Sava Popović Tekelija (, , 28. srpna 1761, Arad, Habsburská monarchie – 21. září 1842, Pešť, Habsburská monarchie) byl srbský obrozenec, právník, filantrop, vzdělanec a historicky první doktor práv mezi Srby žijícími na území Habsurské monrachie. Byl zakladatel instituce s názvem Tekelium, dále zastával také pozici v čele Matice srbské.

Biografie

Mládí Sava Tekelija pocházel z banátské srbské vojenské a před příchodem Turků do Uher i šlechtické rodiny Popoviců. Příjmení Tekelija měla rodina nejspíše podle vesnice nacházející se v blízkosti ostrova Csepel jižně od dnešní Budapešti, na břehu řeky Dunaje.

Savův otec se jmenoval Jovan Tekelija a byl poručík hraničářského srbského vojska (vojenské krajiny). Jeho matka se jmenovala Marta a rodným příjmením Nenadović, byla příbuzná s tehdejším pravoslavným metropolitou Nenadovićem.

Sava chodil na základní školu (se srbským jazykem) v Aradu, poté studoval gymnázium v Budíně. Poté pokračoval ve studiu práv v Pešti, studia zakončil v roce 1786 a o rok později získal i doktorát (doctor juris). Následně v letech 1787 až 1788 pobýval v Rusku na pozvání svého strýce Petra Tekeliji a ruského generála. Strýc původně chtěl, aby Sava pokračoval v jeho životní dráze v Rusku, ale to Sava odmítl. Naopak cestoval po celé zemi; kromě Petrohradu navštívil také Moskvu.

V letech 1779 až 1780 žil v Budíně, studoval filozofii a učil se malovat. Naučil se malovat především krajiny a portréty. Pokoušel se zapsat na technickou akademii ve Vídni, nicméně neúspěšně, neboť byl příliš starý na studium. Ve Vídni vyučoval přírodní vědy (především anatomii, chemii a botaniku), dále potom matematiku a hrál na flétnu. Rovněž se naučil řadu jazyků (francouzsky, italsky a španělsky), takže lze soudit, že byl polyglot.

Rodina apelovala na Savu, aby se po studiích vrátil zpět do Aradu a založil tam rodinu.

Profesní kariéra vpravo|náhled|Busta Savy Tekelije v Novém Sadu. Ve státní správě zahájil svoji kariéru v roce 1790 kde pracoval původně jako zástupce hlavního župního notáře pro župu Čanád a postupem času se vypracoval na tajemníka Uherské dvorské kanceláře. Později byl i přísedící několika župních shromáždění po celých Uhrách, např. v dnešní Bratislavě nebo Temešváru. V roce 1798 však již neshledal možnost dalšího kariérního posunu a rozhodl se s veřejné sféry odejít. V roce 1802 potom učinil rozhodnutí opustit politický život. Stáhl se do Aradu a žil z prostředků, které zdědil po rodičích a o které se 26 let soudili. Jednalo se také o pozemky které měly hodnotu čtvrt milionu tehdejších forintů.

Kulturní a politické aktivity Zájem o kulturní činnost pro srbský národ dal najevo v roce 1804 v souvislosti s stětím knezů a prvním srbským povstáním. Tekelija přemýšlel, že by situaci využil tím, že by se stal hlavou rodícího se srbského státu. Věděl i o myšlence sjednocení jižních Slovanů. V roce 1803 se setkal s francouzskými zástupci ve Vídni a prosazoval myšlenku Francií zaštítěného jihoslovanského státu, který by byl součástí zemí dobytých Napoleonem (obdobný celek skutečně vznikl jako tzv. Ilyrské provincie nezávisle na Savovi Tekelijovi). V roce 1805 apeloval na císaře Františka I., aby prodal Dalmácii a Boku kotorskou nově vzniklému srbskému státu a pomohl Srbům v boji proti Osmanské říši (při probíhajícím prvním srbském povstání). Tekelija argumentoval tím, že takové kroky by zvýšily prestiž císaře mezi Srby a ten by tak získal loajální státní celek, který by byl zároveň hrází zájmů Ruského carství v regionu. Politické ambice spojené s Prvním srbským povstáním však Tekelijovi tolik nevyšly (neboť se do čela povstání postavil Karađorđe), a tak se věnoval dál osvětové činnosti. Karađorđe pojal povstání ne jako politický program, ale jako kampaň vojenskou. Tekelija naopak neměl povědomí a znalosti jižních částí srbských zemí, neboť tam nikdy necestoval.

