Bazilika Saint-Eutrope (francouzsky Basilique Saint-Eutrope de Saintes) je římskokatolický kostel ve městě Saintes ve francouzském departementu Charente-Maritime v regionu Nová Akvitánie. Bývalý převorský kostel je významným příkladem románské architektury historické oblasti Saintonge a ve středověku byl důležitou zastávkou poutníků na Via Turonensis, jedné z hlavních tras Svatojakubské cesty.Christian Gensbeitel: Saint-Eutrope de Saintes. L’église romane et le prieuré. In: Monuments de Charente-Maritime. Monastères en Saintonge, 177e Congrès archéologique de France 2018. Société Française d’Archéologie, Paříž 2020, s. 125–144, ISBN 978-2-901837-86-2.

Románský komplex vznikal po roce 1081, kdy byl starší Eutropův kultovní areál svěřen opatství Cluny. Roku 1096 proběhly slavnosti spojené s dokončením a vysvěcením nového chrámu za přítomnosti papeže Urbana II.; 20. dubna papež sloužil mši v horním kostele a 14. října byly do nové svatyně přeneseny Eutropovy relikvie. Kostel je zasvěcen svatému Eutropovi ze Saintes, tradičně pokládanému za prvního biskupa města; jeho kult je bezpečně doložen od 6. století. Rozsáhlý dolní kostel, obvykle označovaný jako krypta, byl vybudován jako poutní prostor spojený s jeho hrobem.

Původní románská stavba byla v pozdním středověku doplněna gotickým chórem a monumentální věží ve stylu flamboyantní gotiky. Roku 1803 byla pro špatný stavební stav zbořena převážná část původní lodi; dnešní západní průčelí pochází z roku 1831.

Od roku 1846 je kostel chráněn jako monument historique. Dne 11. května 1886 jej papež Lev XIII. povýšil na baziliku minor. Od roku 1998 je Saint-Eutrope jednou ze součástí sériové památky „Poutní cesty do Santiaga de Compostela ve Francii“ zapsané na Seznamu světového dědictví UNESCO.

Historie

Svatý Eutropius

O životě svatého Eutropia a době jeho působení nejsou známy spolehlivé soudobé zprávy. Jeho historicita je spojována s raně křesťanskou komunitou v Saintes, avšak podrobnosti jeho života pocházejí z pozdější tradice. Eutropův kult je doložen v 6. století a v křesťanské tradici byl pokládán za prvního biskupa Saintes.

Řehoř z Tours v 6. století zaznamenal tradici, podle níž Eutropia vyslal do Galie papež Klement I., a popsal jej jako mučedníka zabitého ranou do hlavy. Sám však tuto zprávu uváděl jako tradované podání. Pozdější středověké legendy Eutropův život podstatně rozšířily a navzájem se lišily v jeho původu i datování; některé jej spojovaly s 1. stoletím, jiné jeho působení kladly do 3. století.

K pozdějším hagiografickým motivům patří příběh Eustelly či Estelle, dcery místního vládce, kterou měl Eutropius obrátit na křesťanství. Podle této legendy byl Eutropius kamenován a poté usmrcen ranou do hlavy. Moderní výzkum tyto podrobnosti chápe jako součást postupně rozvíjené hagiografické tradice, zejména jejího obnovení a rozšíření v 11. a 12. století.

Řehoř z Tours rovněž spojoval pozdější přenesení Eutropových ostatků s biskupem Pallaisem ze Saintes. Archeologický výzkum potvrdil existenci raně středověkého pohřebiště v prostoru pozdějšího kostela a jeho okolí; nálezy zde sahají od pozdní antiky přes raný středověk až do novověku.

Clunyjské převorství a poutní kostel náhled|Saintes na trase Via Turonensis náhled|vlevo|Jakubští poutníci, vyobrazení z roku 1568

Roku 1081 svěřil Vilém VIII., vévoda akvitánský a hrabě z Poitou, svatyni Saint-Eutrope benediktinskému opatství Cluny. Clunyjští mniši zahájili stavbu rozsáhlého poutního kostela, která pokračovala do 12. století.

Stavba využívala neobvyklou dispozici horního a dolního kostela. Toto uspořádání souviselo jak s mnišským liturgickým provozem, tak s potřebou umožnit poutníkům přístup k místu spojenému s Eutropovými relikviemi. Archeologický výzkum v prostoru zaniklé lodi potvrdil někdejší komunikační systém mezi lodí a dolním kostelem.

