náhled|Vzpomínková akce na prosincové vraždy před surinamským konzulátem v Amsterdamu, 1987 Prosincové vraždy je běžně používaný termín pro mučení a vraždy patnácti odpůrců vojenského režimu v Surinamu vedeného Désim Boutersem. K vraždám došlo mezi 7. a 9. prosincem 1982. Třináct z těchto mužů bylo zatčeno 7. prosince 1982 mezi druhou a pátou hodinou ranní, když spali ve svých domovech. Dalšími dvěma byli Surendre Rambocus a Jiwansingh Sheombar, kteří byli uvězněni v březnu 1982. Vojáci Désiho Bouterseho (tehdejšího surinamského diktátora) zatčené odvezli do pevnosti Fort Zeelandia, která v té době sloužila jako Bouterseho velitelství. Zde je Boouterse a další seržanti vyslechli u samozvaného soudu. Při těchto "slyšeních" byli mučeni a poté zastřeleni. Okolnosti případu však zůstávají nejasné. Dne 10. prosince 1982 Bouterse v celostátní televizi prohlásil, že všichni zadržení byli zastřeleni při "pokusu o útěk".
Prosincové vraždy vedly k mezinárodním protestům řady západních zemí a organizací pro lidská práva. Bývalá koloniální mocnost Nizozemsko okamžitě zmrazila rozvojovou pomoc Surinamu. Mnoho surinamských civilistů uprchlo ze Surinamu do Nizozemska.
Bouterse dlouho vinu za prosincové vraždy popíral. V březnu 2007 přijal politickou odpovědnost za vraždy, ale poté také výslovně prohlásil, že osobně "spoušť nestiskl". V březnu 2012 však bývalý Bouterseho důvěrník pod přísahou vypověděl, že Bouterse sám zastřelil dvě z obětí. Od roku 2007 probíhal před surinamským vojenským soudem proces. Dne 29. listopadu 2019 byl hlavní podezřelý Dési Bouterse v nepřítomnosti odsouzen k dvaceti letům odnětí svobody. Šest dalších podezřelých bylo odsouzeno k deseti až patnácti letům odnětí svobody.
Předchozí události Dne 25. února 1980 se armáda v Surinamu chopila moci prostřednictvím seržantského převratu. Vzhledem k rozsáhlé nespokojenosti v zemi se starým politickým systémem nebyl převrat zpočátku pro část populace nevítaným, ale spíše v něm viděla naději na změnu. Do roku 1982 podpora vojenského režimu v Surinamu postupné klesala, a to jak v armádě, tak mezi civilním obyvatelstvem. 11. března 1982 selhal pokus o další puč vedený Wilfredem Hawkerem a Surendrem Rambocusem. Na to Bouterse 25. března 1982 reagoval definitivním nastolením vojenské diktatury. Do konce roku se proti němu obrátila téměř celá společnost. Listopadová reakce Maurice Bishopa z Grenady během říjnových a listopadových protestů: "Zlikvidujte kohokoli, kdo se vám postaví, nebo zlikvidují vás", je všeobecně považována za předzvěst prosincových vražd.
Vraždy náhled|Plaketa v Amsterdamu připomínající oběti prosinocvých vražd Po únosu bylo patnáct obětí převezeno do pevnosti Fort Zeelandia v Paramaribu, tehdejšího Bouterseho velitelství. Vojáci, kteří akci provedli, byli pod velením Bouterseho, tehdejšího diktátora Surinamu a také vůdce surinamské armády. Mezi obětmi byli právníci, novináři, podnikatelé, vojáci, vědci a jeden odborový předák. Šestnáctá zatčená osoba, odborový předák Fred Derby, byl 8. prosince 1982 nečekaně propuštěn. Derby 8. prosince 2000 informoval o svých zážitcích a uvedl, že nebyl zavražděn, protože, jak mu Bouterse řekl, byl potřeba k uklidnění odborů, které v té době často stávkovaly.
Vojákům, kteří byli součástí popravčí čety, bylo řečeno, že se jedná o osoby plánující převrat proti vojenskému režimu. Dne 8. prosince 1982 kolem deváté hodiny večer, Bouterse v prohlášení odvysílaném surinamskou televizní stanicí STVS uvedl, že během Štědrého dne 1982 byl pomocí zahraničních sil proveden pokus o svržení režimu, který byl brzy neutralizován. Během prohlášení bylo odvysíláno také svědectví zatčeného Jozefa Slagveera. Ten měl oteklý obličej, zejména na levé straně, a v přítomnosti Roye Horba přečetl před televizní kamerou své prohlášení. V něm uvedl, že skutečně existovalo spiknutí s cílem svrhnout vojenský režim se zahraniční pomocí.
