Leishmania martiniquensis je parazitický prvok infikující převážně psy, koně a skot. Způsobuje zoonotické onemocnění, což znamená, že může být přenášeno ze zvířat na lidi. Primárně se tento parazit vyskytuje v Thajsku, Myanmaru a Severní Americe, zaznamenán byl však i v Německu, Švýcarsku a Česku. Parazit je přenášen drobným krev sajícím hmyzem, jako je např. tiplík.

V Česku byly popsány případy leishmaniózy u koní v Olomouckém, Pardubickém a Ústeckém kraji, a jeden případ byl i zaznamenán v rakouském Štýrsku.

Životní cyklus Při sání krve vstříkne tiplík do cílového organismu formu prvoka zvanou promastigot, která způsobuje infekci. Promastigot je pohlcen makrofágy, během tohoto procesu se z promastigota stává amastigot. Amastigoti se rozmnožují uvnitř makrofágů v různých tkáních. Amastigoti jsou pak přenášeny dalším tiplíkem, který nasaje krev infikovaného jedince. Ve střevě komára se amastigoti mění zpět na promastigoty; ti se ve střevech komára rozmnožují a poté migrují do ústní části komára. Po injekci do nového cílového hostitele se cyklus uzavírá.

Projevy onemocnění a léčba Leishmanióza se u koní projevuje tvorbou papul (pupínků) nebo uzlů (nodulů), které mohou být buď samostatné, nebo mnohočetné a mají velikost od 5 do 100 mm. Často se nachází v oblasti očí, ušních boltců či na genitáliích, ale mohou se objevit i na krku či nohách. Léze mohou zůstat pokryté srstí, nebo se rozvinout do otevřených plošných ran. Často mohou být kožní léze zaměněny za kožní nádory, nejčastěji sarkoidy, proto je důležitá podrobná laboratorní diagnostika. Léze během 3 - 6 měsíců mají tendenci mizet samy, ve vzácnějších případech však mohou být chronické a vracet se.

Pro přetrvávající případy je možnost terapie chirurgické odstranění lézí, podání systémových nebo lokálních antimykotik (flukonazol, amfotericin) a systémová intravenózní transfúze pentavalentních antimoniálních léků (např. stiboglukonát sodný). Obecně je však prognóza leishmaniózy u koní velice dobrá.

Koně mohou sloužit jako rezervoár parazita, samotného člověka však neohrožují, jelikož přímý přenos mezi koněm a člověkem není možný. Parazit pro svůj vývoj potřebuje mezihostitele, kterým je právě třeba tiplík. V těle koně, nebo i člověka, žije parazit jako amastigot, tedy ve své bezbičíkaté formě uvnitř makrofágů, a není tak schopen infikovat nové jedince. Až když se parazit dostane do trávicího traktu hmyzu, přemění se na svou bičíkatou formu, tedy promastigota, stává se tak infekčním a může být přenesen na dalšího savce. Zdravotní riziko může být hlavně u imunokompromitovaných jedinců, kdy se leishmanióza může projevit viscerální formou (kala azar), které může být smrtelná. Tato forma projevu postihuje hlavně játra, slezinu a kostní dřeň. Projevuje se horečkou, zvětšením jater a sleziny, a snížením počtu krevních buněk.

Diagnostika Základní metodou při diagnostice leishmaniózy je mikroskopické pozorování amastigotů v makrofázích, při přípravě preparátu se preparáty obarvují Giemsovým barvením. Amastigoty mají tyčinkovitý tvar s kinetoplastem, který je orientovaný k oválnému jádru. Často jsou využívané sérologické testy (ELIZA, IFAT) pro detekci viscerální formy nebo PCR-test pro detekci DNA parazita a určení konkrétního druhu.

Reference

Kategorie:Parazitičtí živočichové Kategorie:Trypanosomatidae