Kostel svaté Eulálie (francouzsky Église Sainte-Eulalie) je farní kostel katolické církve nalézající se ve francouzské obci Lignan-de-Bordeaux v departementu Gironde, v historickém regionu Entre-deux-Mers. Kostel se nachází přímo v centru obce u silnice D115.

Historie Historické údaje o vzniku kostela jsou útržkovité. Budova stojí na základech starších struktur, pravděpodobně z galorománské doby. Kolem roku 1090 přijali místní šlechtici (Richard a Bertrand z Lignanu aj.) řeholní roucho z rukou Gérarda de Corbie, prvního opata kláštera La Sauve-Majeure, a založili klášter v lokalitě La Lande.

V roce 1111 tito řeholníci zřídili převorství závislé na opatství Sainte-Croix v Bordeaux. Roku 1147 jim král Ludvík VII. Francouzský vystavil darovací listinu a privilegia. Později byl kostel převeden pod kapitulu u svatého Ondřeje v Bordeaux, přičemž listiny potvrzují, že kostel již od středověku disponoval právem pohřbívat a oddávat.

Ve 12. století v obci existovala také templářská komenda (pravděpodobně na místě dnešního zámku La Ligne). Na výstavbě příčné lodi se zřejmě podíleli johanité, kteří po mniších převzali stavební práce.

Stavební vývoj Kostel je orientován s mírným odklonem k jihu. Skládá se z hlavní apsidy a dvou menších apsid, které přiléhají k protáhlým chórům.

Románské prvky: Pozůstatky původního zdiva u západního průčelí naznačují, že portál může pocházet již z 8. století. Apsida a severní absidiola jsou zaklenuty konchou. Gotika a pozdější úpravy: Severní rameno transeptu bylo zaklenuto v 15. století v gotickém slohu. Svorník nápisné desky nese erb baronky z Crussolu. Jižní chór má svorník s letopočtem 1635; tuto obnovu financoval Geoffroy de Pontac z odkazu svého strýce, biskupa z Bazas. 18. století: V roce 1725 proběhla oprava střední a jižní části, kterou sponzoroval rod markýzů de Chapelas. Roku 1735 byla přistavěna sakristie.

Novodobé dějiny Během Velké francouzské revoluce byl kostel uzavřen a fara prodána jako státní majetek. K obnově bohoslužeb došlo až v roce 1843. V 19. století byl nad portálem vztyčen zvonový štít. Restaurátorské práce v roce 1986 odhalily, že v původních plánech se počítalo s výstavbou bočních lodí, které však nebyly nikdy realizovány.

V roce 1858 vykazoval původní zvonový štít značné známky opotřebení a vyžadoval opravu. Restaurátorské práce byly svěřeny bordeauxskému architektovi Mariu Fagetovi. Tehdejší arcibiskup z Bordeaux, kardinál Donnet, využil situace a navrhl výstavbu zcela nové věže s vysokou jehlanovitou střechou, plně financovanou z prostředků vybraných farní radou.

Přestože tento ambiciózní záměr vyvolal značné kontroverze a nebyl přijat jednoznačně, Komise pro historické památky projekt nakonec schválila. Nová zvonice byla postavena v letech 1859–1861. Její špice musela být v průběhu let několikrát opravována po poškozeních způsobených silnými bouřemi (zejména v letech 1869, 1926 a 1999).

Interiér a statika Původní dřevěný kazetový strop lodi byl během velké rekonstrukce v roce 1859 nahrazen kamennou valenou klenbou. Tato nová, podstatně těžší konstrukce však narušila statickou rovnováhu celé budovy, což si v letech 1987 a 1988 vyžádalo provést rozsáhlé zajišťovací a zpevňovací práce.

Zasvěcení a památková ochrana Kostel je zasvěcen svaté Eulálii již více než 600 let. V seznamu farností z roku 1398 je stavba uváděna pod latinským názvem Santa Eulalia de Leunhanum.

Od 3. ledna 1961 je objekt kostela (s výjimkou novodobé věže) zapsán na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury.

Románská ikonografie Vlastní loď i západní portál kostela postrádají výraznější sochařskou výzdobu. Figurální a ornamentální dekorace se soustřeďuje výhradně na závěr kostela (chevet). Hlavní ikonografický program tvoří čtyři hlavice sloupů v interiéru a dvě hlavice u vnějšího okna. Vedlejší program pak doplňuje série dekorativních konzol (modillonů) pod hlavní římsou. Z hlediska stylu není sochařská výzdoba jednotná, což naznačuje, že vznikala minimálně ve dvou časových etapách:

Jižní apsida: Reliéfy svým provedením odkazují na umělecký styl konce 11. století. Hlavní apsida: Sochařské detaily jsou mladšího data a vykazují pokročilejší románské tvarosloví.

