Maják Pape () se nachází u obce Pape na lotyšském pobřeží Baltského moře v obci Rucava () v okrese Dienvidkurzeme.

Od října 2005 je maják zapsán jako technická kulturní památka č. 8569.

Maják Pape je majákem nejblíže moři na lotyšském pevnině. Pro návštěvníky je uzavřen.

Historie Původně se na tomto místě plánovala výstavba dřevěného majáku, ale nakonec zvítězil jednodušší a levnější návrh – stožár s petrolejovou lucernou na vrcholu. Věž označovala nejjižnější cíp tehdejšího ruského pobřeží Baltského moře. Byla postavena v roce 1887 ruskou armádou. Lucerna pocházela z Kronštadtu z horního majáku Nikolajev (). Místo se tehdy jmenovalo „Jaunadža stūris“ (asi Jaunadja-roh) a samotný maják se jmenoval „Robežu“ (). Obsluhovali jej námořníci, kteří bydleli v nedaleké přízemní budově hraničního stanoviště, které bylo postaveno během krymské války. V letech 1889–1890 byl podle původních plánů postaven nový maják – dřevěná pyramida s lucernou stojící na zděných základech. V roce 1901 byl tento maják renovován a natřen žlutou barvou, lucerna zelenou. Až do konce první světové války byl znám jako hraniční maják, který vedl lodě do přístavu Liepāja na hranici mezi Ruskou říší a Pruskem.

V roce 1910 byl postaven dnešní železný maják podle návrhu švédského inženýra Nilse Gustava von Heidenstama (1822–1887), který se specializoval na majáky. Hlavním statickým rysem stavby byla její přizpůsobivost písčitému podloží. Jedná se o válec o průměru 1,9 metru, který je zvenčí vyztužen nýtovanou železnou příhradovou konstrukcí a nahoře měl dva ochozy a lucernu. Celková výška majáku byla 19,2 metru. Nový maják byl vybaven rotující petrolejovou lucernou ovládanou hodinovým strojem. I přes přizpůsobenou konstrukci majáku podloží zůstala eroze pobřeží problémem, který bylo třeba řešit. Původně stál na duně vysoké 4–5 m. V roce 1938 byla z kmenů stromů postavena ochranná hráz. Maják Pape přečkal obě světové války bez poškození. Během první světové války, když se fronta přiblížila k majáku, bylo osvětlovací zařízení demontováno a odvezeno do Ruska. Když Němci převzali kontrolu nad tímto územím, nainstalovali novou acetylenovou lampu. Tato lucerna fungovala až do čtyřicátých let 20. století, kdy byla nahrazena elektrickou. V roce 1971 byl maják restaurován a jeho celková výška byla zvýšena na 22,3 metru. V provozu byla elektrická žárovka ve stacionární soustředné páskové čočce. V roce 1993 byl zvýšen dosah světla a zpevnění pobřeží bylo zesíleno betonovými bloky. V letech 2003–2004 prošel maják dlouhou generální opravou.

Maják byl uveden v roce 2007 na poštovní známce.

Data Maják byl postaven v roce 1910 a tvoří jej bílý železný válec o průměru 1,9 m s nýtovanou příhradovou konstrukcí podpěr na vnější straně a červenou lucernou. Charakteristika světlaFl W 3.5s vlevo|40x40pixelůSektor světla347°–172°Výška věže22,3 mVýška světelného zdroje26 m n. m.Dosvit26 nm

Označení

ARLHS: LAT-012 Admiralty: C3386 NGA 12052

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Majáky v Lotyšsku Kategorie:Majáky v Baltském moři Kategorie:Postaveno 1910