náhled|Michael Haydn (kolem roku 1805) Requiem in c moll (uváděné také jako Missa pro defuncto archiepiscopo Sigismundo neboli „Schrattenbachovo Requiem“) rakouského hudebního skladatele Michaela Haydna, bratra Josepha Haydna, vzniklo bezprostředně po smrti salcburského arcibiskupa Zikmunda Kryštofa ze Schrattenbachu 16. prosince 1771.
Dílo zaznělo na arcibiskupově pohřbu 1. ledna 1772, a proto je také známé jako „Schrattenbachovo Requiem“ (Missa pro defuncto archiepiscopo Sigismundo).
Michael Haydn byl při komponování ovlivněn také osobním zármutkem, neboť v lednu 1771 zemřelo jeho jediné dítě, dcerka Aloisia Josepha, před dosažením svých prvních narozenin.
Popis
Instrumetace Haydnovo Requiem je komponováno pro čtyři vokální sólisty, čtyřhlasý smíšený sbor (SATB), trubky, pozouny a tympány, smyčcový soubor a basso continuo.
Přibližná průměrná délka provedení Haydnova Requiem je 35 minut.
Struktura Práce je strukturována následovně:
Introit: Requiem aeternam. Adagio, c moll, 4/4 Sekvence: Dies irae Andante maestoso, c moll, 3/4 Ofertorium: Domine Jesu Christe g moll "Rex gloriae", Andante moderato, 4/4 "Quam olim Abrahae", Vivace, alla breve „Hostias et preces“ Andante, 4/4 "Quam olim Abrahae", Vivace, alla breve Sanctus: Andante, c moll, 3/4 “Benedictus qui venit...”, Allegretto, Es dur, 3/4 Agnus Dei a Communio, c moll “Agnus Dei, qui tollis peccata mundi” Adagio con moto, 4/4 "Cum sanctis tuis", Allegretto, alla breve “Requiem aeternam”, Adagio, 4/4 "Cum sanctis tuis", Allegretto, alla breve
Vliv na Mozartovo Requiem Podle záznamů salcburské arcibiskupské dvorní kapely byli mezi členy orchestru při premiéře Haydnova Requiem Leopold Mozart na housle a jeho tehdy patnáctiletý syn Wolfgang Amadeus na violu. Mladý Mozart „byl dílem ohromen a později – jak ukazují některé zřejmé narážky – jej použil jako předlohu pro své vlastní Requiem.“
Reinhard G. Pauly, autor disertační práce o latinských mších Michaela Haydna, poukázal na specifické podobnosti mezi oběma zádušními mšemi. Patří mezi ně mimo jiné rytmická struktura introitu, použití tonus peregrinus v Te decet hymnus a části Quantus tremor a Confutatis maledictis v Dies irae. Především nápadná podobnost fugového námětu Quam olim Abrahae naznačuje, že konečný návrh Requiem od Franze Xavera Süßmayra po Mozartově smrti „se v žádném případě neodchyluje od Mozartových původních plánů.“
Literatura
Christoph Wolff: Mozarts Requiem. Geschichte, Musik, Dokumente. Mit Studienpartitur. 7. Auflage. Bärenreiter, Kassel 2014, ISBN 3-7618-1242-6.
Externí odkazy
Requiem in C minor, MH 155 (Haydn, Michael): Noten und Audiodateien im International Music Score Library Project
Reference
Kategorie:1772 v hudbě Kategorie:Rekviem