Místo činu náhled|Stopy po kulkách v pevnosti Fort Zeelandia Nalevo od pamětní desky jsou ve zdi pevnosti stále viditelné díry po kulkách. Otvory jsou větší, protože kulky byly ze zdi vyříznuty a odvezeny do Nizozemska k technické analýze. Toto zkoumání odhalilo, že na oběti střílely dvě popravčí čety (jedna ze samotné bašty a jedna z okna shora).
Seznam obětí Zde je uvedeno patnáct obětí prosincových vražd: John Baboeram (36), právník Bram Behr (31), novinář spojený s komunistickým týdeníkm Mokro Cyrill Daal (46), odborový předák Kenneth Gonçalves (42), právník Eddy Hoost (48), právník, bývalý ministr André Kamperveen (58), fotbalista, novinář, podnikatel, majitel rádia ABC, bývalý ministr Gerard Leckie (39), psycholog a děkan Ekonomické fakulty Surinamské univerzity Sugrim Oemrawsingh (42), matematik a fyzik a bývalý poslanec parlamentu za Stranu progresivních reforem. Lesley Rahman (28), novinář Surendre Rambocus (29), poručík, který vedl pokus o převrat v březnu 1982, který byl v listopadu 1982 vojenským soudem odsouzen k 12 letům vězení Harold Riedewald (49), právník Jiwansingh Sheombar (25), voják, který byl obviněn z účasti na pokusu o převrat v březnu 1982, za což byl vojenským soudem odsouzen k osmi letům vězení Jozef Slagveer (42), novinář a ředitel tiskové agentury Informa Robby Sohansingh (37), podnikatel Frank Wijngaarde (43), novinář s nizozemským občanstvím
Jozef Slagveer Jozef Slagveer, narozený 25. ledna 1940, byl novinář a spisovatel. Narodil se v Totnessu a absolvoval studium žurnalistiky na Svobodné univerzitě. Po návratu do Surinamu v roce 1967 nastoupil na ministerstvo školství. V roce 1971 založil společně s Rudim Krossem tiskovou agenturu a časopis. Jeho časopis odhalil několik korupčních skandálů. Vydal také několik knih a básnických sbírek v holadnštině i jazyku Sranan Tongo.
Po státním převratu v roce 1980 se Slagveer připojil k seržantům a stal se jejich mluvčím v televizi a cenzorem. Postupně se však stával kritičtějším a nakonec přerušil veškerý kontakt s vojenským režimem. Dne 7. prosince 1982 byl Slagveer zatčen a s viditelnými známkami mučení donucen v televizi přečíst doznání, že se skupina pokusila svrhnout vládu. Následující den byl zastřelen.
Další možné oběti Je možné, že dva muži vraždám unikli:
Wilfred Lionarons byl šéfredaktorem De Vrije Stem a byl na seznamu odsouzených k smrti, ale v době kdy k vraždám došlo, se nacházel v USA Paul Somohardjo byl uvězněn pro podezření z účasti na Rambocusově puči. 7. prosince 1982 byl v domácím vězení a dostal výjimku z důvodu účasti na pohřbu své babičky. Po vraždách s pomocí vojenského atašé Base van Tussenbroeka uprchl do Nizozemska.
Rambocusův pokus o převrat Během prosincových vražd mělo kromě samotného Rambocuse s ním nebo s pučem, ke kterému došlo v březnu 1982, nějakou spojitost, i když v některých případech jen okrajově, osm dalších obětí. Jmenovitě šlo o jeho právníky Baboerama, Gonçalvese, Hoosta a Riedewalda, spolupachatele Sheombara, bratra jeho spolupachatele Sugrima Oemrawsingha, údajného finančníka Sohansingha a kandidáta do Národní osvobozeneské rady Daala. Navíc Bouterse Daala osobně nenáviděl kvůli protestům z roku 1982.
Podezřelí z vražd V procesu zabývajícím se prosincovými vraždami, který započal 30. listopadu 2007, bylo dvacet pět podezřelých, s jediným hlavním podezřelým, Desí Boutersem. Dalšími podezřelými byli Errol Alibux, Dick de Bie, Etienne Boerenveen, Benny Brondenstein, Winston Caldeira, Wim Carbière, Steven Dendoe, Iwan Dijksteel, Roy Esajas, Ernst Gefferie, Arthy Gorré, John Hardjoprajitno, Orlando Heidanus, Kenneth Kempes, Iwan Krolis, Luciën Lewis, Harvey Naarendorp, John Nelom, Edgar Ritfeld, Ruben Rozendaal, Bedrissein Sital, Jimmy Stolk, Imro Themen a Marcel Zeeuw.
