Chuttal je název historické oblasti a středověkého státního útvaru v západním Tádžikistánu. Rozprostírá se mezi řekami Pandž a Vachš (zdrojnice Amudarjy) a západně od pohoří Pamíru. Odpovídá přibližně modernímu Chatlonskému vilájetu.
Předislámské knížectví Chuttal hrálo aktivní roli, někdy jako spojenec, někdy jako nepřítel, Umajjovců během muslimského dobytí Transoxiany a až v roce 750/1 nad ním Abbásovci konečně získali přímou kontrolu. Pod Abbásovci vládla nad oblastí větev Banidžúrovců z Tocharistánu a v 10. století uznala svrchovanost Samánovců. Oblast si zřejmě udržela autonomní linii vládců v 11. a 12. století, kdy se nejprve dostala pod volnou kontrolu Ghaznovské říše a po polovině 11. století pod Seldžuckou říši. S úpadkem moci Seldžuků přešel Chuttal pod kontrolu Ghúrů a Chvárazmšáhů, za nichž není známa žádná původní knížecí linie. Ve 13. století se Chuttal stal součástí Mongolské říše a jejího nástupce, Čagatajského chanátu, a po jeho rozpadu v polovině 14. století se znovu stal autonomním knížectvím. V 16. století převzali Chuttal Šajbánovci a samotný název přestal být používán a byl nahrazen názvem Kulob.
V roce 2025 bylo jedenáct archeologických nalezišť spojených se středověkým Chuttalem (včetně buddhistickýho chrámu, paláců, osad, výrobních center a karavanserájí) zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO pod názvem „Kulturní dědictví starověkého Chuttalu“. Starověký Chuttal představuje kulturní výměny a transformace v severovýchodní Baktrii a Tocharistánu v průběhu několika staletí, které sehrály klíčovou roli v jejich formování. Středověké knížectví, které se nacházelo na trase Hedvábné stezky, bylo dobře integrováno do středoasijských obchodních sítí díky produkci a vývozu soli, zlata, stříbra a místních plemen koní. Tento obchod spolu s jedinečnými postupy využívání vody podmínil prosperitu starověkého Chuttalu.
Kategorie:Světové dědictví (Tádžikistán) Kategorie:Dějiny Tádžikistánu