Fridrich I. Braniborský (středoněmecky: Friderich, spisovná němčina: Friedrich; 21. září 1371 Norimberk – 20. září 1440 Cadolzburg, Ansbašské knížectví) byl od roku 1397 do roku 1427 posledním norimberským purkrabím, od roku 1398 markrabětem Ansbašského knížectví, od roku 1420 markrabětem Bayreuthského knížectví a od roku 1415 až do své smrti kurfiřtem Braniborským. Byl prvním členem rodu Hohenzollernů, který vládl Braniborskému markrabství.

Život Narodil se v Norimberku jako druhý syn purkrabího Fridricha V. (1333–1398) a wettinské princezny Alžběty Míšeňské. Brzy vstoupil do služeb svého švagra, habsburského vévody Alberta III.. Po Albertově smrti v roce 1395 bojoval na straně českého krále Zikmunda Lucemburského proti invazním osmanským silám. Spolu se svým starším bratrem Janem, manželem Zikmundovy sestry Markéty Lucemburské, bojovali v bitvě u Nikopole v roce 1396, kde utrpěli katastrofální porážku.

Po návratu do Norimberku si rozdělil franské dědictví po svém otci se svým bratrem Janem, který obdržel knížectví Bayreuth, zatímco Fridrich si ponechal knížectví Ansbaš, společně pak vládli purkrabství Norimberk. Fridrich se zpočátku snažil zinscenovat boj o moc mezi Zikmundovým starším bratrem, českým králem Václavem a kurfiřtem Ruprechtem III. Falckým, manželem své sestry Elišky Norimberské, ale od září 1399 se postavil a bojoval na straně Ruprechta. Václav byl nakonec sesazen a Ruprecht byl 21. srpna 1400 zvolen římským králem.

V roce 1409 se ujal vlády nad Ansbašem a vstoupil do služeb krále Zikmunda. Když se v roce 1410 po smrti Ruprechta uvolnil trůn Svaté říše římské, chtěl se ho s Fridrichovou pomocí zmocnit král Zikmund. V té době Braniborsku vládl Jošt Moravský a byl tak jedním z kurfiřtů, kteří měli právo volit nového krále. O toto právo ho intrikami připravil král Zikmund, který zpochybnil Joštův nárok na Braniborsko a tím i jeho právo volit v císařských volbách. Zikmund si tato práva nárokoval pro sebe, přičemž jmenoval Fridricha, který ho zastupoval jako braniborského kurfiřta v císařských volbách 20. září 1410. Zatímco Zikmund v tomto úvodním hlasování vyhrál, Jošt Moravský získal podporu většiny kurfiřtů ve volbách v říjnu 1410 a následně se sám ujal císařského trůnu. Až Joštova smrt za podezřelých okolností v lednu 1411 uvolnila Zikmundovi cestu nejen trůnu krále Svaté říše římské, ale i k znovuzískání Braniborska. Z vděčnosti za Fridrichovy služby ho Zikmund jmenoval vrchním kapitánem a dozorcem marek (1411). Fridrich velmi tvrdě bojoval proti vzpurné šlechtě Braniborské marky, čímž obnovil bezpečnost v marce.

Na kostnickém koncilu 30. dubna 1415 mu Zikmund udělil tituly markraběte a kurfiřta Braniborska. Braniborské země se 21. října 1415 sešly na zemském sněmu a požádaly ho, aby vládl v Berlíně. Král mu 18. dubna 1417 udělil formální léno markrabství. Protože Fridrich nesouhlasil s násilným zásahem Zikmunda proti husitům, vztahy mezi nimi ochladly.

Neustálé spory s braniborskou šlechtou ho v roce 1425 donutily k přesídlení na jeho hrad v Cadolzburgu. V roce 1426 převedl regentství marky na svého syna Jana Braniborského, přičemž roli kurfiřta si ponechal. Po roce 1427 zorganizoval boj proti husitům. Je nejvíce známý tím, že se v srpnu 1431 připojil k papežskému legátovi Giulianu Cesarinimu, aby se učastnil bitvy u Domažlic, v níž utrpěl drtivou porážku. Následně poskytl značnou pomoc při zprostředkování pražských kompaktát na basilejském koncilu (30. listopadu 1433).

Zemřel 20. září 1440 na hradě Cadolzburg. Pohřben je v klášteře Heilsbronn. Po jeho smrti se kurfiřtem stal jeho druhý nejstarší syn, Fridrich II. Braniborský.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Braniborští kurfiřti Kategorie:Norimberští purkrabí Kategorie:Hohenzollernové Kategorie:Braniborsko-ansbašská markrabata Kategorie:Osobnosti husitských válek Kategorie:Narození 21. září Kategorie:Narození v roce 1371 Kategorie:Narození v Norimberku Kategorie:Úmrtí 20. září Kategorie:Úmrtí v roce 1440 Kategorie:Úmrtí v Bavorsku Kategorie:Pohřbení v klášteře Heilsbronn Kategorie:Muži