Teresa Jornet Ibars, H.A.D., řeholním jménem Teresa de Jesús (9. ledna 1843, Aitona – 26. srpna 1897, Llíria) byla španělská římskokatolická řeholnice, zakladatelka a členka kongregace Malých sester opuštěných seniorů. Katolická církev ji uctívá jako světici.
Život Narodila se dne 9. ledna 1843 v malém městečku Aitona poblíž Lleidy farmářům Franciscovi Josému Jornetovi a Antonietě Ibars. Jedna z jejích sester, Josefa, se stala vincentinkou v Havaně. Její bratr Juan měl tři dcery, které se později připojily k jí založené kongregaci. Jejím prastrýcem byl bl. Francisco Palau.
Pokřtěna byla 10. ledna 1843 a svátost biřmování přijala v roce 1849. V dětství projevovala silný zájem o těžký úděl chudých ve svém okolí a často je brala do domu své tety z matčiny strany Rosy, aby jim mohla být poskytnuta řádná pomoc. Později se přestěhovala na jiné místo v okolí Lleidy, aby žila s další tetou, a krátce poté, v devatenácti letech, začala učit v Argençole.
Protože se cítila povolána k zasvěcenému životu, požádala v roce 1868 o přijetí ke klariskám poblíž Burgosu. Tehdejší protiklerikální zákony jí však bránily ve vstupu do řádu. V roce 1870 se proto stala členkou III. řádu Panny Marie Karmelské. Po smrti svého otce těžce onemocněla a musela trávit dlouhý čas v klidu doma. Otec Pedro Llacera ji seznámil se Saturninem Lópezem i Novoa, který se stal jejím duchovním vůdcem. Povzbuzoval ji, aby pomáhala starým lidem v regionu, kteří potřebovali náležitou péči.
Dne 11. října 1872 se spolu se svou sestrou Maríí a se svou přítelkyní Mercedes Calzada i Senan přestěhovala do Barbastra. Zde utvořily komunitu, ze které později vznikla jí založená ženská řeholní kongregace Malých sester opuštěných seniorů, ve které přijala řeholní jméno na počest sv. Terezie z Ávily. 27. ledna 1873 oblékla řeholní hábit a byla zvolena první představenou své kongregace. Mateřský dům byl otevřen ve Valencii 8. května 1873. Dne 29. listopadu 1874 složila své první řeholní sliby. Roku 1875 byla potvrzena jako představená a 8. prosince 1877 složila věčné řeholní sliby. Papež Lev XIII. vydal formální schválení kongregace 24. srpna 1887. Dne 23. dubna 1896 byla na generální kapitule ve Valencii znovu zvolena generální představenou.
V roce 1897, kdy vypukla v celé zemi cholera, se pomáhala starat o nemocné, než se na několik měsíců neuchýlila do Llírie. Zde zemřela na tuberkulózu dne 26. srpna 1897. Její ostatky byly uloženy v Llírii, až do jejich převozu do Valencie 1. června 1904. Dne 25. srpna 1913 pak byly exhumovány znovu uloženy na stejném místě.
Úcta Její beatifikační proces započal dne 27. června 1952, čímž obdržela titul služebnice Boží. Dne 22. ledna 1957 ji papež Pius XII. podepsáním dekretu o jejích hrdinských ctnostech prohlásil za ctihodnou.
Blahořečena byla tímtéž papežem 27. dubna 1958 v bazilice sv. Petra. Zde byla také dne 27. ledna 1974 papežem sv. Pavlem VI. svatořečena.
Její památka je připomínána 26. srpna. Bývá zobrazována v řeholním oděvu.
Odkazy
Reference
Související články
Seznam světců a mučedníků katolické církve
Externí odkazy
Hagiography Circle Saints SQPN Santi e Beati
Kategorie:Římskokatoličtí svatí Kategorie:Španělští svatí Kategorie:Španělské řeholnice Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození v roce 1843 Kategorie:Narození 9. ledna Kategorie:Narození v Katalánsku Kategorie:Úmrtí v roce 1897 Kategorie:Úmrtí 26. srpna Kategorie:Úmrtí ve Valencijském společenství Kategorie:Pohřbení ve Valencii Kategorie:Zemřelí na tuberkulózu Kategorie:Ženy