Mirjana Marković (, 10. června 1942 Požarevac, Srbsko – 19. dubna 2019 Moskva, Rusko) byla srbská politička a především manželka Slobodana Miloševiće, srbské hlavy státu. Zastávala úřad první dámy, byla předsedkyní strany Jugoslávská sjednocená levice (JUL), byla rovněž vnímána jako vlivná osoba, která stála za Miloševićem a výrazně jej ovlivňovala. Kritici ji označovali přídomky rudá čarodějnice nebo Lady Macbeth. Používala také někdy matčino jméno Mira, tj. Mira Marković/Мира Марковић.

Biografie

Raná léta Mirjana byla dcerou Momy Markoviće a Very Miletić, kteří oba bojovali v řadách partyzánského vojska v době, kdy se malá Mirjana narodila. Její teta Davorjanka Paunović byla sekretářkou a údajnou milenkou Josipa Broze Tita, hlavní osobnosti partyzánské armády. Matku Veru Němci zatkla Speciální policie (pracující pro německé okupanty) a při mučení jim měla vyzradit tajné informace. Následně ji zabili v koncentračním táboře Banjica jižně od Bělehradu. Podle oficiální verze Němci, podle jiní ale partyzáni. Její otec, Moma Marković, byl politický komisař při vrchním štábu jugoslávského partyzánského vojska.

Malou Mirjanu vychovávali prarodiče, a to jak během války tak i po skončení, neboť otec zastával vysoké stranické i státní funkce a dceru navštěvoval většinou jen o letních prázdninách. V polovině 50. let 20. století nicméně o řadu těchto funkcí přišel.

Mirjana vstoupila do komunistické strany v roce 1959, ještě před osmnáctými narozeninami.

Na základní školu chodila v Požarevaci. Mirjana se potkala se Slobodanem Miloševićem, když studovali na gymnáziu. Svatbu měli v roce 1965. Vychovávali dvě děti; syna Marka a dceru Mariji. Ta založila televizní stanici TV Košava v roce 1998, vlastníkem byla až do Miloševićova svržení v roce 2000.

Právě Mirjana Marković nasměrovala svého manžela ideově ke komunismu. Přesvědčenou komunistkou byla Mirjana Marković především kvůli tragické smrti své matky. Nosila často květinu ve vlasech jako její symbol, neboť jej znala ze staré fotografie.

Vzdělání a kariéra Na Univerzitě v Bělehradě získala Mirjana Marković doktorát v oblasti sociologie. Později také získala čestné členství v Ruské akademii věd. Přednášela na americko-francouzské fakultě managementu v Bělehradu a na Fakultě pro mezinárodní management v Bělehradě. Vydala zhruba sto prací v oblasti teoretické sociologie.

Mirjana byla považována za jedinou osobu, které její manžel plně důvěřoval. Její vliv byl považován za hlavní zdroj protizápadní rétoriky Slobodana Miloševiće. Někteří historikové a pamětníci Slobodana Miloševiće se domnívají, že před vstupem Mirjany do politiky neměl Slobodan Milošević vlastní politické názory (tedy že vystupoval výhradně oportunisticky). V roce 1990 měla významnou roli i v rámci rodícího se hnutí Savez komunista - Pokret za Jugoslaviju (Svaz komunistů/Hnutí pro Jugoslávii), ve kterém byli přední osobnosti zanikajícího režimu (např. Branko Mamula a další).

Napsala řadu knížek, které byly přeloženy do řady jazyků a vyšly v Kanadě, Rusku, Číně a Indii.

Po revoluci 5. října a útěk do Moskvy Po pádu Slobodana Miloševiće v roce 2000 byla obviněna ze zneužití funkce a zpronevěry státního majetku (konkrétně se jednalo o převedení bytu ve vlastnictví státu chůvě pro jejího vnuka). Rovněž ji také byl připisován podíl na zabití Ivana Stamboliće, pašování cigaret nebo pašování nábytku z Maďarska do Bulharska.

Následně byla v roce 2002 obžalována. Vzhledem k tomu, že jejího manžela vydala srbská vláda trestnímu tribunálu v Haagu, rozhodla se ze země uprchnout. Dne 23. února 2003 odcestovala do Moskvy, kde žila až do své smrti. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii považovala za Gestapo. Přestože srbské úřady žádaly prostřednictvím Interpolu o její stíhání a vydání, ruské složky odmítly toto učinit. V Moskvě žil i její syn Marko, který byl zapleten do řady zločineckých struktur.

Do Srbska nepřicestovala ani na pohřeb svého manžela. V roce 2007 nicméně bylo stíhání obnoveno, neboť se nedostavila k dalšímu soudnímu jednání. V roce 2006 získala v Moskvě politický azyl. V ruské metropoli rovněž vydala i své paměti s názvem Takto to bylo ().

V červnu 2018 byla uznána vinou v nepřítomnosti a odsouzena k ročnímu trestu odnětí svobody. Odvolací soud nicméně tento trest zrušil. V Moskvě podstoupila Marković několik operací. Zemřela v dubnu roku 2019 v Moskvě, na zápal plic, jen měsíc po osvbozujícím rozsudku. Její tělo bylo následně i tam zpopelněno; pohřbena byla na hřbitově v Požarevaci vedle Slobodana Miloševiće.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Srbští politici Kategorie:Ženy Kategorie:První dámy Kategorie:Narození 10. července Kategorie:Narození v roce 1942 Kategorie:Úmrtí 14. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 2019 Kategorie:Úmrtí v Moskvě