Václav Kořínek (24. února 1913 Horní Růžodol – 25. března 1978 Kardašova Řečice) byl český příslušník zahraničního protinacistického odboje.
Život
Před druhou světovou válkou Václav Kořínek se narodil 24. února 1913 v Horním Růžodole u Liberce v rodině dělníka Václava Kořínka staršího a Kateřiny, rozené Rudolfové. Jeho otec po vypuknutí první světové války narukoval do c. a k. armády, na ruské frontě padl do zajetí, následně vstoupil do Československých legií a po absolvování Sibiřské anabáze se k rodině vrátil po šesti letech v roce 1920.Detail legionáře Václava Kořínka na stránkách Československé obce legionářské Jeho matka se s Václavem přestěhovala na Kopidlensko, kde měla příbuzné. Vychodil obecnou a čtyřletou měšťanskou školu, poté se mezi lety 1927 a 1929 vyučil v Kopidlně zedníkem, poté pracoval jako pomocný dělník ve stavební firmě ve Vršce. Prezenční vojenskou službu absolvoval v Jičíně, v jejím rámci mezi listopadem 1933 a březnem 1934 vystudoval poddůstojnickou školu, službu ukončil v roce 1935 v hodnosti desátníka. Následně pracoval ve skladu a na regulacích, v roce 1937 se vrátil do Československé armády, aby nadále působil jako voják z povolání. Sloužil v Bratislavě jako četař délesloužící.
Druhá světová válka
Polsko Po rozpadu Československa byl Václav Kořínek 19. března 1939 propuštěn z armády a byl nucen se vrátit ze Slovenska k rodině do Cholenic. Již 22. téhož měsíce opustil ilegálně Protektorát Čechy a Morava a odešel do Polska, ale protože zde v tak brzké době ještě neprobíhalo žádné soustřeďování dobrovolníků, vrátil se zpět do Cholenic. Absolvoval krátký kurz na obchodní škole a 2. srpna 1939 přešel u Michálkovic do Polska opět. Dne 11. srpna vstoupil v Malých Bronowicích do zde vznikající Legie Čechů a Slováků. Po vypuknutí druhé světové války se v září 1939 zúčastnil protiletecké obrany Tarnopolu, čímž se stal jedním z prvních Čechoslováků, kteří pozvedli zbraň proti nacistickému Německu.
Sovětský svaz Po pádu Polska byl Václav Kořínek společně s dalšími internován orgány Sovětského svazu a postupně držen v Českém Kvasilově na Volyni, Orankách a Suzdalu. Poté se stal součástí skupiny, která byla dohodě s Československou exilovou vládou odeslána přes Oděsu a Mersin do Bejrútu, kam dorazila 31. května 1941.
Střední východ a severní Afrika Po příjezdu do Palestiny byl Václav Kořínek zařazen do Československého pěšího praporu 11 – Východního a jako jeho příslušník se podílel na přípravě obranných postavení v Egyptě a na pozdějším obsazování francouzských mandátních území v Sýrii. Poté sloužil na syrsko-turecké hranici, kde onemocněl malárií. Následně se účastnil bojů u Tobruku a po jejich skončení strážní služby v Benghází. Po reorganizaci pěšího pluku na Československý lehký protiletadlový pluk 200 – Východní sloužil u protiletecké obrany v Bejrútu a opět v Tobruku. Dne 5. července 1943 odplul i s jednotkou do Spojeného království.
Spojené království Po příjezdu do Spojeného království byl Václav Kořínek společně s ostatním začleněn do Československé samostatné obrněné brigády, konkrétně do jejího dopravního oddílu. Po patřičném výcviku byla jednotka v září 1944 přepravena do Francie, kde se zúčastnila obléhání Dunkerku a to až do konce druhé světové války. Dosáhl hodnosti rotmistra.
Po zjištění, že Václav Kořínek opustil Protektorát Čechy a Morava, byli jeho otec a mladší bratr Jan internováni v táboře ve Svatobořicích. Jan Kořínek byl jako starosta Židovic po zaručení se obcí propuštěn, Václav Kořínek starší byl držen až do následujícího roku.
Po druhé světové válce Po návratu do Československa sloužil Václav Kořínek Klatovech a Moravské Třebové, na konci října 1945 byl na vlastní žádost demobilizován a v armádní službě již nadále nepokračoval. V roce 1946 se oženil s Marií Melicharovou, manželům se narodili dva synové. Ve stejném roce absolvoval v Táboře pětiměsíční hájenskou školu a stal se hajným na hájovně Amerika u Strašic v Brdech. Jelikož se jednalo o vojenské lesy zůstal civilním zaměstnancem Ministerstva obrany a to do roku 1952. Poté pracoval jako závozník nebo traktorista ve Veselí nad Lužnicí, bydlel v Kardašově Řečici. Posledním zaměstnáním byl údržbář v domově důchodců. Pořádal pravidelná setkání se svými spolubojovníky. V záloze byl povýšen do hodnosti poručíka. Zemřel 25. března 1978 v Kardašově Řečici.
Vyznamenání 1943 Válečná medaile 1939–1945 Československý válečný kříž 1939 Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem Československá medaile Za zásluhy I. stupně Pamětní medaile československé armády v zahraničí se štítky SV, VB a F Africká hvězda Hvězda 1939–1945
Odkazy
Literatura Jan Hnělička - Václav Kořínek (medailon Václava Kořínka na stránkách Osobnosti Libereckého kraje) Milan Knotek - Václav Kořínek–válečný hrdina vyznamenaný anglickým králem, rodák z Horního Růžodolu (článek na stránkách Českého rozhlasu Sever, 2024)
Reference
Externí odkazy Kořínek Václav na stránkách Knihovny Liberec
Kategorie:Českoslovenští vojáci Kategorie:Příslušníci Československé samostatné obrněné brigády Kategorie:Nositelé Válečné medaile 1939–1945 Kategorie:Nositelé Československého válečného kříže 1939 Kategorie:Nositelé Československé medaile za chrabrost před nepřítelem Kategorie:Nositelé Československé medaile za zásluhy Kategorie:Nositelé Pamětní medaile československé armády v zahraničí Kategorie:Nositelé Africké hvězdy Kategorie:Nositelé Hvězdy 1939–1945 Kategorie:Narození 24. února Kategorie:Narození v roce 1913 Kategorie:Narození v Liberci Kategorie:Úmrtí 25. března Kategorie:Úmrtí v roce 1978 Kategorie:Úmrtí v okrese Jindřichův Hradec Kategorie:Muži