Následky a právní kroky
Organizace spojených národů V roce 1983 příbuzní osmi obětí podali žádost Výboru OSN pro lidská práva o vyjádření stanoviska, že byly popravy v rozporu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech. Také se domnívali, že v Surinamu nemají k dispozici žádné další právní prostředky k prošetření případu. Ačkoliv surinamská vláda trvala na tom, aby byla žádost prohlášena za nepřípustnou, výbor rozhodl, že patnáct obětí bylo "svévolně zbaveno života" v rozporu s článkem 6 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a vyzval Surinam k vyšetření vražd a stíhání viníků.
V roce 1984 navštívil Surinam a Nizozemsko v souvislosti s prosincovými vraždami zvláštní zpravodaj Rady OSN pro lidská práva Amos Wako. Dospěl k závěru, že v noci z 8. na 9. prosince 1982 "došlo k hromadným nebo svévolným popravám", které měly na surinamské obyvatelstvo "traumatický dopad".Rapport van de Speciale Rapporteur S. Amos Wako, Annex V, pag. 16 (documentnummer E/CN.4/1985/17) Dostupné online
Rozdělení společnosti v Surinamu Neschopnost vyšetřit prosincové vraždy vedla k rozdělení společnosti v Surinamu. Mnozí se domnívali, že pro zlepšení situace v Surinamu je nutné nezávislé vyšetřování a stíhání pachatelů. Jiní to považovali za "uzavřenou kapitolu" a měli pocit, že by se Surinam měl dívat do budoucnosti.
Soudní vyšetřování Dne 1. listopadu 2000, více než měsíc před uplynutím promlčecí lhůty, bylo konečně zahájeno předběžné soudní vyšetřování vedené vyšetřujícím soudcem Albertem Ramnewashem. V prosinci 2002 Ramnewash nařídil pitvu ostatků obětí. Protože Surinam postrádal potřebné odborníky, byl povolán Nizozemský forenzní institut. V srpnu 2004 tento institut předal výsledky forenzního vyšetřování surinamskému vyšetřovacímu týmu.
Původně se očekávalo, že Bouterse bude v Surinamu postaven před soud již v roce 2004, ale začátkem prosince 2004 bylo dokončeno pouze předběžné vyšetřování. Vyšetřující soudce Ramnewash předal výsledky státnímu zastupitelství, které bylo povinno do několika týdnů informovat 34 podezřelých v případu, zda budou stíháni. Dne 24. prosince 2004 podezřelí obdrželi oznámení o zahájení trestního stíhání.
V březnu 2007 se Bouterse omluvil za vraždy. Zároveň se zasazoval o amnestii pro pachatele a jejich komplice. Bouterse prohlásil, že je za vraždy pouze "politicky zodpovědný". Použil také slova "byli to oni nebo my". Údajně také nebyl v dané době sám přítomen v pevnosti. Freddy Kruisland, právník pozůstalých příbuzných, reagoval poznámkou: "Bouterse byl v té době velitelem a tato pozice není politická. Navíc, jak můžete mluvit o politické odpovědnosti za vraždu?" Po smrti Freddyho Kruislanda převzal obhajobu přeživších příbuzných Hugo Essed.
Podle výpovědi dvou očitých svědků z října 2007, vojáka, který 8. prosince 1982 vykonával strážní službu ve Fort Zeelandia a vojáka, který tvrdil, že na oběti osobně střílel, byl Bouterse skutečně v pevnosti přítomen a oběti byli krátce před svou smrtí "vyslýcháni" Boutersem, Paulem Bhagwandasem a Royem Horbem v Bouterseho kanceláři ve Fort Zeelandia.
Soudní proces Až po mnoha letech podnikla vláda Surinamu první oficiální právní kroky k objasnění případu. Po vraždách byla těla obětí pohřbena bez provedení pitvy. Navíc nebylo provedeno ani žádné vyšetřování.
Dne 30. listopadu 2007 začalo před vojenským soudem trestní řízení týkající se prosincových vražd. V procesu bylo 25 obžalovaných, z nichž hlavním podezřelým byl Bouterse. Speciálně pro toto řízení byla v Boxelu (Domburgu) vybudována přísně zabezpečená soudní síň. Vojenský soud v procesu měl dva senáty. V občanskoprávním senátu byla hlavní soudkyni Cynthii Valstein-Montnor, které pomáhali civilní soudci Robby Rodrigues a Iwan Rasoelbaks a ve vojenském senátu vojenští soudci plukovník Mike Cooper a podplukovník Carlos Li Fo Sjoe.