Vnější hlavice Architektonické řešení tří oken hlavní apsidy vykazuje pozoruhodné shody s exteriérem závěru kostela svatého Severina v Artigues-près-Bordeaux. Tyto společné znaky zahrnují: Tvarosloví oken: Shodná konstrukce a proporce okenních otvorů. Římsy a lišty: Charakteristický profilový vlys (šňůra), kde se střídají motivy válečků (billettes) s jednou či dvěma diamantovými řezy (tzv. hřeby, têtes-de-clous). Hlavice: Provedení hlavic v interiéru odpovídá stejné škole.

Na základě těchto analogií lze usuzovat, že na obou stavbách pracovala stejná skupina řemeslníků a kameníků.

A - Jihovýchodní okno apsidy

Obě hlavice tohoto okna nesou zvířecí dekory, byly však v blíže neurčené době poškozeny seříznutím vnitřní strany. Rozdíly v provedení naznačují druhotné využití starších prvků – zatímco prstenec pod hlavicí východní hlavice je zdoben jemným motivem provazce, u protější západní hlavice je zcela hladký. To vede k domněnce, že hlavice dnes nejsou na svých původních pozicích. Západní hlavice: Je natolik poškozena, že přesná interpretace výjevu není možná. Lze rozeznat pouze šikmo rozepjaté křídlo, které pravděpodobně patřilo jednomu ze dvou ptáků stojících proti sobě v nároží. Východní hlavice: Zobrazuje motiv draka požírajícího vlastní ocas. Tato figura pokrývá celou dochovanou plochu hlavice. Drak má tělo pokryté spirálovitě se překrývajícími šupinami a vlčí hlavu, která svírá konec ocasu. Na druhé straně koše, která byla odříznuta, zůstal patrný otisk dalšího zvířete (nejméně se třemi končetinami), které stálo proti drakovi.

B - Osové okno apsidy

Obě hlavice osového (prostředního) okna nesou rostlinný dekor. Podle stylu provedení se však nejedná o původní románské práce, nýbrž o novodobé repliky vzniklé během rozsáhlého restaurování kostela v 19. století.

C - Severovýchodní okno apsidy

Vzhledem k tomu, že k severní apsidě byla později přistavěna sakristie, nachází se dnes toto okno v jejím interiéru. Obě hlavice jsou pokryty silnou vrstvou bílého vápenného nátěru, což ztěžuje čitelnost detailů. Východní hlavice: Je zdobena pletencem révových šlahounů (sarmentů). Západní hlavice: Lze na ní rozeznat motivy listů a drobných křížků. Na každé straně koše se nachází zvířecí postava s hlavou otočenou k nároží, kde je zavěšen neidentifikovatelný předmět. Interpretace: Kvůli poškození a nátěru nelze s jistotou určit, zda jde o pozitivní symboliku (např. ptáci u plodu Stromu života), nebo o zobrazení tzv. „svatokrádežné eucharistie“ (negativní symbolika). Oba tyto typy výjevů se v interiéru kostela vyskytují.

Modillony Pod hlavní římsou obíhající závěr kostela se nachází celkem 38 konzol (tzv. modillonů). Nejpůvodnější z nich jsou umístěny na jižní stěně kněžiště. Mezi figurálními motivy lze rozpoznat: Lidskou postavu: Pravděpodobně jde o typický románský motiv „genitálního exhibicionisty“, který měl varovat před hříchem smilstva. Zvířecí postavy: Vyobrazení býka, vlka a prasete. Geometrické motivy: Ostatní konzoly nesou jednodušší dekory, jako jsou válečky (billettes), diamantové řezy, kříže a další základní geometrické tvary.

Tyto prvky pocházejí z pozdního románského období. Na rozdíl od mnoha jiných románských kostelů, které si uchovaly komplexní soubory sochařské výzdoby s jasným moralizujícím poselstvím, je ikonografie v Lignanu spíše fragmentární a prostší.

Interiérové hlavice

Presbytář (Svatyně) Interiér hlavní apsidy je zdoben arkádou, která spočívá na sdružených (párových) sloupcích. Okenní otvory jsou vnitřně špaletové (rozšiřující se dovnitř), zatímco z vnější strany jsou řešeny ústupkově s jedním párem vložených sloupků.

Pět oblouků v kněžišti spočívá na pěti hlavicích s rostlinným dekorem, přičemž pouze jedna z nich je figurální. Jde o jižní hlavici středového (osového) okna (c), která zobrazuje motiv ptáků pijících ze společného kalicha.

