Alvaschein () je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Albula. Žije zde obyvatel.
K 1. lednu 2015 se Alvaschein, spolu s dalšími obcemi v údolí řeky Albula, sloučil do nové obce Albula/Alvra.
Geografie náhled|vlevo|Pohled na centrum obce Obec leží v regionu Surmeir na dopravně exponovaném místě, na terase severovýchodně nad řekou Albula, mezi Churwaldenem a přístupem k průsmykům Julierpass a Albulapass. Z bývalého obecního území o rozloze 406 ha tvoří 236 ha les, 127 ha zemědělská půda (louky a orná půda), 30 ha zastavěná plocha a 13 ha neproduktivní území.
Alvaschein sousedí s obcemi Lantsch/Lenz a Vaz/Obervaz.
Historie náhled|vpravo|Kostel Místo je poprvé zmiňováno v listině z roku 1154, dochované pouze v pozdějším opisu, při příležitosti zrušení ženského kláštera, ve frázi coloniam unam de Aluisinis. Název obce pravděpodobně pochází od některého z osobních jmen Lupicinus nebo Lubucio, rozšířených v Graubündenu v 8./9. století, možná však i z latinských jmen Albesius, Albisius nebo Albucius. Varianta se začínajícím písmenem d se objevuje poprvé roku 1551 jako Dalwasein.
Na území obce byly nalezeny bronzové nástroje a roku 1869 při stavbě silnice Schynstrasse také pozlacené reliéfní desky z vrcholného středověku nejasného původu. Alvaschein byl pravděpodobně celní stanicí na hranici panství svobodných pánů z Vaz a biskupa z Churu. Do zrušení nedalekého ženského kláštera Mistail v roce 1154 náležel Alvaschein církevně tam, poté k Tiefencastelu. V letech 1653–1657 postavili kapucíni barokní farní kostel sv. Josefa v Alvascheinu, který spravovali až do roku 1922. Pozoruhodný dům z roku 1580 se sgrafity Franze Appenzällera a Hanse Ardüsera mladšího přečkal spolu s kostelem požár roku 1745.
Od roku 1400 vlastní Alvaschein alpské pastviny v Altein u Davosu. Až do poloviny 20. století se zde převážně provozovalo chovatelství. Pozemková reforma v roce 1950 snížila počet 676 jednotlivých parcel na 113; v roce 1990 existovaly už jen čtyři zemědělské podniky. Pracovní příležitosti v okolí (silnice Schynstrasse, železnice, elektrárna Niselas) opakovaně ovlivňovaly počet obyvatel v 19. a 20. století. V letech 1903–1906 a 1929–1964 těžila společnost Gips-Union Zürich v Alvascheinu sádrovec. Do roku 1980 ležel Alvaschein na tranzitní silnici, od otevření obchvatového tunelu je však mimo hlavní tah. Na území bývalé obce se poblíž středověkého brodu nacházejí oba soliserské mosty a Soliserský viadukt.
Do roku 1950 mluvila téměř celá populace rétorománsky, v roce 1990 ještě asi 50 %. Škola zde existuje od roku 1845. Roku 1890 byla postavena nová školní budova, v níž bylo roku 1893 vyučováno 21 dětí a roku 1966 dvacet osm. V roce 1983 jich bylo už jen pět, a proto byla do roku 1991 škola provozována ve sdružení s Tiefencastelem. Roku 1990 vznikla školní a víceúčelová budova. V roce 2001 zrušilo pět obcí okrsku Alvaschein dosud rotačně pořádaný zemský sněm (landsgemeinde), který se po 150 let konal i v Alvascheinu.
Obyvatelstvo Vývoj počtu obyvatel Rok 1850 1860 1900 1910 1950 1970 1980 1990 2000 2005 2014 Počet obyvatel 156 137 276 (stavba trati) 165 208 235 149 145 154 143 134
Jazyky Původním většinovým jazykem byla rétorománština (dialekt ), kterou však dnes mluví už jen menšina obyvatel. Vývoj ukazuje následující tabulka. Jazyky v Alvaschein Jazyk Sčítání lidu 1980 Sčítání lidu 1990 Sčítání lidu 2000 Počet Podíl Počet Podíl Počet PodílNěmčina 73 48,99 % 64 44,13 % 82 53,25 %Rétorománština 71 47,65 % 67 46,21 % 62 40,26 %Italština 5 3,36 % 2 1,38 % 5 3,25 %Počet obyvatel 149 100 % 145 100 % 154 100 %
Doprava Silniční spojení obstarává kantonální hlavní silnice N29 (tzv. Schynstrasse), vedoucí z Thusisu přes Tiefencastel do Engadinu. Nejbližší železniční stanice se nachází v nedalekém Tiefencastelu na Albulské dráze. Obsluhu obce zajišťují autobusy Postauto.
Odkazy Reference
Externí odkazy
– oficiální stránky
Kategorie:Bývalé obce v kantonu Graubünden