Německý literární archiv Marbach () byl založen v rodišti Friedricha Schillera v Marbachu am Neckar jako Německý literární archiv (Deutsches Literaturarchiv –DLA) 12. července 1955; v dubnu 2005 byl přejmenován. Jeho provozovatelem je Deutsche Schillergesellschaft e. V. (Německá Schillerova společnost). Archiv je největší německý literární archiv provozovaný neziskovou organizací a je členem svazu Südwestdeutscher Bibliothekverbund (Svaz knihoven jihozápadního Německa).
Současnost Tvoří spolu s muzeem Schiller-Nationalmuseum (Národní Schillerovo muzeum), muzeem Literaturmuseum der Moderne (Muzeum moderní literatury) a místem pro setkávání a ubytování badatelů Collegium House jednotnou instituci Německý liteární archiv Marbach (Deutsches Literaturarchiv Marbach), zahrnující
oddělení sbírek (oddělení rukopisů s archivem vydavatelství Cotta, knihovna, obrazy a objekty), muzeální oddělení a řídicí a správní oddělení.
Cíle Německý literární archiv Marbach (DLA) je jednou z nejvýznamnějších literárních institucí na světě. Jedná se o mimouniverzitní výzkumné zařízení s vysokým podílem infrastruktury a zároveň institut pro pokročilé studium (Institute of Advanced Study) s vlastním výzkumným programem a programem výměny vědců (Fellowprogramm). Ve svých sbírkách uchovává mnoho drahocenných a významných pramenů literárních a duchovních dějin od roku 1750 do současnosti. V muzeích a na různých akcích zprostředkuje literaturu, vyvolává zájem o důkladné čtení, školí v interpretačních dovednostech a povzbuzuje chuť k diskusím. Literární výzkum zaznamenává díky digitalizaci značný pokrok.
Sbírky Sbírky německé literatury od roku 1750 do současnosti zahrnují:
Rukopisy
1600 položek rukopisů (pozůstalost, rukopisy předané za života autorů, archivy nakladatelství, sbírky) těžiště: německy psané literární a duchovní prameny 18. a 19. století (Hauff, Hölderlin, Kerner, Mörike, Schiller, Schubart, Uhland, Wieland a další), literatura kolem roku 1900 (Hofmannsthal, Rilke, Schnitzler a další), expresionismus dvacátých let a exil (Benn, Döblin, Kafka, Kraus, Tucholsky a další), klasická moderna a současnost (Celan, Ernst Jünger, Kästner, Pastior, Sebald), spisovatelky (Dominová, Kaschnitzová, Lasker-Schülerová, Kirschová, Köhlerová, Morgnerková, Novaková, Tergitková a další), cizojazyčná literatura se vztahem k německé kultuře filozofové/filozofky (Arendtová, Blumenberg, Gadamer, Gehlen, Heidegger, Jaspers, Löwith a další) germanisté/germanistky a učenci (Alewyn, Erich Auerbach, Elias, Koselleck, Petersen, Szondi a další).
alt=Schiller Nagtional Museum and German Literature Archive in Marbach|náhled|Schillerovo národní muzeum a Německý literární archiv Marbach Knihovna
1,6 milionu médiových jednotek s digitální knihovnou (elektronické časopisy, e-knihy, databáze plných textů) literatura k pramenům a výzkumu německojazyčné literatury od roku 1750, o filologii, odborných dějinách a editaci, o historii knih, divadla a nakladatelství aukční katalogy, katalogy autografů, katalogy antikvariátů, obálky knih, prospekty nakladatelství knihovny více než 220 autorů a vědců, archivní knihovny sběratelů a nakladatelství, jakož i speciální sbírky k žánrům zábavné literatury od roku 1850 s analýzou původu rozsáhlá sbírka a analýza obsahu literárních časopisů moderny od roku 1880 komentované bibliografie k jednotlivým autorům (Döblin, Kracauer, Schiller) archivace literárních internetových zdrojů v portálu Literatur im Netz (Literatura v síti)
Obrázky a objekty
čtyři sta padesát tisíc obrazů a objektů ze sbírek od roku 1750 největší sbírka portrétů k historii německé a duchovní literatury od 18. století s těžištěm ve württemberském klasicismu a klasická moderna skulptury (busty, sochy a reliéfy); posmrtné masky; malby a miniatury, kresby; tištěné grafiky a vyřezávaný papír; fotografie; plakáty; historické obálky knih; upomínkové předměty (psací náčiní, nábytek, porcelán, textilie) asi 500 kolekcí obrazů z pozůstalosti autorů a archivů nakladatelství projekty mezi univerzitami a externími partnery v rámci výzkumné linie ›psací náčiní, literární nosiče a literární objekty: hermeneutika se zaměřením na materiální aspekty‹
