náhled|Jatagany ve sbírce zbrojírny v Paláci Topkapi v Istanbulu Jatagan (turecky yatağan) je druh osmanského nože nebo krátké šavle, který byl používaný od poloviny 16. století do konce 19. století. Jejich rozšíření zahrnovalo, kromě území dnešního Turecka, oblasti pod vlivem Osmanské říše, jako Balkán, Kavkaz a Severní Afrika.
Popis Jatagan se skládá z jednostranné čepele s výrazným předním zakřivením a rukojeti tvořené dvěma úchopovými pláty připevněnými přes trn, přičemž konec rukojeti má tvar velkých uší. Mezera mezi úchopy je zakryta kovovým páskem, který je často zdobený.
Rukojeť nemá záštitu. Kovové „podložky“ spojují rukojeť s ramenem čepele. Pláty rukojeti jsou obvykle vyrobeny z kosti, slonoviny, rohu nebo stříbra a rozprostírají se do dvou „křídel“ nebo „uší“ na obou stranách hlavice (což zabraňuje vyklouznutí rukojeti z ruky při řezání). Byly zaznamenány regionální rozdíly v rukojetích: balkánské jatagany mají obvykle větší uši, často vyrobené z kosti nebo slonoviny, zatímco anatolské jatagany mají charakteristicky menší uši, častěji vyrobené z rohu nebo stříbra, zatímco Zeibekové z jónského pobřeží nosili jatagany s rukojetí ve tvaru T.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Sečné zbraně