Práce byly roku 1096 již značně pokročilé. Dne 20. dubna sloužil papež Urban II. slavnostní mši v horním kostele, zatímco biskup Saintes Ramnulphe celebroval v dolním kostele. Dne 14. října téhož roku předsedal Ramnulphe přenesení relikvií svatého Eutropia a svatého Léonce do nové svatyně.

Při kostele vzniklo převorství, v němž žila přibližně dvacetičlenná komunita mnichů. Ve 12. století byl Saint-Eutrope významnou zastávkou na Via Turonensis, nejzápadnější z hlavních francouzských cest do Santiaga de Compostela. Poutnický průvodce obsažený v Codex Calixtinus a tradičně spojovaný se jménem Aimeryho Picauda výslovně doporučoval návštěvu Eutropova hrobu v Saintes.

Mezi doložené významné poutníky patřil Alfons z Poitiers, který ve svých testamentárních ustanoveních zajistil každoroční příspěvek na zádušní bohoslužbu v Saint-Eutrope.

V pozdním středověku prošel kostel řadou stavebních změn. K románskému závěru byla připojena gotická kaple a severní rameno transeptu bylo přestavěno tak, aby neslo novou věž. Významným mecenášem byl král Ludvík XI., jenž finančně přispěl na pozdně gotické úpravy, včetně věže a dalších částí komplexu.

Gotická věž náhled|Věž Saint-Eutrope při pohledu od římského amfiteátru

V 15. století bylo severní rameno transeptu z větší části přestavěno jako základ monumentální zvonice ve stylu pozdní gotiky, přesněji flamboyantní gotiky. Stavba souvisela s rozsáhlejší modernizací kostela podporovanou Ludvíkem XI.

Věž patří k výrazným dominantám města. Její nárožní opěráky, fiály, kružby, kraby a křížové kytky jsou charakteristickými prvky flamboyantní gotiky.

Náboženské války a relikvie svatého Eutropia náhled|Relikviář hlavy svatého Eutropia

Za francouzských náboženských válek byly Eutropovy relikvie vážně poškozeny. Podle dochované tradice bylo tělo světce exhumováno a spáleno, zatímco jeho hlavu se podařilo uchránit. Převor François Noël ji nechal převézt do Bordeaux, kde byla dočasně uložena v katedrále Saint-André.

Nový převor Pierre de La Place později požádal kardinála Françoise d'Escoubleau de Sourdis, arcibiskupa z Bordeaux, o její navrácení. Roku 1602 byla relikvie převezena zpět: 16. dubna byla předána mnichům v Blaye a 19. dubna dorazil průvod do Saintes, kde jej podle dobového podání provázelo zvonění zvonů a dělostřelecké salvy.

Revoluce a demolice lodi

V závěru 18. století clunyjské převorství zaniklo. Za Francouzské revoluce byl řeholní dům zrušen a část jeho písemností byla zničena.Louis Audiat: „Saint-Eutrope et son prieuré“. Archives historiques de la Saintonge et de l'Aunis, sv. 2, 1875, s. 249–448; sv. 3, 1876, s. 17–296; sv. 19, 1891, s. 234–252.

Na přelomu 18. a 19. století vykazoval kostel vážné stavební poruchy. Dne 25. září 1802 nařídil prefekt Ferdinand Guillemardet odstranění lodi. Demolice začala 8. ledna 1803 a během několika měsíců byla převážná část západní poloviny kostela zbořena; stavební materiál byl zčásti znovu použit místními obyvateli.

Ztráta lodi zásadně změnila dispozici chrámu. Místo někdejšího trojlodí dnes zaujímá prostranství před kostelem. Archeologický výzkum z roku 2018 ukázal, že pod dnešním povrchem zůstala řada středověkých a starších konstrukcí velmi dobře zachována.

Vzniklý západní otvor byl nejprve provizorně zazděn. Roku 1831 jej nahradilo dnešní novorománské průčelí navržené architektem Prévôtem, který se podílel rovněž na úpravách křížení a jižního ramene transeptu.

Obnova, památková ochrana a povýšení na baziliku náhled|Monolitický kenotaf s nápisem EVTROPIVS náhled|vlevo|Interiér kostela kolem roku 1890

Při restaurátorských pracích v dolním kostele byl na počátku 40. let 19. století objeven monolitický kamenný objekt s nápisem „EVTROPIVS“, tradičně označovaný jako Eutropův kenotaf. Prameny se v přesném roce nálezu rozcházejí mezi lety 1842 a 1843. Roku 1844 vedlo uvolňování kamene z věže k nouzovým opravám pod vedením architekta Clergeta.

Roku 1846 byl kostel zařazen mezi stavby klasifikované jako monument historique. Současná oficiální databáze francouzského ministerstva kultury uvádí výslovně klasifikaci seznamem z roku 1846.