Během průzkumných sond byla nalezena i sedmá hlavice, což naznačuje, že původní arkáda pravděpodobně lemovala i severní a jižní stěnu hlavní apsidy. Sedmá hlavice byla nalezena na stěně, kde navazovala na původní architektonický rytmus slepých arkád.

Chór Výrazným prvkem chóru je průběžná římsa (bandeau), která navazuje na krycí desky (abaky) jednotlivých hlavic a obíhá celou apsidu. Tato římsa je zdobena motivem kuliček (tailloir bouleté), což je detail identický s výzdobou v kostele svatého Severina v Artigues-près-Bordeaux. Jednotlivé hlavice jsou symetricky členěny a nesou naturalistický dekor v konvenčním stylu druhé poloviny 12. století.

D. Jižní stěna: Rostlinný motiv

Výzdoba na jižní straně je čistě vegetabilní (rostlinná), tvořená stylizovanými listy a rozvilinami bez figurálních prvků.

E. Severní stěna: Ptáci Na severní straně se nachází hlavice s osmi ptáky (podobnými holubicím), kteří jsou rozmístěni na všech třech stranách hlavice: V obou nárožích stojí páry ptáků proti sobě a klovají do zavěšené borové šišky. Za každým z nich čeká další pták, až na něj přijde řada. Symbolický význam: Tento výjev, ač v románském umění poměrně běžný, představuje čistou eucharistickou evokaci. Šiška zde symbolizuje plod Stromu života a ptáci představují duše věřících čerpající duchovní pokrm.

F. Severozápadní pilíř

F. Severní pilíř: Hlavice nese rostlinný dekor, přičemž uprostřed čelní strany (na tzv. medailonu či abaku) je vytesána pěticípá hvězda.

G. Jihozápadní pilíř G. Jižní pilíř: Na každé straně koše této hlavice je v rostlinném ornamentu zobrazen pták, pravděpodobně dravec, s rozepjatými křídly. Na bočních (užších) stranách jsou viditelné pouze poloviny stejného výjevu, což naznačuje, že hlavice byla původně určena pro místo, kde by byla pohledová alespoň ze tří stran. Ikonografický výklad: Předpokládá se, že zobrazeným dravcem je orel, atribut svatého Jana Evangelisty. Tento motiv pravděpodobně odkazuje na působení johanitů (Hospitalníků svatého Jana Jeruzalémského), kteří se podíleli na výstavbě kostela.

Jižní absida V jižní absidě se nachází jedna z nejzajímavějších a nejvíce symbolických hlavic celého kostela (označená jako H), umístěná na jihozápadním pilíři křížení.

H. Jezdec, had a ptáci

Motiv jezdce je v oblasti Entre-deux-Mers poměrně vzácný (obdobný se nachází například na konzole západního průčelí kostela v Saint-Quentin-de-Baron).

Abakus (krycí deska) této hlavice byl v 19. století restaurován, ale na jeho boku se dochoval původní románský dekor: proplétající se smyčky s mandlovitým květem uprostřed. Naprosto shodné prvky najdeme opět v kostele svatého Severina v Artigues-près-Bordeaux.

Středová část: Na hlavní ploše koše je zobrazen kůň – nikoliv bojový oř, ale spíše podsaditý tažný kůň. Na něm sedí jezdec bez zbraní, malé postavy s velkýma udivenýma očima, oděný pouze v krátké skládané suknici. Jezdec jede „na boso“ (bez sedla), pravou rukou drží prostou uzdu a zároveň se přidržuje rohové voluty hlavice.

Pravá část (had): Kůň stojí před obrovským hadem, který je vztyčen na boční straně hlavice a požírá špičku vlastního ocasu (motiv Uroboros).

Levá část (ptáci): Za jezdcem, na hřbetě koně, sedí pták klovající do srdcovitého květu. Na úplném okraji pak další velký pták demonstrativně odvrací hlavu od jezdce.

Symbolika a interpretace: Všechny použité symboly mají v tomto kontextu negativní význam a varují před hříchem: Uchopování stonků/volut: V románské ikonografii představuje hříšné lpění na pozemských věcech. Ptáci (Caladrius): Podle středověkých bestiářů je Caladrius věštecký pták, který odvrací zrak od každého, kdo je odsouzen k „duchovní smrti“. Had (Uroboros): Starověký symbol, zde představující ďábelské úklady a nekonečnost hříchu. Jezdec: Postava nepolepšitelného hříšníka, který se nechává svést hadem a místo cesty ke spáse se zabývá trháním rostlin (symbol pomíjivých rozkoší).

I. Maska a čtyři ptáci