Hana Jančíková, rozená Goldsteinová (19. listopadu 1932 Tábor – 10. března 2024), byla česká spisovatelka, autorka a pedagožka židovského původu.
Životopis
Mládí Narodila se 19. listopadu 1932 v Táboře do česko-židovské rodiny, manželům Goldsteinovým. Otcova rodina byla židovská a patřila mezi nejstarší židovské rodiny v Táboře. Rodokmen rodiny sahal do roku 1760. Matka Ludmila byla vyučená pánská švadlena a otec Karel byl účetní. Hana Jančíková byla od dětství bez vyznání, aby si mohla víru zvolit v dospělosti sama. Od roku 1939 navštěvovala dívčí měšťanskou školu v Táboře, v jejíchž prostorách nacisté později zřídili shromaždiště táborských Židů před transportem do Terezína. Na základě nařízení říšského protektora byla za druhé světové války ze školní docházky vyloučena.
Život během druhé světové války Její tři tety prošly během druhé světové války koncentračními tábory. Jarmila Goldsteinová byla dne 16. listopadu 1942 deportována do Terezína s táborským transportem. Z Terezína byla poslána do Osvětimi, kde zemřela. Růžena Voglová byla s manželem Františkem Voglem a dvěma syny dne 27. července 1942 v Terezíně. Voglovi zemřeli na podzim roku 1944 v Osvětimi. Ludwika Goldsteinová prošla několika koncentračními tábory. Z Osvětimi se vrátila až krátce po konci války.
Otec Hany Jančíkové Karel Goldstein musel na podzim 1944, kvůli svému smíšenému původu, od rodiny odejít. Později byl transportován do Terezína, ale věznění přežil a 5. května 1945 uprchl do Prahy, kde přežil povstání, a vrátil se do Tábora.
Život po válce V letech 1946 až 1949 studovala na Reálném gymnáziu v Táboře. Poté se vyučila na Základní odborné škole v Karlových Varech v oboru keramický točíř. V roce 1952 se vdala za důstojníka Československé lidové armády a s manželem měla tři děti. Po udání původu obou manželů musel z pozice odejít a rodina se přestěhovala. Rodina se v roce 1958 přestěhovala do Sezimova Ústí. Po dokončení Střední pedagogické školy v Prachaticích pracovala až do odchodu do důchodu jako učitelka v mateřské školce.
Tvorba a pozdní léta O židovskou historii se začala zajímat po smrti otce v roce 1971. Organizovala akce připomínající hrůzy holokaustu. V červenci 2003 založila občanské sdružení Hadasa, které pořádá pietní akty se čtením jmen obětí holocaustu, přednášky, výstavy a koncerty. Napsala knihu o táborské židovské komunitě s názvem Židé v Táboře a podílela se na vydání knihy Viděno – slyšeno – prožito, která mapuje činnost sdružení Hadasa. Zemřela 10. března roku 2024.
Bibliografie Židé v Táboře (2010)
Reference
Kategorie:České spisovatelky 20. století Kategorie:České spisovatelky 21. století Kategorie:České pedagožky Kategorie:Čeští ateisté Kategorie:Češi židovského původu Kategorie:Spisovatelé píšící česky Kategorie:Narození v roce 1932 Kategorie:Narození 19. listopadu Kategorie:Narození v Táboře Kategorie:Úmrtí v roce 2024 Kategorie:Úmrtí 10. března Kategorie:Ženy