Archivy nakladatelství
55 archivů nakladatelství, mezi nimi S. Fischer, Hanser, Insel, Luchterhand, Piper, Reclam, Rowohlt a další. hospodářský archiv vydavatelství a knihkupectví J. G. Cotta a jeho dceřiných a nástupnických firem archiv Siegfrieda Unselda: archiv nakladatelství Suhrkamp a Insel. Přibližně devět tisíc dvě stě archivních přihrádek s manuskripty, tiskové podklady a korespondence autorů nakladatelství, rozsáhlý tiskový archiv, produkční knihovna
Redakční archivy
Mediální dokumentace
Zveřejnění Výzkumné práce a sbírky německého literárního archivu jsou převážně zaznamenány v těchto řadách a časopisech:
Aus dem Archiv (do roku 2018) Deutsches Literaturarchiv. Verzeichnisse – Berichte – Informationen (do roku 2005) Jahrbuch der Deutschen Schillergesellschaft – Internationales Organ für Neuere deutsche Literatur Marbacher Bibliothek (do roku 2008) Marbacher Faksimile-Drucke (do roku 2006) Marbacher Kataloge (do roku 2018) Marbacher Magazine Marbacher Schriften (do roku 1996) Marbacher Schriften. Neue Folge Marbacher Wissenschaftsgeschichte (do roku 2004) Spuren Ferne Spuren Veröffentlichungen der Deutschen Schillergesellschaft Zeitschrift für Ideengeschichte
Collegieum House Díky pomoci mecenášů a darům veřejnosti mohla německá Schillerova společnost roku 1993 otevřít místo pro setkávání a bydlení Collegium House (se 30 apartmány) pro Německý literární archiv. Je určen pro vědecké hosty, autory a stipendisty, hospodaří samostatně. alt=Building of the Modern Literature Museum in Marbach|náhled|279x279pixelů|Budova Muzea moderní literatury v Marbachu
Muzeum moderní literatury V roce 2004 vzniklo v bezprostřední blízkosti Národního Schillerova muzea, Německého literárního archivu a ubytovacího komplexu Collegium House jako čtvrtá budova Muzeum moderní literatury (Literaturmuseum der Moderne). Projektoval je britský architekt David Chipperfield. Předání nové budovy se konalo 9. ledna 2006, oficiální otevření proběhlo 6. června 2006 za účasti spolkového prezidenta Horsta Köhlera. Muzeum vystavuje na ploše 1000 m² exponáty ze sbírek Německého literárního archivu od 20. století do současnosti. V červnu 2015 byla nově upravená stálá expozice znovu otevřena. Literární muzeum moderny a Národní Schillerovo muzeum vede Vera Hildenbrandtová.
Německý literární archiv a Národní Schillerovo muzeum: společné dějiny Dějiny Německého literárního archivu jsou pevně spojeny se vznikem a dějinami Národního Schillerova muzea a jeho provozovatele (Německé Schillerovy společnosti):
Schillerův pomník a Schillerův rodný dům, Schillerův svaz v Marbachu Stuttgartský pěvecký spolek Stuttgarter Liederkranz uspořádal ve Stuttgartu 9. května 1825 první vzpomínkovou slavnost k uctění památky Friedricha Schillera. Přitom se začalo hovořit o stavbě Schillerova pomníku v jeho rodném Marbachu. V této době byl v čele kruhů uctívajících Friedricha Schillera soudce Gottlob Rooschüz (1785–1847), otec spisovatelky Ottilie Wildermuthové. Roku 1835 inicioval vznik Schillerova svazu v Marbachu jako první německé společnosti zabývající se odkazem básníka. V parku Schillerhoehe na náměstí Alter Schlossplatz (dnes Schillerovo náměstí) ve Stuttgartu nechal spolek Stuttgarter Liederkranz roku 1839 postavit Schillerův pomník. Schillerův svaz koupil v roce 1859 Schillerův rodný dům a zpřístupnil ho jako muzeum. V roce 1876 byl vztyčen Schillerův pomník v Marbachu.
Roku 1889 agitoval Wilhelm Dilthey (1833–1911) za zřízení nových institucí zabývajících se spravováním a uchováváním literárního odkazu. Vedle státních archivů by měly vzniknout také literární archivy. To požadoval už Goethe v eseji Archiv básníků a spisovatelů. V roce 1889 byl ve Výmaru založen Goethe- und Schiller-Archiv. Roku 1885 odkázal totiž poslední Goethův vnuk Goethovu pozůstalost, dům, sbírky a archiv městu Výmar a velkovévodkyni Sofii. Roku 1889 pak přibyla také Schillerova pozůstalost.
