Bogdan Jański (26. března 1807 Lisów – 2. července 1840 Řím) byl polský právník, ekonom, katolický laik a zakladatel Kongregace Vzkříšení Našeho Pána Ježíše Krista. Katolická církev jej uctívá jako Služebníka Božího.
Život Narodil se 26. března 1807 ve vesnici Lisów jako syn Piotra a Agnieszky roz. Hryniewické. Jeho otec pocházel ze nižšího šlechtického rodu Doliwa a matka z rodu Przeginia. Otec byl napoleonským vojákem a správcem statků. Matka se věnovala domácnosti a výchově tří synů: Bogdana, Antoniego a Stefana (čtvrtý syn Stanisław zemřel v kojeneckém věku). Pokřtěn byl ve farním kostele Nejsvětější Trojice ve Winnici jménem Teodor Ignacy Bogdan.
Roku 1813 začal studovat v Pułtusku a v roce 1822 dokončil Vojvodskou školu benediktinů. Už v patnácti letech zde vyučoval matematiku, polštinu a kaligrafii. V letech 1823–1827 studoval na Královské varšavské univerzitě právo, filozofii a ekonomii, kde získal titul magistra obojího práva i politické ekonomie. Poté působil jako advokát. Roku 1828 vyhrál konkurs na profesora obchodních věd na připravované varšavské polytechnice a obdržel stipendium ke studijnímu pobytu v Paříži (1828–1830) a Londýně (1830–1831). Den před odjezdem, 23. října 1828, se nečekaně oženil s Aleksandrou Zawadzkou, aby jí pomohl v obtížné životní situaci; později tohoto unáhleného kroku litoval, protože mu znemožnil cestu ke kněžství.
Pobyt v zahraničí byl velmi plodný. V Paříži se nadchl pro sociálně-politické myšlenky, zejména pro utopický socialistický saint-simonismus. Stal se na určitý čas ateistou a materialistou. Navzdory chudobě a dluhům studoval metody francouzských ekonomů. V Londýně se setkal s Robertem Owenem a Johnem Stuartem Millem a připravoval své budoucí přednášky i doktorát.
Po vypuknutí listopadového povstání (1830–1831) působil jako tajný agent Národní vlády a získal hodnost kapitána. Po porážce povstání zůstal mezi emigranty v Paříži, kde se věnoval publicistice, přednáškám a charitativní činnosti. Spřátelil se s Adamem Mickiewiczem, překládal jeho díla do francouzštiny a podílel se na vydání Pana Tadeáše. Aktivně působil v emigrantských organizacích a stal se prvním správcem Polské knihovny v Paříži.
Postupně prošel hlubokou náboženskou proměnou. Po rozchodu se saint-simonismem znovu přijal víru a po generální zpovědi (1834–1835) se stal „apoštolem emigrace“, usilujícím o náboženskou obnovu národa. Roku 1836 založil v Paříži tzv. „Domek Jańského“, komunitu mladých mužů, z níž později vzešla Kongregace Vzkříšení Našeho Pány Ježíše Krista. Vychoval zde významné spolupracovníky, které poslal na teologická studia do Paříže a Říma.
Poslední roky byly poznamenány chudobou, vnitřními spory i zhoršujícím se zdravím. Jeho duchovní i osobní zápasy zachycuje Deník (1828–1839).
Dne 18. prosince 1839 odjel těžce nemocný tuberkulózou do Říma, kde chtěl po získání souhlasu manželky zahájit teologická studia. Zemřel 2. července 1840 obklopen svými druhy, den poté, co přijal svátost pomazání nemocných. Pohřben byl nejprve na římském hřbitově sv. Vavřince. Dne 21. ledna 1956 byly jeho ostatky přeneseny do kostela kongregace na Via San Sebastianello.
Proces svatořečení Proces byl zahájen 19. května 2005 v płocké diecézi.
Odkazy Reference
Externí odkazy The Hagiography Circle
Kategorie:Muži Kategorie:Polští Služebníci Boží Kategorie:Polští právníci Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození 26. března Kategorie:Narození v roce 1807 Kategorie:Narození v Mazovském vojvodství Kategorie:Úmrtí 2. července Kategorie:Úmrtí v roce 1840 Kategorie:Úmrtí v Římě