Henning Jakob Henrik „Intalêraĸ“ Lund (29. září 1875, Nanortalik – 17. června 1948, Narsaq) byl grónský básník, politik, pastor, katecheta, malíř a skladatel. Je známý především jako autor grónské hymny.

Životopis

Mládí a mise ve východním Grónsku Henrik Lund byl synem katechety Christena Petera Jense Severina Isaka Lunda (1848–1922) a jeho ženy Athalie Sophie Margrethe Christiane Hansen (1845–1919). Henrik Lund studoval do roku 1897 na grónském semináři, kde se vzdělával na rovněž katechetu. Nepatřil mezi nejlepší studenty svého ročníku, ale již v té době mu bylo navrženo, aby se stal misionářem ve východním Grónsku. Východní Grónsko bylo kolonizováno teprve roku 1894 a tamní obyvatelé měli být obráceni na křesťanství.

Misionář Frederik Carl Peter Rüttel ho nakonec vybral, aby sloužil jako katecheta ve východním Grónsku. Henrik Lund vyrůstal na nejjižnějším cípu Grónska, kam se na konci 19. století přestěhovalo mnoho Tunumiitů, takže znal jejich kulturu a jeho jižní grónský dialekt se podobal jazyku východního Grónska. Měl také rodinné vazby na východní Grónsko, protože jeho strýc Johannes „Hanseeraq“ Hansen (1837–1911) byl v 80. letech 19. století členem lodní expedice, která navázala kontakt s Tunumiity ve východním Grónsku. Jeho synovec – tedy Henrik Lundův bratranec – Johan Petersen (1867–1960) byl také členem expedice a v roce 1894 byl jmenován prvním koloniálním správcem ve východní Grónsku.

Po dokončení studia na semináři působil nějakou dobu jako katecheta ve svém rodném městě Nanortalik. Dne 23. dubna 1899 se v Qaqortoqu oženil s Karoline Malene Justine Haldora Egede (1877–1979), dcerou obchodního správce Johana Jakoba Egedeho a jeho ženy Juliane Caroline Mariane. Následně se pár kvůli nedostatečnému lodnímu spojení mezi západním a východním Grónskem vydal do Dánska, kde přezimoval, a následující rok přijel do Tasiilaqu, kde působil následujících deset let jako misijní katecheta.

Činnost v jižním Grónsku V roce 1909 opustil východní Grónsko a vrátil se do jižního Grónska, kde byl v roce 1910 zaměstnán jako katecheta v Alluitsup Paa. V roce 1912 se přestěhoval do svého rodného města Nanortalik a následující rok se vrátil do Alluitsup Paa. V roce 1919 byl jmenován hlavním katechetou v Narsaqu. V letech 1923 až 1932 seděl za obvod Narsaq v třetí a čtvrté Grónské zemské radě. V roce 1936 byl v Kodani vysvěcen na pastora a jako takový působil až do své smrti v Narsaqu. Zemřel 17. června 1948 ve věku 72 let na mozkovou krvácení.

Jeho žena ho přežila o 31 let a stala se první osobou v Grónsku, která prokazatelně dosáhla věku přes sto let. Z manželství vzešlo několik dětí, mezi nimiž byli i dva členové krajské rady Jakob Lund (1900–1979) a Isak Lund (1902–1949). Dva zeťové byli spisovatel a umělec Hans Lynge (1906–1988) a pastor a politik Rink Kleist (1912–1977). Mezi vnoučaty jsou politik Henrik Lund (1939–2003), novinář Niels Henrik Lynge (* 1937), politik Torben Emil Lynge (1940–2023), politik Kaj Kleist (* 1943), politička Augusta Salling (* 1954) a politik Kalistat Lund (* 1959).

Henrik Lund byl v roce 1921 jmenován rytířem Řádu Dannebrog a v roce 1947 byl vyznamenán medailí za zásluhy Ingenio et arti.

Dílo

Malíř Během svého pobytu ve východní Grónsku začal Henrik Lund malovat. Maloval akvarely s krajinářskými motivy. Později maloval také pastely a olejovými barvami. Jeho díla odrážejí jeho lásku k vlasti a její přírodě. V roce 1931 byla některá z jeho děl vystavena na koloniální výstavě v Římě.

Hudba Henrik Lund je však známý především jako básník. Po svém návratu z východního Grónska začal psát básně. Mezi jeho nejranější díla patří báseň Nunarput utoqqarsuanngoravit (Naše země, tys tak stará), kterou napsal v roce 1912. S melodií Jonathana Petersena z roku 1937 se text později stal neoficiální grónskou národní hymnou. K některým svým básním složil melodie sám.

Impulsem pro jeho lyrickou tvorbu byly jeho zážitky v Alluitsup Paa, kde se setkal s problémy své doby, mezi které řadil nedostatek vzdělání, pověry, chudobu a nedostatek sebeúcty. Svými díly se snažil budovat lásku k vlasti a motivovat obyvatelstvo k pokroku. Kritizoval konzervatismus v grónské společnosti a ve svých básních se stavěl proti hlasům, které varovaly před modernizací a západním vlivem na Grónsko. Jeho kontakt s inuitskou kulturou Tunumiit, která byla během asi 200 let koloniální éry v západním Grónsku vymazána, se v jeho dílech neodráží vůbec nebo jen velmi málo. Henrik Lund pravděpodobně vyrůstal v přesvědčení, že tato kultura je nekřesťanská, a tedy špatná, ale pravděpodobně k ní tajně choval uznání, i když jako misijní katecheta měl oficiálně za úkol ji zničit i ve východním Grónsku.

Již v mladém věku četl mnoho zahraniční literatury, jako například Tolstého, Rousseaua a Gándhího, a nechal se jí inspirovat. Jeho díla byla částečně kritizována také proto, že jejich metaforika neodpovídala tradičnímu grónskému způsobu myšlení, které něco jako vlastenectví neznala.

Kromě politických a společensky kritických básní psal také čistě zábavné básně, které se skládaly z krátkých příběhů, a přírodní lyriku, kterou lze považovat za písemné prodloužení jeho krajinomalby. Jeho díla mají podobný styl jako díla Hanse Adolpha Brorsona a Bernharda Severina Ingemanna. Henrik Lund psal také náboženské písně a v tomto ohledu byl od dětství ovlivněn především Carlem Juliusem Spindlerem, který působil v Herrnhutské bratrské komunitě v jižním Grónsku, s níž měl z geografických důvodů úzký kontakt. Stejně tak je třeba považovat za formativní osobnosti a stylové vzory například misionáře Knuda Kjera a Nikolaje Edingera Balleho nebo dánského filozofa a básníka Nikolaje Frederika Severina Grundtviga.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Narození 29. září Kategorie:Narození v roce 1875 Kategorie:Úmrtí 17. června Kategorie:Úmrtí v roce 1948 Kategorie:Grónští katechetové Kategorie:Grónští umělci Kategorie:Členové třetí Grónské zemské rady Kategorie:Členové čtvrté Grónské zemské rady Kategorie:Narození v Nanortaliku Kategorie:Úmrtí v Narsaqu