Roku 1890 se ve Stuttgartu konala u příležitosti setkání filologů výstava nejrůznějších vydání, rukopisů, dopisů a portrétů švábských básníků. Zorganizoval ji Otto Güntter (1858–1949), jehož inspirovala návštěva sbírek Britského muzea a galerie portrétů.
Traugott Haffner (1853–1903), starosta Marbachu a předseda Schillerova svazu, navštívil stuttgartskou výstavu a byl jí nadšen. U příležitosti slavnosti na počest Friedricha Schillera dne 9. května 1890 mu Schillerova vnučka předala rodinné portréty, které již nebylo možné umístit v Schillerově domě. Jak stuttgartská výstava, tak i rostoucí sbírka přivedly starostu na myšlenku založit v Marbachu Schillerovo muzeum. Pedagog Johann Georg Fischer (1816–1897) mu zprostředkoval kontakt se stuttgartským bankéřem a sběratelem Kilianem von Steiner (1833–1903), který pomohl při rozšiřování sbírky Schillerova svazu prostřednictvím nadací.
Švábský Schillerův svaz a Schillerovo muzeum Roku 1891 vypracovaly tyto tři osobnosti Plán Schillerova muzea a archivu jako vzdělávacího a výzkumného centra novodobé literatury Švábska.
V roce 1892 financoval Steiner pro Schillerův svaz v Marbachu získání velké sbírky od potomků Schillerovy sestry. Pro svůj plán zřídit Schillerův archiv a Schillerovo muzeum získali Steiner a Haffner také krále Wilhelma II. von Württemberg. Král si přál přejmenování svazu na Švábský Schillerův svaz Sídlem Švábského Schillerova svazu byla města Marbach a Stuttgart. K 1.dubnu 1897 již bylo mezi donátory 13 knížectví, 63 obcí a 82 soukromých osob. K řádným členům patřilo 65 obcí a 975 soukromých osob, dohromady téměř 1200 členů, mezi nimi také Otto von Bismarck a členové výmarské velkovévodské rodiny. Na Schillerhöhe v Marbachu byly zakoupeny rozsáhlé pozemky a sbírky byly mohutně rozšiřovány. Připojeny k nim byly také rukopisy a pozůstalost jiných spisovatelů: Hölderlin, Uhland a další.
29. května 1901 byl položen základní kámen Schillerova archivu a muzea, 10. listopadu 1903 pak bylo muzeum slavnostně otevřeno. V květnu 1904 se Otto Güntter stal vedoucím muzea a archivu a zástupcem předsedy Schillerova svazu.
Bádání o Friedrichu Schillerovi získalo důležitou instituci, sbírky byly značně rozšiřovány, další výstavba se zdála nevyhnutelná. Bylo vydáno lidové vydání Schillerových děl za cenu 1 marky.
Meziválečné období
Národní Schillerovo muzeum 13. května 1922 bylo rozhodnuto o přejmenování muzea na Národní Schillerovo muzeum.
Kromě politického aspektu zdůrazňovalo toto přejmenování také nárok na „národní“ finanční podporu. V letech 1927 až 1938 dostávalo Národní Schillerovo muzeum „říšský příspěvek“. Do roku 1938 existovala celostátní podpora institutů v Marbachu vázaná na podmínku, že finančně přispěje také württemberské ministerstvo kultury.
Z pozůstalosti Cäsara Flaischlena roku 1930 přibyly do vlastnictví muzea a archivu rukopisy básníků, umělců a učenců z přelomu století (Theodor Fontane, Hugo von Hofmannsthal atd.). Význam archivu přesahoval švábské hranice.
1933–1945: Od Švábského Schillerova svazu k Schillerově společnosti Díky státním opatřením k vytváření pracovních míst se v letech 1933/1934 konečně začalo s přístavbou budovy muzea.
21. června 1934 se konala Pocta německé mládeže Schillerovi. Slavnosti, probíhající v národně socialistickém duchu, se zúčastnilo 25 tisíc příslušníků Hitlerjugend.
Otto Güntter odešel koncem roku 1938 z vedení svazu a muzea. Do roku 1945 byl předsedou svazu a ředitelem muzea právník a spisovatel Georg Schmückle. Sbírky byly za války kvůli bezpečnosti přemístěny do solného dolu u Heilbronnu. Prostory muzea využívaly stuttgartské úřady.