Josef Jihlavec (26. května 1873 Mukařov, okr. Mladá Boleslav – 1955 Hradec Králové) byl český stavitel a architekt působící ve východních Čechách, zejména v Hradci Králové, kde v první polovině 20. století patřil k nejvýznamnějším stavitelům.
Rodina Josef Jihlavec se narodil v Mukařově u Mnichova Hradiště do katolické rodiny chalupníka Josefa Jihlavce a jeho ženy Heleny, roz. Sedláčkové původem ze Sovenic.
Dne 6. června 1899 se v Rychnově nad Kněžnou oženil s Vladimírou Marií Cimrovou. Také ta pocházela z katolické rodiny. Narodila se 2. ledna 1879 soukeníkovi a později hostinskému v Rychnově Janu Zimmerovi a Anně Kopecké, rovněž z Rychnova.
V manželství Josefa a Vladimíry se narodily tři děti: Věra Marie (22. července 1900, Hradec Králové čp. 29), Vladimír Jiří (27. října 1903, Hradec Králové čp. 367) a Jiří Miloš (15. prosince 1904, Hradec Králové čp. 367).
Život Josef Jihlavec po vyučení absolvoval stavební oddělení průmyslové školy v Liberci (tehdejším Reichenbergu) a poté se stal stavitelem v Náchodě. V roce 1900 se přestěhoval do Hradce Králové, to už s manželkou a záhy se jim narodila dcera. Bydleli ve Špitálské ulici, později na dnešní třídě Československé armády. V roce 1931 byl majitelem domu čp. 128 na Malém náměstí.
Stavitelskou živnost v Hradci Králové si založil hned v roce 1900. Jihlavcova stavitelská firma se nejdříve zabývala výstavbou několika továrních staveb. Postupně však kupoval stavební parcely po městě a na nich stavěl objekty různého zaměření. Tímto způsobem získal několik stavebních pozemků v tehdejší Jiříkově třídě, dnešní třídě Československé armády, kde ještě před 1. světovou válkou zrealizoval hned několik výjimečných staveb. Zpravidla šlo o domy pro činžovní bydlení, čímž utvářel moderní ráz Hradce Králové. Ačkoliv některé domy postavil podle vlastních plánů, pro většinu svých prací si vybíral různé architekty. Zatímco někdy šlo o vyhlášené kapacity v oboru, jindy si všímal talentovaných mladých architektů a dával jim šanci.
V letech 1909–1913 prováděla Jihlavcova firma zednické a další s nimi spojené práce na historické Kotěrově budově hradeckého muzea (betonářské práce prováděla firma Františka Jiráska). Dobové dokumenty dokládají, že mezi oběma staviteli panovala značná konkurence a nevraživost, která vedla až v průtahy stavebních prací. V roce 1914 sídlila jeho firma již ve vlastním reprezentativním obytném domě na třídě Československé armády čp. 556 (tzv. Činžovní dům Josefa Jihlavce I), který navrhl Bohumil Waigant.
Jihlavcova firma provedla v letech 1901–1941 v Hradci Králové dohromady 32 větších staveb, mj. obě dvě vodní elektrárny na řece Orlici (Malá vodní elektrárna Moravský jez, Malšovický jez), hotel Paříž a továrnu firmy Katschner.
V době poválečné nouze v roce 1919 založil spolu s dalšími hradeckými staviteli, inženýry a zednickými mistry „Společnost stavitelů s. r. o. v Hradci Králové“ a byl jejím předsedou. Společnost, jejímiž členy byli František Jaroslav Černý, Václav Rejchl ml., Václav Rejchl st., Oldřich Liska či Josef Fňouk, postavila 44 obecních i družstevních domů a dělnický biograf Střelnice.
V roce 1922 byl předsedou Společenstva stavitelů pro jižní soudní okresy liberecké obchodní a živnostenské komory v Hradci Králové. Z pozice předsedy družstva pro Stavbu sokolovny v Hradci Králové se zasloužil o její výstavbu.
Mimo Hradec Králové realizoval celkem 36 staveb. Jednalo se zejména o stavby průmyslové, nechyběly však ani školy (Vamberk a Pecka) či sokolovna v Třebechovicích pod Orebem. V roce 1925 vykonával Josef Jihlavec dozor výstavby Gočárových měšťanských škol, ačkoliv odpovědnými staviteli byli Josef Vyleťal a Josef Novotný. Mezi spolupracovníky Jihlavcovy firmy ze známých architektů patřili např. Oldřich Liska, Bohumil Waigant či Vladimír Fultner. V roce 1928 si nechal od Bohumila Waiganta postavit druhý dům – činžovní dům Josefa Jihlavce II (čp. 757). V roce 1931 město Hradec Králové dokončilo šest domů (tři pro rotmistry leteckého pluku a tři pro pojištěnce Okresní sociální pojišťovny), které projektoval Jihlavec.
Jihlavec se rovněž angažoval v roce 1936 v hradecké soutěži na asanaci historické části města, která nebyla realizována. Stavitelská koncese mu byla zrušena 10. července 1947.
Působil také ve výboru Spořitelny Královéhradecké, kde stal i předsedou ředitelstva. Před první světovou válkou byl předsedou místní organizace mladočeské strany. Za první republiky se stal místopředsedou místní organizace Československé národní demokracie.
Stavitelské dílo
Stavitelské dílo v Hradci Králové Živnostenský činžovní dům, Šafaříkova 1243, 1270/581/a,b,c Vila Marie Šanderové, Střelecká 217 Vila Jana Petrofa, Brněnská 300 Vila Antonína Petrofa ml., Brněnská 315 Činžovní typový dům „C 4“, Mánesova 593 Činžovní typový dům „G 3“, Mánesova 584 První královéhradecká přádelna bavlny Dr. Richard Anninger, Wonkova 432 Rodinný dům Václava Panenky, Slezská 732/12 – jako architekt i stavitel Rejchlův dům, Československé armády 543/29 Obchodní a činžovní dům Václava Špalka, Klicperova 141/4 Palmová zahrada, Československé armády 275 Kiosky Pražského mostu, Eliščino nábřeží Hotel Start (Paříž), Baťkovo náměstí 552 Vila Václava Tesaře, Čechova ulice 759/1 Budova muzea, Eliščino nábřeží 465 Činžovní dům Josefa Jihlavce II, Divišova 757 Josef Katschner a syn, továrna vaječných a medových výrobků a sušárna zeleniny (1907) – jako architekt i stavitel
Další stavitelské dílo Továrna bavlněných látek, Nový Bydžov (1902) škola, Vamberk (dokončeno 1905) – společně se stavitelem Martínkem z Náchoda Chlapecká a dívčí škola, Pecka (1908–1910) Sokolovna, Třebechovice pod Orebem (1924–1925)
Odkazy
Reference
Kategorie:Čeští stavitelé Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Narození v roce 1873 Kategorie:Narození 26. května Kategorie:Narození v okrese Mladá Boleslav Kategorie:Úmrtí v Hradci Králové Kategorie:Úmrtí v roce 1955