit státní správu v těchto rezortech:

vnitro obrana finance hospodářství a zásobování dopravu a veřejné práce školství a osvětu justice zdravotnictví sociální péči

Vytvořením správy rezortů byl učiněn krok, který byl později předmětem řady jednání. Dne 13. října 1944 bylo vydáno nařízení Slovenské národní rady č. 37, které právně vyjádřilo, že pověřenectva vykonávají státní správu ve jméně a z pověření SNR. Současně stanovilo, že v čele pověřenectva stojí pověřenec.

Přestože SRN deklarovala moc zákonodárnou, pověřenectva a pověřenci byli ustanoveni nařízeními, nikoli zákony.

Vláda ČSR v Košicích Dne 5. dubna 1945 vyhlásila vláda ČSR v Košicích Košický vládní program, programový dokument první vlády ČSR po 2. světové válce. V hlavě VI. se uvádí:

Slovenská národní rada vydala 21. dubna 1945 nařízení č. 30/1945 Zb. n. (Sbírka nařízení), podle kterého mohla československá vláda vládnout jen po dohodě s předsednictvím SNR. Žádný československý orgán neměl sám o sobě možnost vykonávat svoji působnost nad územím Slovenska. Při striktním dodržování tohoto nařízení by Československo jako stát vůbec nemohlo existovat.

Vývoj kompetencí povereníků (pověřenců) Bylo nutné definovat postavení, pravomoci slovenských národních orgánů a vztah slovenských národních orgánů k centrální vládě. To se stalo uzavřením Pražských dohod:

První pražská dohoda stanovila, že výkonný orgán SNR se nazývá Sbor pověřenců (Zbor povereníkov) a je odpovědný centrální vládě i SNR. Druhá pražská dohoda stanovila větší pravomoci prezidenta republiky a centrální vlády. Třetí pražská dohoda stanovila podřízenost pověřenců ministrům centrální vlády.

Zánik Článkem 78 Ústavy Československé socialistické republiky ze dne 11. července 1960 byla pověřenectva zrušená, ale nezanikla funkce pověřence. Pověřenci byli nadále zpravidla předsedy komisí SNRhttps://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1960.html K definitivnímu zániku funkce pověřenců došlo 31. prosince 1968. Následně od 1. ledna 1969 pověřence nahradili ministři slovenské vlády, a to na základě článku 125 ústavního zákona č. 143/1968 Sb. o československé federaci, který stanovil, že vláda republiky (České, Slovenské) se skládá z předsedy, místopředsedů a ministrů.

Zánikem funkce „pověřenec“, která neměla protějšek v českých zemích, zmizelo asymetrické uspořádání výkonné moci v Československu.

Poznámky

Reference

Kategorie:Sbory pověřenců Kategorie:Politické dějiny Slovenska Kategorie:Funkce na základě jmenování Kategorie:Vzniklo 1944 Kategorie:Zaniklo 1968