Jako hlavní nástroj pro zlepšení pozice Srbů však viděl hlavně vzdělání a proto ve spolupráci s Dositejem Obradovićem, kterého dobře znal a se kterým udržoval kontakty, věnoval prostředky pro vzdělávání srbské mládeže a vznik vzdělané třídy. Tekelija se nicméně vyjadřoval proti jazykové reformě Vuka Karadžiće a politicky prosazoval myšlenku osvíceného absolutismu.

Závěr života vpravo|náhled|Tekelijův náhrobek na podlaze kostela v Aradu. Ve věku 77 let byl zvolen doživotním předsedou Matice srbské. Tehdy mu již bylo 77 let. Svoji energii věnoval především rozvoji instituce a všeobecnému kulturnímu rozvoji. Svoji rozsáhlou (cca 2000 knih) knihovnu věnoval Matici srbské. V posledních letech také nechal pořídit tiskárnu pro Matici srbskou, inicioval vydávání jednotlivých publikací a pomáhal různými kroky celé instituci. Veškerý svůj majetek také Matici srbské odkázal. Jednalo se o několik domů, pole a 150 000 forintů. Dnes má Galerie Matice srbské sbírku kreseb, které ji také daroval, stejně jako obrazů členů jeho rodiny a dalších kreseb, které namaloval při svých cestách po Evropě.

Až v roce 1813 se rozhodl oženit, aby jeho rodina měla pokračovatele. Vzal si mladou Amálii Bezegovou z vesnice Hájniky u Sliače na území dnešního Slovenska. Manželství však nebylo šťastné a roku 1821 se po řadě neshod rozvedli. Soudní proces s ní pokračoval delší dobu a Sava Tekelija zůstal bez dětí.

Tekelija zemřel ve věku 88 let dne 21. září 1842 ve svém domě v Aradu, jeho hrob se nachází u kostela sv. Petra a Pavla ve stejném městě. Jeho význam a odkaz byly odkryty a rozšířeny v 60. letech 19. století.

Filantropická činnost V roce 1896 inicioval v Aradu vznik sbírky, která měla financova vzdělávání srbských žáků. Další vzdělávací fond založil roku 1810. Jeho aktivity se hodně podobaly těm, které provozovala Matice srbská.

V Budapešti založil v roce 1838 instituci s názvem Tekelianum (), která měla sloužit pro vzdělávání chudých žáků. Stála v ulici Veres Pálné utca v centru města. Instituce měla i vlastní knihovnu (čítala přes 4000 titulů a byla největší v srbském jazyce v Uhrách)., která byla po druhé světové válce začleněna pod Matici srbskou. Vydávala vlastní časopis a provozovala i muzeum. Mimo jiné podporoval Tekelija i vzdělání maďarsky mluvících žáků; prostředky poskytoval i pro uherskou Akademii věd a pro Reformovanou teologickou univerzitu v Debrecíně.

Odkaz Dnes se řada ulic v Srsbku i bývalé Jugoslávii jmenuje po Tekelijovi. Stejně tak i v dnes rumunském Aradu. Před budovou Matice srbské v Novém Sadu se nachází i jeho busta.

Tekelijanum bylo znárodněno v roce 1952 a poté v 90. letech 20. století zpět vráceno pod srbskou pravoslavnou církev v Maďarsku.

Dílo Kromě řady publikací vydal paměti s názvem Popis života (, které byly vydány v roce 1966 a Deník Sávy Tekelije. Oba rukopisy byly vydány o mnoho později, než vznikly.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Narození v roce 1761 Kategorie:Úmrtí v roce 1842 Kategorie:Srbové Kategorie:Narození v Aradu (Rumunsko) Kategorie:Úmrtí v Budapešti Kategorie:Úmrtí 7. října