Pierre Toussaint (27. června 1766 Saint-Marc – 30. června 1853 New York) byl africký otrok, pozdější kadeřník a filantrop. Katolická církve jej uctívá jako ctihodného.

Své příjmení převzal po vůdci Haitské revoluce Toussaintovi Louverture. Život Pierre se narodil do otroctví 27. června 1766 ve francouzské kolonii Saint-Domingue, na území dnešního Haiti. Byl synem služebné Ursuly. Rodina žila na plantáži Artibonite, kterou vlastnila rodina Bérardů, u řeky Artibonite nedaleko Saint-Marc na západním pobřeží kolonie. Jméno jeho otce není známo. Měl sestru jménem Rosalie. Jeho matka byla vnučkou Zenobe Julien, která byla také otrokyní a později byla Bérardy pro službu rodině propuštěna. Jeho prababička Tonette se narodila v Africe, odkud byla prodána do otroctví a přivezena do Saint-Domingue. Pierre byl vychováván jako katolík.

Jako dítě byl vzděláván učiteli rodiny Bérardů a vychováván jako domácí otrok. V roce 1797, když rostlo napětí vedoucí k povstání otroků a svobodných lidí tmavé pleti během Haitské revoluce, Jean Bérard a jeho druhá manželka opustili ostrov a odešli do New Yorku, přičemž s sebou vzali pět svých otroků, včetně Pierra a Rosalie.

New York Po příjezdu do New Yorku byl Pierre svěřen do učení jednomu z předních newyorských kadeřníků. Bérard se poté vrátil do Saint-Domingue, aby se postaral o svůj majetek. Po smrti Jeana Bérarda na zánět pohrudnice v Saint-Domingue si Pierre, který se v New Yorku jako kadeřník stále více prosazoval, dobrovolně vzal na starost podporu paní Bérardové. Jean Bérard mu dovolil ponechat si většinu výdělku ze své práce. Pierrova laskavost vůči jeho paní byla zaznamenána jednou z jejích přítelkyň, Mary Schuyler, manželkou Philipa Jeremiaha Schuylera, jejíž poznámky se staly zdrojem pro memoiry o Toussaintovi z roku 1854. Paní Bérardová se nakonec znovu provdala za pana Nicolase, rovněž ze Saint-Domingue. Na smrtelné posteli donutila svého manžela, aby slíbil, že Pierre bude osvobozen z otroctví.

Vydělával si dobře jako velmi populární kadeřník mezi newyorskou společenskou smetánkou. Nabízel módní účesy; pudrované a zdobené účesy francouzského dvora a nově populární drdoly a lokny rámující obličej, oblíbené u Američanů. Šetřil peníze a zaplatil svobodu své sestře Rosalii. Oba stále žili v domě rodiny Nicolas. Roku 1807 byl propuštěn z otroctví.

Catherine ("Kitty") Church Cruger, o dva roky starší než Toussaint, se stala jednou z jeho klíčových klientek a přátel. Byla dcerou Johna Barkera Churcha a Angelicy Schuyler, důvěrnice Alexandra Hamiltona a Thomase Jeffersona. Tyto převážně protestantské ženy obdivovaly Toussaintovu katolickou zbožnost a laskavost a mnohé s ním udržovaly korespondenci.

Díky kontaktům mezi francouzskou emigrantskou komunitou v New Yorku se Toussaint seznámil s lidmi, kteří znali rodinu Bérard v Paříži. Začal s nimi udržovat korespondenci, která trvala několik desetiletí, zejména s Aurorou Bérardovou, jeho kmotrou. Bérardovi ztratili své jmění během Francouzské revoluce, během které zemřel Aurořin otec ve vězení a krátce poté i matka. Pierre rovněž korespondoval s přáteli na Haiti; jeho sesbíraná korespondence byla uložena do 15 svázaných svazků jako součást dokumentace, kterou newyorská arcidiecéze předložila Svatému stolci pro podporu jeho kanonizace.

Manželství Dne 5. srpna 1811 se oženil s Juliette Noel, otrokyní o dvacet let mladší než on, poté co vykoupil její svobodu. Po dobu čtyř let nadále bydleli v domě rodiny Nicolas. Adoptovali Euphemii, dceru jeho zesnulé sestry Rosalie, která zemřela na tuberkulózu, a vychovávali ji jako vlastní dítě. V roce 1815 se Nicolas se svou manželkou přestěhovali na americký Jih.

Manželé Toussaintovi se společně věnovali charitativní činnosti mezi chudými obyvateli New Yorku. Často nosili pečivo dětem z Colored Orphan Asylum (Sirotčince pro černošské děti) a přispívali penězi na jeho provoz.

Charita Po dobu 66 let denně navštěvoval mši v kostele sv. Petra v New Yorku. Vlastnil dům na Franklin Street, kde manželé Toussaintovi poskytovali přístřeší sirotkům a postupně vychovávali mnoho chlapců. Toussaint jim pomáhal získat vzdělání a naučit se nějakému řemeslu; někdy jim také díky svým kontaktům ve městě pomohl najít jejich první zaměstnání. Shromažďoval finanční prostředky na založení prvního katolického sirotčince v New Yorku, který otevřely Milosrdné sestry.

Manželé také organizovali úvěrovou kancelář, zprostředkovatelnu práce a útulek pro kněze. Mnoho haitských uprchlíků přicházelo do New Yorku a protože mluvil francouzsky i anglicky, často novým přistěhovalcům pomáhal. Často pro ně organizoval prodej zboží, aby si mohli vydělat na živobytí. Během epidemie žluté zimnice ošetřoval pacienty.

Pomáhal shromažďovat finanční prostředky na stavbu nového katolického kostela v New Yorku, který se později stal Starou katedrálou sv. Patrika na Mulberry Street. Byl také dobrodincem první katolické školy pro černošské děti v New Yorku u kostela sv. Vincence z Pauly na Canal Street.

Konec života Neteř Euphemia zemřela ještě před svými adoptivními rodiči na tuberkulózu, stejně jako její matka. Juliette zemřela 14. května 1851. O dva roky později, 30. června 1853, zemřel Pierre Toussaint ve věku 87 let.

Byl pohřben společně se svou manželkou a Euphemií na hřbitově u staré katedrály sv. Patrika na Mott Street. Otec Quinn, který pronesl pohřební řeč, o něm řekl, že byl „člověkem, který měl vždy moudrou radu pro bohaté a slova povzbuzení pro chudé“.

Proces svatořečení Proces byl zahájen 5. prosince 1989 v newyorské arcidiecézi. Dne 17. prosince 1996 uznal papež Jan Pavel II. jeho hrdinské ctnosti.

Odkazy Reference

Externí odkazy The Hagiography Circle

Kategorie:Muži Kategorie:Ctihodní Kategorie:Američtí římští katolíci Kategorie:Otroci Kategorie:Kadeřníci Kategorie:Filantropové Kategorie:Narození 27. června Kategorie:Narození v roce 1766 Kategorie:Narození na Haiti Kategorie:Úmrtí 30. června Kategorie:Úmrtí v roce 1853 Kategorie:Úmrtí v New Yorku