Kateřina Pošová (12. dubna 1930, Kežmarok – 5. dubna 2008, Praha) tlumočnice, filmová novinářka, překladatelka.
Rodné jméno Katarina Bárkány, další alternativní jména Kateřina Moravcová (2. provdaná), Katarina Pošová, Katrína Pošová.
Život Pošová se narodila v Kežmarku do maďarsko – židovské rodiny architekta a stavitele. Dětství však prožila již v Košicích, tehdy ještě maďarských, kde navštěvovala maďarské gymnázium. Ve čtrnácti letech v červnu 1944 byla společně s rodiči deportována do Osvětimi. Otce viděla na osvětimské rampě naposledy a matka zemřela krátce potom. Později prošla ještě dalšími koncentračními tábory v Lotyšku, Německu a Polsku. Po válce se do Košic vrátila sama. Místo dokončení studia se rychle vdala a založila rodinu. Manželství ale nevydrželo, v devatenácti letech se se synem přestěhovala do Prahy, kde se znovu vdala a porodila dceru.
Od roku 1949 tedy žila v Praze, nejprve pracovala jako technická kreslička (1949–53), dále jako organizátorka pořadů v Maďarském kulturním středisku (1954–63), krátce působila jako produkční v Televizní filmové tvorbě Československé televize (1964–65) a následně byla referentkou pro tisk a propagaci v Krátkém filmu Praha (1965–70). Po roce 1968 ji vyškrtli z KSČ, pracovala na volné noze, tlumočila na domácích filmových festivalech.
Jejím třetím manželem byl od roku 1967 Jan Poš (1920–1996), filmový dramaturg, scenárista, publicista a kunsthistorik.
Dílo Pro kinodistribuci a televizi přeložila titulky ke sto padesáti maďarských filmů, současně překládala divadelní hry, přeložila řadu děl významných maďarských autorů, mimo jiné Imre Kertész, István Örkény, Miklós Hubay, György Konrád, György Schwajda, Boris Palotaiová, György Spiró, Dezső Kosztolányi.
S překladem románu Imre Kertésze Člověk bez osudu dlouho obcházela různá nakladatelství dávno předtím, než autor obdržel Nobelovu cenu.
Často přispívala do filmových periodik, např. Film a doba, Filmový přehled, Kino, Záběr a jiné. Do denního tisku psala články o maďarské kinematografii, dokumentární i animované tvorbě.
Napsala monografie o Zoltánu Fábrim (1983), Mari Törőcsikové (1988). Monografie o Jiřím Menzelovi vznikla na jeho pobytech v Maďarsku, kde ho Pošová doprovázela (1992).
V pracovním táboře Glöwen u Wittenbergu si začala psát deník. Záznamy měly formu dopisů otci, jehož viděla naposledy na osvětimské rampě. Na jejich základě a díky spolupráci s Pavlou Frýdlovou vydala autobiografickou knížku Jsem, protože musím..., s podtitulem …napsala jsem si ve čtrnácti do lágrového deníku, kterou vydalo nakladatelství Prostor v roce 2003.
Ocenění V Čechách jí byl udělen Malý kříž Řádu Maďarské republiky (1995), Za zásluhy o zprostředkování maďarské kultury.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorkou nebo tématem je Kateřina Pošová
Rozhlasové vzpomínky Kateřiny Pošové na vlnách Českého rozhlasu Kateřina Pošová na webu I–divadlo.cz Kateřina Pošová na serveru Novinky.cz
Kategorie:České překladatelky Kategorie:Čeští překladatelé z maďarštiny Kategorie:Překladatelé do češtiny Kategorie:Vězni koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau Kategorie:Narození 12. dubna Kategorie:Narození v roce 1930 Kategorie:Narození v Kežmarku Kategorie:Úmrtí 5. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 2008 Kategorie:Úmrtí v Praze