Bazilika Saint-Martin v Ainay je bývalý opatský kostel postavený v románském slohu ve 12. století. Bazilika se nachází ve čtvrti Ainay na lyonském poloostrově (Presqu'île). V roce 1905 byl původní kostel povýšen na baziliku minor.

Od roku 1840 je bazilika zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.

Centrální apsida a boční kaple jsou vyzdobeny díly malíře Hippolyta Flandrina z roku 1855.

Historie náhled|vlevo|Pohled na centrální apsidu (Hippolyte Flandrin) během Svátku světel (2022). Světelná koruna pochází z roku 1860.

Mniši z opatství v Ainay na základě spisu Řehoře z Tours tvrdili, že bazilika byla založena v 5. století na místě nálezu ostatků lyonských mučedníků. K uctívání předkládali vak s popelem a kámen, na který si prý svatý Pothinus položil hlavu. Současné historické práce pohlížejí na tento původ skepticky vzhledem k nepřesnosti Řehořova textu, obtížnému určení polohy místa zvaného Ad Athanacum a jednak kvůli existenci jiné tradice, která nález ostatků mučedníků klade do kostela Saint-Nizier.

Jiná legenda praví, že opatství založil poustevník jménem Badulphe a zasvětil jej svatému Martinovi z Tours.

Neexistují však písemnosti dokládající o existenci opatství před 9. stoletím. První písemná zmínka pochází z roku 859 ze spisu, v němž Karel z Provence schvaluje založení kláštera v Cessieu opatem Aurélienem z královského monastýru v Ainay. Ten je v dokumentu popsán jako opuštěný. Z téhož roku 859 máme také doklady o založení benediktinského převorství na lyonském poloostrově.

Opatství hrálo ústřední roli při oslavách Svátek divů (fête des Merveilles). Dne 2. června se zde slavil svátek svatého Pothina a mučedníků, což byla jedna z nejvýznamnějších slavností kláštera.

Poté, co bylo převorství povýšeno na opatství, začaly velké stavební práce: opatský kostel, postavený na konci 11. století z vůle lyonského arcibiskupa Josseranda de Foudras, vysvětil 29. ledna 1107 papež Paschal II. k úctě svatého Martina. Tento kostel je jednou z mála dochovaných románských staveb v Lyonu. Téhož dne byl jeden z oltářů zasvěcen Početí Panny Marie.

Ve 13. století, za vlády svatého Ludvíka, potvrdil papež Inocenc IV. postavení opatství. Stalo se tak během Prvního lyonského koncilu, svolaného kvůli exkomunikaci císaře Fridricha II. Štaufského. Papež tehdy uznal nadřazenost opatství nad 71 kostely, kláštery a převorstvími od Burgundska až po Provence. Například převorství Saint-Jean v Ženevě, které pod něj spadalo, vybíralo desátky, vlastnilo pozemky a mělo autoritu nad farnostmi v oblastech Pays de Gex, Ženevsku a Faucigny. Opatství v Ainay tehdy patřilo k nejmocnějším ve Francouzském království.

Jean II. de la Palud, který stál v čele opatství v letech 1313 až 1324, nechal v klášterním areálu vybudovat palác.

V období renesance disponoval klášter vlastním přístavem. Opat sídlil v paláci a mniši měli k dispozici rozsáhlý komplex budov s křížovou chodbou, zahradou a vinicí. Řeholní život však v té době upadal. Opaty začal jmenovat přímo král (systém tzv. in commendam), což sice neoslabilo světskou moc úřadu, ale vedlo k úpadku duchovního života. První jmenování opata-komendátora v roce 1504 odstartovalo postupný rozklad celého společenství. Pozemky opatství byly následně rozprodávány a ustupovaly nové městské zástavbě.

Během náboženských válek v roce 1562 zničila vojska barona des Adrets část areálu: křížová chodba byla srovnána se zemí, kostel zpustošen a archiv lehl popelem.

V roce 1600 v opatství pobýval král Jindřich IV. u příležitosti svatby s Marií Medicejskou, která se konala v lyonské katedrále.

Později zde pobýval i Ludvík XIII. se svým ministrem Richelieuem a Ludvík XIV. se tu ubytoval dokonce čtyřikrát. Zajímavostí je, že Camille de Neufville de Villeroy byl opatem-komendátorem jmenován již v pěti letech. Poté, co se v roce 1653 stal lyonským arcibiskupem, dosáhl roku 1685 úplné sekularizace opatství.

