Marie-Madeleine Victoire d'Houët (21. září 1781 Châteauroux – 5. dubna 1858 Paříž) byla francouzská šlechtična a zakladatelka kongregace Zbožných služebnic Ježíšových. Katolická církev ji uctívá jako ctihodnou.
Život Narodila se 21. září 1781 v Châteauroux do šlechtické rodiny. Byla nejstarší dcerou Sylvaina Pierra Charlese de Bengy, zvaného Chevalier de Bengy, poručíka v pluku Vieille-Marine, a Marie de Cougny de Presle.
Její otec, horlivý katolík, byl odsouzen revolučním tribunálem k vězení. V té době Victoire žila na venkovském sídle se svou matkou a sourozenci. Když byl otec v roce 1800 propuštěn, rodina se přestěhovala do Issoudunu.
Během mládí ráda navštěvovala nemocné v hospici Saint-Roch spolu se svou přítelkyní Constance de Rochefort. Postupně v ní tak vznikala touha žít hluboký duchovní život.
Victoire de Bengy se 21. srpna 1804 v katedrále v Bourges provdala za vikomta Josepha de Bonnault d'Houët, stejně přesvědčeného křesťana, s nímž prožila šťastné manželství. Část svého času trávil návštěvami nemocných španělských válečných zajatců; sám však onemocněl tyfem a zemřel v červnu 1805. Mladá vikomtesa porodila 23. září 1805 syna Eugèna de Bonnault, po čemž upadla do období poporodní deprese.
Po uzdravení se mladá vdova svěřila svému duchovnímu vůdci a cítila se povolána k hlubšímu životu v modlitbě. Odmítla se znovu vdát, přestala navštěvovat divadlo, které bývalo jejím oblíbeným koníčkem, a chodila na každodenní mši. Ve svém malém sídle v Parassy během několika měsíců konce sezóny pečovala o potřeby rodin svých poddaných a zbytek času pomáhala potřebným v Bourges. Připojila se ke skupině Milosrdných sester, aby se starala o španělské válečné zajatce. Onemocněla, ale uzdravila se, na rozdíl od některých řeholnic. Přesto plnila své povinnosti, starala se o panství a majetek svého syna.
V roce 1814 přivedl biskup z Amiens jezuity do svého města, zatímco se Tovaryšstvo právě po desetiletích zákazu obnovovalo. Jezuité otevřeli kolegium v bývalém opatství Saint-Acheul v Amiens, kam vikomtesa poslala svého syna a sama se přestěhovala do města.
Tehdy se přiblížila jezuitům a nasála jejich spiritualitu. Během Sto dnů Napoleona, jako horlivá roajalistka, ukrývala po dobu pěti měsíců u sebe jezuitského kněze (bývalého roajalistického vojáka), hledaného vládou, a představovala ho jako přítele svého bratra. Později si ho zvolila za svého duchovního vůdce.
Její duchovní otec jí doporučil připojit se ke Společenství dam Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, což odmítla, protože cítila povolání jinam. Složila soukromé sliby a přijala jméno Marie-Madeleine.
V Amiens tedy vytvořila svou první skupinu mladých žen, které se věnovaly vzdělávání dětí z chudých rodin a mladých dělnic v ignaciánském duchu.
Její učitelská řeholní kongregace byla založena roku 1820. Kongregace byla poprvé schválena papežem Lvem XII. v roce 1826 a potvrzena papežem Řehořem XVI. v roce 1836. Marie-Madeleine brzy otevřela další domy (za jejího života jich vzniklo třicet), nejen ve Francii, ale také ve Švýcarsku, v Piemontu, v Irsku a v Anglii.
Zemřela na velikonoční pondělí roku 1858 v Paříži a byla pohřbena na hřbitově v Gentilly, poblíž sirotčince, který založila a který byl úřady Třetí republiky uzavřen v roce 1904. Poté byly její ostatky znovu pohřbeny v Birkenheadu (Anglie) u jednoho z domů kongregace. V roce 1980 bylo její tělo přeneseno do generálního domu v Broadstairs. Dne 22. září 2012 byly ostatky slavnostně uloženy v kostele svatého Dominika v Paříži za přítomnosti asi padesáti členek kongregace.
Proces svatořečení Proces byl zahájen 13. prosince 1916 v pařížské arcidiecézi. Dne 19. listopadu 1970 uznal papež Pavel VI. její hrdinské ctnosti.
Odkazy Reference
Externí odkazy The Hagiography Circle
Kategorie:Ženy Kategorie:Ctihodní Kategorie:Zakladatelé řeholních kongregací a institucí zasvěceného života Kategorie:Narození 21. září Kategorie:Narození v roce 1781 Kategorie:Narození v Centre-Val de Loire Kategorie:Úmrtí 5. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1858 Kategorie:Úmrtí v Paříži