Dne 11. května 1886 povýšil papež Lev XIII. kostel Saint-Eutrope apoštolským breve na baziliku minor.

V noci z 11. na 12. srpna 1983 byl kostel poškozen úmyslně založeným požárem. Oheň zničil mahagonové chórové lavice a poškodil horní kostel i věž. Následovala obnova kleneb, zdiva a interiéru. Dne 24. května 1986 vysvětil biskup La Rochelle a Saintes Jacques David nový oltář; relikvie hlavy svatého Eutropia byla umístěna do nového relikviáře začleněného k hlavnímu oltáři.

Světové dědictví UNESCO

Roku 1998 zapsal Výbor pro světové dědictví sériovou památku „Poutní cesty do Santiaga de Compostela ve Francii“ na Seznam světového dědictví UNESCO. Saint-Eutrope patří mezi sakrální stavby zahrnuté do tohoto souboru, který dokumentuje duchovní, architektonický a kulturní význam středověkého poutnictví ve Francii.

V letech 2021–2022 proběhla další rozsáhlá restaurace. Na severní straně byly některé poškozené či chybějící modillony nahrazeny třinácti novodobými plastikami, jejichž témata odkazují na pandemii covidu-19. Nové prvky byly zpracovány s využitím formálního jazyka navazujícího na románské sochařství.

Architektura

Saint-Eutrope je mimořádný zejména původní dvouúrovňovou dispozicí poutního kostela. Horní a dolní chrámový prostor byly propojeny s dnes zaniklou lodí tak, aby bylo možné organizovat pohyb poutníků k místu Eutropova kultu. Význam této dispozice potvrzují jak stavebněhistorický výzkum, tak archeologické sondáže z roku 2018.

Dolní kostel náhled|Dolní kostel neboli krypta na konci 19. století

Dolní kostel, běžně označovaný jako krypta, je nejstarší dochovanou částí románské stavby a pochází převážně z konce 11. století. Vzhledem k rozměrům a samostatné architektonické koncepci nejde pouze o malou podzemní kryptu, nýbrž o rozsáhlý poutní a pohřební prostor.

Tvoří jej trojlodí rozdělené do čtyř polí, rozsáhlý transept a chórový ochoz otevírající se do tří kaplí. Masivní pilíře nesou nízké klenby a polokruhová okna zajišťují osvětlení prostoru.

Hlavice sloupů patří k nejstarším vrstvám románské sochařské výzdoby Saint-Eutrope. Jsou převážně zdobeny rostlinnými motivy, palmetami, akantem a proplétanými ornamenty. Jeden dekorativní prvek při vstupu do dolního kostela bývá považován za možný druhotně použitý fragment starší stavby; tato interpretace však není jistá.

Dolní kostel je dlouhý přibližně 35 metrů a klenby dosahují výšky asi pěti metrů. Jeho rozměry jej řadí mezi nejrozsáhlejší dochované románské krypty v Evropě.

Uprostřed chórové části se nachází monolitický kenotaf s nápisem „EVTROPIVS“.

Horní kostel náhled|Chór horního kostela

Po zboření původní lodi roku 1803 tvoří dnešní horní kostel především někdejší transept, románský chórový prostor a pozdně gotické východní prodloužení.

Románská část zahrnuje čtyři přímá pole, jejichž hlavní prostor je zaklenut valenou klenbou s mírně lomeným profilem; nižší boční prostory mají poloviční valené klenby. Na východě navazuje gotická axiální kaple, dnes sloužící jako liturgický chór, zakončená pěti stranami polygonu a zaklenutá žebrovou klenbou. Po jejích stranách se dochovaly dvě románské kaple.

Výška hlavního prostoru pod klenbou dosahuje přibližně deseti metrů, v prostoru křížení kolem čtrnácti metrů. Dochovaná část kostela je dlouhá přibližně 42 metrů.

Románské hlavice náhled|Hlavice s motivem vážení duší

Jednou z nejvýznamnějších součástí kostela je rozsáhlý soubor románských hlavic. Jejich výzdoba vznikala v několika stavebních a sochařských etapách a dokumentuje vývoj románské plastiky v Saintonge od konce 11. do 12. století.Jacques Lacoste (ed.): L'imaginaire et la foi. La sculpture romane en Saintonge. Christian Pirot, Saint-Cyr-sur-Loire 1998.

Nejstarší hlavice v dolním kostele mají převážně ornamentální charakter. Výzdoba horního kostela je bohatší a zahrnuje rostlinné motivy, zvířata, fantastické bytosti a figurální scény.