Farní kostel a bazilika náhled|Deska připomínající povýšení na baziliku minor papežem Piem X.|130x130px náhled|kostel Saint-Martin d'Ainay na obraze Jeana-Michela Grobona (1803).|140x140px

Na konci 17. století klášter zanikl. Kostel a zbývající budovy byly v roce 1685 svěřeny sekulární kapitule. Mezi lety 1723 a 1769 se kapitula rozhodla rozparcelovat okolí pozemku, aby zhodnotila půdu.

Kostel získal status farního chrámu a 27. ledna 1780 přišel o titul opatského kostela. Během Velké francouzské revoluce úřady klášter zkonfiskovaly a opatský palác nechaly srovnat se zemí. Samotný kostel začal sloužit jako sýpka, což jej paradoxně zachránilo před demolicí.

Věřícím se brány kostela znovu otevřely v roce 1802. Roku 1844 byl objekt zapsán na seznam historických památek a během 19. století prošel novorománskou restaurací. Architekti Pollet a Benoît jej sice opravovali v duchu „čisté románské architektury“, při těchto úpravách však zničili poslední stopy křížové chodby a stavbu necitlivě rozšířili o boční kaple.

Středověké mozaiky, na které dělníci narazili v kapli svaté Blandiny během prací v letech 1844–1845, tehdy nevzbudily žádný zájem a podlehly zkáze. Další mozaika byla odhalena v roce 1851 poblíž hlavního oltáře. Vyobrazuje duchovního, který v rukou drží model kostela. Jde o jedinou středověkou mozaiku nalezenou v Lyonu v průběhu 19. století; částečného restaurování se dočkala nejprve v letech 1852–1855 a podruhé v roce 1934. Bývalý opatský a později farní kostel svatého Martina z Ainay byl 13. června 1905 papežem svatým Piem X. povýšen na baziliku minor.

Architektura V bazilice Saint-Martin d'Ainay se prolínají různé stavební slohy: předrománský v kapli svaté Blandiny, románský v celkové konstrukci a gotický v kapli svatého Michaela. Celý komplex v 19. století sjednotila novorománská restaurace a další přístavby. I přes pohnutou historii si však bazilika uchovává mimořádnou stylovou jednotu.

Věžová zvonice náhled|Zvonice baziliky Průčelí dominuje 31 metrů vysoká věž s průchodem. Její základna, vybudovaná v 11. století, využívá opracované kameny z okolních antických památek. Portál a křížová klenba vznikly koncem 12. století. Autorem tympanonu z roku 1860 je sochař Joseph-Hugues Fabisch.

Na prostranství před vchodem, vlevo od portálu, je umístěn basreliéf z 11. století. Jde o kopii; originál je uložen v interiéru baziliky.

Závěr kostela náhled|vlevo|závěr baziliky V zadní části stavby jsou patrné dva odlišné závěry: závěr kaple svaté Blandiny, který má čtvercový tvar a pochází z raného středověku, a kruhový závěr svatého Martina postavený ve 12. století.

Kaple Kaple svatého Michaela ve stylu plaménkové gotiky vznikla krátce před rokem 1485 přestavbou původní románské kaple Početí Panny Marie. Archandělu Michaelovi je zasvěcena od roku 1690. Interiér zdobí malby Jacobé Razureta z roku 1899 a tři vitráže z konce 19. století, jejichž autorem je významný lyonský mistr sklenář Lucien Bégule. Vyřezávané panely na mozaikovém pozadí vytvořil Joseph-Hugues Fabisch; původně byly součástí kazatelny kostela svatého Martina.

Další kaple v bazilice:

Kaple svaté Blandiny náhled|172x172px|Mozaika se jmény lyonských mučedníků (podlaha krypty v kapli svaté Blandiny).

Absolutně nejstarší část celého komplexu katedrály představuje kaple svaté Blandiny. Přestože archeologické nálezy potvrzují existenci ještě ranější stavby, její nynější podoba vznikala pravděpodobně v 11. století. Vzhledem k rozsáhlým úpravám a novému zaklenutí v 19. století se však z původní architektury kolem roku 1000 dochovalo jen minimum prvků. I tak zůstává kaple jedním z posledních svědků podoby baziliky v její nejranější podobě.

