Gottfried Seibt von Ringenhart (31. srpna 1857 Verona – 2. ledna 1937 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1878 a jako absolvent vojenských škol se stal důstojníkem generálního štábu. Vystřídal působení u různých jednotek pěchoty a nakonec byl velitelem divize v Sedmihradsku (1909–1914). V roce 1914 byl penzionován v hodnosti generála pěchoty, ale za první světové války působil ve vedení charitativních organizací a také jako vysoký úředník na ministerstvu války. Po rozpadu monarchie v roce 1918 žil ve Vídni a věnoval se podnikání.
Životopis náhled|vlevo|Portrét generála Gottfrieda Seibta ve sbírkách vídeňského Belvederu (Anton Kolig, 1918) Narodil se v severní Itálii jako syn účetního. První vojenské vzdělání získal v letech 1872–1874 na kadetní škole v Sankt Pölten a poté studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě (1874–1878).SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt; Vídeň, 1894; s. 79 dostupné online V hodnosti poručíka byl v roce 1878 zařazen k 51. pěšímu pluku ve Velkém VaraždíněKais. Königl. Militär Schematismus 1879; Vídeň, 1878; s. 231 dostupné online a v letech 1881–1883 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.K. Kriegsschule) ve Vídni.Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 701 Jako nadporučík se v roce 1883 stal důstojníkem sboru generálního štábu.Kais. Königl. Militär Schematismus 1884; Vídeň, 1883; s. 364 dostupné online Jako štábní důstojník sloužil v letech 1883–1887 u pěších brigád ve Lvově a Opavě,Kais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 161, 208 dostupné online v roce 1887 byl v hodnosti rytmistra přeložen k 29. pěší divizi do Terezína.Kais. Königl. Militär Schematismus 1888; Vídeň, 1887; s. 160 dostupné online V letech 1889–1890 působil u kartografického odboru přímo na generálním štábuSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 179 dostupné online a v roce 1890 byl přidělen k zemskému velitelství v Zadaru.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 124 dostupné online V letech 1891–1893 byl štábním důstojníkem u 39. pěšího pluku v Debrecínu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1892; Vídeň, 1892; s. 179, 386 dostupné online
V roce 1894 získal hodnost majora s přidělením k 33. pěší divizi v Komárně (1894–1897).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1895; Vídeň, 1895; s. 165 dostupné online Mezitím byl v roce 1896 povýšen na podplukovníkaSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 192 dostupné online a následně sloužil jako zástupce velitele u 14. pěšího pluku v Bolzanu (1897–1899).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 193, 396 dostupné online V roce 1899 byl jmenován plukovníkem a v letech 1901–1905 byl velitelem 44. pěšího pluku v Budapešti.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 271 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1903; Vídeň, 1902; s. 164, 484 dostupné onlinePřehled velitelů pěchotních pluků c. k. armády 1900–1914 dostupné online K datu 1. listopadu 1905 byl povýšen na generálmajora a převzal velení 56. pěší brigády v Lublani (1905–1909).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 167 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1909; Vídeň, 1908; s. 309 dostupné online Od roku 1909 byl velitelem 16. pěší divize v SibiuSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1911; Vídeň, 1910; s. 155 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1912; Vídeň, 1911; s. 313 dostupné online a k datu 1. května 1910 získal hodnost polního podmaršála.Generale und Oberste des k. und k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 5 dostupné online
Těsně před první světovou válkou byl ke dni 1. června 1914 penzionován v hodnosti generála pěchoty,SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 171 dostupné onlinePřehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian-army.co.uk dostupné online ale za války zůstal aktivní v různých organizacích spojených s charitou. Angažoval se v řadách Mezinářodního červeného kříže, v Úřadu pro válečnou pomoc nebo ve Vojenském fondu pro vdovy a sirotky. V roce 1917 byl přidělen na ministerstvo války jako ředitel Válečného sociálního úřadu.Generale und Obersten (k. u. k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 17 dostupné onlineGenerale und Obersten (k.u.k. Heer 1918); Vídeň, 1918; s. 18 dostupné online Po válce se prosadil v podnikání a byl členem správních rad několika průmyslových společností.
V meziválečném období žil ve Vídni, jeho bydlištěm byl dům v Reisnerstraße 15 ve 3. vídeňském obvodu.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien 1920; Vídeň, 1920; s. 1238 dostupné online Zemřel 2. ledna 1937 ve věku 79 let a byl pochován na Centrálním hřbitově ve Vídni.Nekrolog Gottfrieda Seibta in: Wiener Salonblatt 10.1.1937; Vídeň, 1937; s. 11 dostupné online
Byl ženatý s Irene, rozenou Hofbauerovou (1873–1965). Měli spolu tři děti, dceru Irene, provdanou Wiesnerovou, a Toly, provdanou Strasserovou von Györvár. Jediný syn Gottfried (1896–1923) zemřel předčasně.Hrobka rodiny Seibtů na vídeňském centrálním hřbitově dostupné online
Tituly a ocenění V roce 1915 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem Edler von Ringenhart, po zrušení šlechtických titulů v Rakousku byl uváděn jako Seibt-Ringenhart.Adolph Lehmann's allgemeiner Wohnungs-Anzeiger: nebst Handels- u. Gewerbe-Adressbuch für d. k.k. Reichshaupt- u. Residenzstadt Wien, Vídeň, 1936; s. 1211 dostupné online Během služby v armádě získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.STEINER, Jörg C.: Schematismus der generale und obersten der K.U.K. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 169 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1903) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1905) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1911) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1913) 60x60pixelů Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1917) 60x60pixelů komturský kříž Řádu Františka Josefa s hvězdou a válečnou dekorací (1917)
Zahraničí 60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (1897, Německo) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Filipa Velkomyslného (1899, Hesensko) 60x60pixelů Řád lva a slunce II. třídy (1900, Persie) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu sv. Alexandra (1906, Bulharsko)
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 290–291 (heslo Gottfried Seibt von Ringenhardt s. 290–291) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Externí odkazy Gottfried Seibt von Ringenhart in: Österreichisches Biographisches Lexikon
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu slunce a lva Kategorie:Nositelé Řádu svatého Alexandra Kategorie:Narození 31. srpna Kategorie:Narození v roce 1857 Kategorie:Narození ve Veroně Kategorie:Úmrtí 2. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1937 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži