Islám v Palestině je hlavním náboženstvím a vyznává jej většina palestinského obyvatelstva. Převládající formou je sunnitský islám, k němuž se hlásí naprostá většina palestinských muslimů. Muslimové tvoří přibližně 93 % obyvatel Západního břehu Jordánu (včetně izraelských osadníků) a zhruba 99 % obyvatel Pásma Gazy. Rozšíření islámu na území Palestiny započalo v 7. století v důsledku arabského dobytí Levanty, které vedl rašídovský chalífát. Následná vláda Umajjovců, Abbásovců a později Fátimovců vedla k postupné arabizaci a islamizaci místního obyvatelstva. Tyto procesy probíhaly kombinací přesídlování arabských kmenů, individuálních konverzí a sedentarizací původně kočovných skupin, která urychlila šíření islámu. V období abbásovského chalífátu jsou doloženy také hromadné konverze Samaritánů, způsobené především ekonomickým tlakem, daňovou zátěží a politickou nestabilitou. K upevnění islámu v regionu přispěla rovněž činnost súfijských řádů a postupné oslabení místních křesťanských institucí pod islámskou správou. Mezi badateli nepanuje shoda v otázce, kdy se islám stal v Palestině většinovým náboženstvím. Někteří se domnívají, že Palestina byla převážně muslimská již v době příchodu křižáků na konci 11. století, zatímco jiní kladou rozhodující fázi masové islamizace až do období mamlúcké vlády ve 13.–15. století.
Historie islámu v Palestině Islám se na území Palestiny začal šířit během raných muslimských výbojů v 7. století, kdy Rášidský chalífát vedený chalífou Umarem ibn al-Chattábem dobyl oblast Šámu od Byzantské říše. Po několikaměsíčním obléhání byl roku 637 Jeruzalém dobyt bez masakru a město se vzdalo chalífovi osobně. Následně byla uzavřena dohoda známá jako Umarská smlouva (Umariyja), která křesťanům zaručovala náboženskou svobodu výměnou za placení džizji. Křesťané i Židé získali status chráněných obyvatel (dhimmi). V prvních staletích muslimské nadvlády zůstávala většina obyvatel Palestiny křesťanská a židovská, zatímco muslimové tvořili především správní elitu a vojenské posádky. Palestina byla postupně spravována Umajjovským a Abbásovským chalífátem, jejichž vláda se vyznačovala relativní náboženskou tolerancí vůči tzv. lidem Knihy. Někteří křesťané zastávali významné administrativní funkce a Jeruzalém zůstával otevřen poutníkům různých vyznání. Význam Jeruzaléma v islámské tradici vzrostl díky víře, že Chrámová hora je místem noční cesty (isrá) a nanebevstoupení (mi‘rádž) proroka Muhammada. Tato tradice se stala základem posvátnosti Skalního dómu a mešity al-Aksá, díky nimž je Jeruzalém považován za třetí nejsvětější město islámu po Mekce a Medíně. K postupné islamizaci a arabizaci Palestiny docházelo zejména mezi 9. a 12. stoletím. Klíčovou roli sehrálo přijetí arabštiny jako společného jazyka, socioekonomické změny a činnost súfijských řádů. Některé komunity, zejména Samaritáni, zaznamenaly výrazný populační úbytek v důsledku emigrace i konverzí k islámu, především v období Abbásovců a Túlúnovců. V 9.–11. století se Palestina dostala pod kontrolu Fátimovského chalífátu, jehož vláda byla poznamenána politickou nestabilitou a opakovanými konflikty, včetně byzantských pokusů o znovudobytí Jeruzaléma. Za vlády chalífy al-Hákima došlo roku 1009 ke zničení Chrámu Božího hrobu, což se později stalo jedním z impulzů ke křížovým výpravám. Po dobytí Jeruzaléma křižáky roku 1099 došlo k masakrům muslimského a židovského obyvatelstva a ke vzniku Jeruzalémského království. Islám byl v oblasti dočasně zatlačen, avšak roku 1187 porazil sultán Salah ad-Dín křižácké státy v bitvě u Hattínu a Jeruzalém znovu dobyl. Následně vznikla první oficiální súfijská chánká v Jeruzalémě, což přispělo k další konsolidaci islámu. Křižácká přítomnost byla definitivně ukončena za vlády mamlúků, kteří roku 1291 dobyli Akkon. V období mamlúcké vlády (1291–1516) se islám stal pevně zakořeněným většinovým náboženstvím. Byla vybudována řada muslimských svatyní, náboženských škol (madras), kolejí a poutních institucí, zejména v Jeruzalémě. Roku 1516 byla Palestina dobyta Osmanskou říší a zůstala její součástí po následující čtyři století. Osmanská správa upevnila dominanci sunnitského islámu, přičemž náboženský život byl řízen islámskými soudy a náboženskými nadacemi (vakufy). Region však čelil ekonomickému úpadku, epidemiím a demografickým výkyvům, zejména v pozdním osmanském období. Muslimská nadvláda v Palestině skončila během první světové války, kdy roku 1917 oblast obsadila Británie. Následný Britský mandát Palestina přinesl zásadní politické a společenské změny, včetně růstu sionismu a formování palestinského arabského nacionalismu, který byl úzce propojen s islámskou identitou místní společnosti. Islám si však i nadále uchoval dominantní postavení mezi palestinským obyvatelstvem až do současnosti.
Sunnitský islám Sunnitský islám představuje hlavní náboženský proud mezi Palestinci. Sunnité tvoří přibližně 85 % palestinských muslimů a absolutní většinu muslimského obyvatelstva Palestiny. Převládající právní školou (mazhabem) je hanafijská škola, jedna ze čtyř klasických škol sunnitského islámského práva. Ve 20. století se zejména v Pásmu Gazy objevily vlivy salafismu, které se začaly šířit od 70. let v důsledku návratu Palestinců studujících islámské náboženství v Saúdské Arábii. Některé salafistické skupiny v Gaze nadále čerpají ideologickou či finanční podporu ze zahraničí.
Ší'itský islám Ší'itský islám měl na území Palestiny pouze omezené a lokální zastoupení. Ve 20. letech 20. století bylo po vymezení hranic mezi Libanonem a mandátní Palestinou k Palestině připojeno sedm převážně šíitských vesnic na severu území (např. Malkíja, Hunín, Nabí Júšá). Jejich obyvatelé byli administrativně vedeni jako Palestinci. Během arabskо-izraelské války roku 1948 byly tyto vesnice vylidněny a většina obyvatel uprchla do Libanonu, kde byli registrováni jako palestinští uprchlíci. Roku 1994 jim bylo uděleno libanonské občanství, čímž přestali být oficiálně považováni za palestinské uprchlíky. Jednalo se o jediné historicky doložené šíitské osídlení na území Palestiny. V současnosti neexistují spolehlivé zdroje potvrzující existenci trvalé šíitské komunity v Izraeli nebo ve Státě Palestina.
Reference
Kategorie:Islám Kategorie:Dějiny Palestiny Kategorie:Náboženství v Palestině