Skládá se z vlastní kaple a krypty. Půdorys kaple je prostý: tvoří jej obdélníková loď a čtvercový chór zakončený konchou (polokupolí), pod nímž je vyhloubena krypta. Její podlahu zdobí mozaika se jmény lyonských mučedníků (včetně svaté Blandiny a svatého Pothina), dvě niky určené k uložení relikvií a malý oltář.

Chór a loď náhled|Plán opatství Ainay z roku 1550 (s popisky).

Hlavní loď dosahuje šířky 17 metrů, přičemž celková délka stavby je 37 metrů. Čtveřici monolitických sloupů, které podpírají křížení příčné lodi, tvoří šedá žula (syenit), dovezená pravděpodobně až z Egypta., případně z Korsiky. Lyonská archeologie je ztotožňuje se sloupy z Císařského oltáře, který byl ústředním bodem federální svatyně Tří Galií. Jejich dříky byly rozříznuty napůl a druhotně využity v bazilice: severovýchodní pilíř tak tvoří pár s jihozápadním, zatímco jihovýchodní lze přesně nasadit na severozápadní. Hlavice těchto sloupů se svou kompozicí antikou pouze inspirují, nejsou však antické.

Lustr v kupoli vznikl v 19. století jako pocta slavnému svícnu Fridricha Barbarossy, který nechal císař zhotovit pro cášskou katedrálu jako dar Panně Marii. Lyonská varianta z pozlacené a smaltované mědi znázorňuje hradby a věže, jež symbolizují Nebeský Jeruzalém. Podle Ministerstva kultury byl vyroben kolem roku 1860 a bazilice jej v roce 1861 daroval Irénée Chalandon.

Vitráže Vitráže v kapli svatého Michaela (1893) a v kryptě sakristie (1894) jsou dílem malíře a sklenáře Luciena Béguleho.

Velké varhany náhled|Velké varhany, umístěné severně od kupole.

Původní varhany od mistrů Beaucourta a Voegeliho z let 1847–1850 sloužily v bazilice jen krátce; roku 1864 je jako použitý nástroj odkoupila nově dostavěná Velká synagoga v Lyonu.

Roku 1866 si církevní obec u věhlasné manufaktury Cavaillé-Coll objednala chórový nástroj se dvěma manuály a 12 rejstříky (včetně 16stopého bourdonu) v hodnotě 17 500 franků. Skříň z borovicového dřeva s lipovými řezbami byla osazena v roce 1867 u vstupu do kaple svatého Michaela.

Dnešní velké varhany se třemi manuály a 36 rejstříky, dílo varhanáře Josepha Merklina, byly do lodi severně od kupole instalovány v roce 1890. Generální opravy nástroje provedla firma Michel, Merklin et Kuhn v letech 1921 (kdy je slavnostně uvedl varhaník Émile Poillot) a 1938.

Varhanní skříň na empoře, která patřila původnímu nástroji od Cavaillé-Colla, vznikla v roce 1867, zatímco skříň v lodi, náležící k Merklinovu nástroji, je z roku 1890.

Opatství Opatství spravovalo rozsáhlé državy. Jeho pozemky na lyonském poloostrově se táhly od soutoku řek až k mostu přes Rhônu a zahrnovaly zahrady, křížovou chodbu i samotné sídlo opatů. Od 16. století začali opati-komendátoři tyto parcely postupně rozprodávat, v čemž se pokračovalo až do konce století osmnáctého. Během Velké francouzské revoluce pak v místech bývalé křížové chodby a opatského sídla vznikla dnešní ulice rue de l'Abbaye d'Ainay.

Pozůstatky původního opatského paláce jsou dodnes patrné ve zdivu hotelu na prostranství před chrámem. Samotné náměstí place d'Ainay dříve obklopovala klášterní křížová chodba. V ose navazující ulice „Voûte d'Ainay“ (Ainayská klenba) se nad vozovkou tyčí oblouk z 18. století. Nad ním stojí dům projektovaný Paulem Perrachem – právě v těchto místech stávala hlavní vstupní brána do klášterního areálu.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Historické památky v Auvergne-Rhône-Alpes Kategorie:Stavby v Lyonu Kategorie:Vzniklo ve 12. století Kategorie:Baziliky minor ve Francii Kategorie:Světové dědictví (Francie) Ainay Kategorie:Románské stavby v Auvergne-Rhône-Alpes Ainay