Historický vývoj Počátky tkání činovati (tzv. vzorovaného nebo činovatého díla) sahají do cechovního prostředí střední Evropy, kde byla výroba vzorovaných lněných textilií známa již od 14. století. Na Horňácku se činovati objevily v polovině 19. století a plně se rozvinuly v prvních desetiletích 20. století. Přestože zájem o jejich výrobu od konce 20. století klesal, tradice vzorového tkaní na Horňácku přetrvává dodnes.
Největšího rozšíření dosáhlo v 19. století, zejména v obcích Hrubá Vrbka, Velká nad Veličkou, Kuželov a Malá Vrbka. Tkalci zde vyráběli především hladké lněné a konopné plátno ze surovin místní produkce pro potřeby lokálního trhu.
Kolem poloviny 19. století se s rozšířením bavlny objevily vzorované tkaniny, tzv. činovati. Jednalo se o plátno zdobené drobnými geometrickými motivy uspořádanými do příčných pruhů. Rozšíření činovatí na Horňácku pravděpodobně souviselo s jejich výskytem na sousedním Slovensku.
Na počátku 20. století význam vzorového tkaní vzrostl a ve 30. letech u některých tkalců převládlo nad výrobou hladkého plátna. Činovati se používaly k výrobě součástí lidového oděvu, jako byly rubáče (ženský spodní oděv), zástěry, pásky k sukním či oděvní plachty, a také k bytovým textiliím. Tyto tkaniny se staly nedílnou součástí horňáckých lidových krojů.
Od 50. let 20. století byla produkce ovlivněna činností Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV). Někteří místní tkalci vyráběli textilie podle návrhů výtvarníků ÚLUV pro celostátní síť prodejen Krásná jizba. Současně však přetrvávala i soukromá výroba pro místní zákazníky. V roce 1978 byla v Hrubé Vrbce zřízena ruční tkalcovská dílna ÚLUV, která zanikla roku 1992.
V současnosti se ručnímu tkaní činovatí na Horňácku věnují dva výrobci (Ing. Hana Buchtelová a Miroslav Urban) působící v obci Malá Vrbka. Kromě bytových textilií se zaměřují také na výrobu tkanin určených pro krojové součásti.
Technika a výzdoba Činovatá tkanina se skládá ze základní plochy a vytkávaných vzorů. Základ byl tradičně tkán vazbou lomeného kepru, dnes převážně vazbou plátnovou.
Vzorování se provádí několika technikami:
změnou barvy útku změnou základní vazby (tzv. na nohy nebo na podnožky) – vzor křížek, preložený křížek, plný křížek kombinací použití listů a přebírání (tzv. deskové nebo na desku) – tvary háďata, ohrebélka, okénka, gučky, osminy, fazulky přebíráním podle textilních předloh (tzv. hrázové) – hráze mají své názvy: jaká na ruby, taká na líc, kalecová, hvězdová atd.
Podkladová barva tkanin je bílá nebo přírodní. Tradiční vzory se vyznačují červenou, černou, tmavě modrou a bílou barvou, ve 20. století se postupně objevily i další barevné odstíny (středně modrá, žlutá, hnědá, oranžová...)
Záchranná opatření na eliminaci rizik zániku statku Národní ústav lidové kultury (dále jen NÚLK) přidal technologii tkaní činovati na Horňácku do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky v roce 2018. Nominační dokument si můžete prohlédnout na webu NÚLK, včetně nominačního videa.
NÚLK tento statek popularizuje nejen pomocí propagačních a publikačních aktivit, ale také pomocí expozice věnované Ručnímu tkalcovství na Horňácku, která je umístěna v Muzeu vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici.
Reference
Kategorie:Tkalcovství