Hermann S. Doctor (1820 Hořice – 7. března 1897 Náchod) byl český textilní podnikatel v Rakousko-Uherské monarchie. Kolem roku 1850 založil v Náchodě textilní továrnu Doctor, která brzy fungovala pod názvem „K. k. Nachoder mechanische Weberei und Appretur Herman S. Doctor“. Za své zásluhy o obec byl jmenován čestným občanem Náchoda.
Život Absolvoval gymnázium v Jičíně, poté pracoval u firmy „Grosshandlungshaus Lieben & Co.“
S manželkou Rosalií († 27. listopadu 1904) měl: dceru Josefine, provdanou za Sigmunda Zweiga syna Eduarda Doctora dceru Jenny, provdanou za Friedricha Ratzersdorfera syna Moritze Doctora dceru Hermine, provdanou za Sami Thenena
Podnikání V roce 1858 prodával Hermann S. Doctor dům v Hořičkách, dle jeho tvrzení nedaleko trati Pardubice–Liberec (15 km), aby mohl živnost přemístit do Náchoda. Městský úřad v Náchodě evidoval v roce 1860 ohlášení změny sídla firmy z Hořiček do Náchoda. V roce 1861 přesídlil z domu č. p. XIX. na tzv. Židovské ulici do domu č. 73/74 na náměstí, proti hlavním dveřím děkanského kostela. Dům koupil na splátky dne 31. prosince 1860. Rok 1860 byl ve firmě chápán jako rok založení podniku. Dne 28. října 1863 zaregistroval firmu S. Doctor, která se zabývala výrobou bavlnářského zboží (Baumwollwaarenerzeugungsgeschäft). Už v roce 1871 byla firma Hermanna S. Doctora v čele náchodských podniků v produkci bavlněného a běžného lněného zboží. Dne 9. října 1874 byla do obchodního rejstříku zapsána pobočka firmy ve Vídni, na ulici Lazzenhof č. 1. Dne 6. srpna 1875 Hermann S. Doctor oznámil, že Wilhelm Kooss již není jeho zástupcem a již není oprávněn přijímat inkasa ani objednávky jeho jménem.
Náchod V roce 1877, když Hermann S. Doctor požádal o povolení postavení parního stroje v domě č. 73/74, začaly několikaleté spory s městskou radou. Radní žádost o postavení parního stroje v domě na náměstí zamítli s oprávněnou obavou, že by po schválení této žádosti následovaly žádosti dalších továrníků. Radní chtěli zabránit stavbě komínů, které by chrlily kouř do Náchoda sevřeného v údolí. Spor byl řešen okresním hejtmanstvím i pražským místodržitelstvím. Obě stolice rozhodly ve prospěch Hermanna S. Doctora.
V roce 1879 požádal Hermann S. Doctor o povolení přestavby domu č. 73/74 za účelem rozšíření barvírny a zřízení sušárny. Při následném místním šetření bylo zjištěno, že stavba je již téměř postavena, aniž by byla povolena. Dále bylo zjištěno, že z barvírny jsou vypouštěny chemikálie do dešťové kanalizace. To majitel popíral s tím, že odpad vyváží na luka za město.
Dne 31. prosince 1880 byla zaprotokolována výstavba nové tkalcovny pro 300 stavů naproti železničnímu nádraží Náchod.
Dne 15. října 1881 byl starší syn Eduard Doctor jmenován reprezentantem firmy. Dne 20. ledna 1882 byla zaprotokolována firma „Hermann S. Doctor“, Baumwoll- und Leinenwaaren- Erzeugung in Nachod. V druhé polovině roku 1894 rozšířila firma akvizicí parní barvírny; ta byla zřízena jako kusová barvírna a uvedena do provozu na podzim roku 1894.Dne 20. dubna 1885 byl zaprotokolován nový název firmy: „k. k. priv. Nachoder mech. Weberei und Appretur Hermann S. Doctor“. Dne 8. srpna 1886 vstoupil do firmy mladší syn Moritz Doctor. Ředitelem byl Gustav Fischl. Firmě bylo uděleno privilegium na „Způsob a zařízení pro vaření, bělení, barvení a máchání tkanin pod tlakem a bez přístupu vzduchu.“
Hermann S. Doctor potřeboval větší výrobní prostory. Na Komenského třídě čp. 295. se nacházela budova, kterou v roce 1885 postavil Josef B. Sindermann pro výrobu řepkového a lněného oleje, laků a dalších produktů. V roce 1890 byla továrna přeměněna na mechanickou tkalcovnu. Továrna měla 150 tkalcovských stavů a byla elektricky osvětlena. Vyráběla primárně barevné látky, konkrétně Oxford, Canafas, Zephyr a flanel. Po přistoupení společníka Felixe Gärbera byl název společnosti: „„Mechanische Weberei und Appretur, Gärber und Sindermann in Nachod“. V roce 1894 Josef B. Sindermann odstoupil ze společnosti a následující rok Felix Gärber tkalcovnu prodal Hermannu S. Doctorovi.
V souvislosti s útěkem dlužníka Otto Taussiga v roce 1904 byla odhadována ztráta na 63 tisíc Korun.
Prostřední Lánov Společnost Hermann S. Doctor koupila konkurzní podstatu firmy Mechanická tkalcovna a úpravna v Prostředním Lánově poté, co na schůzi věřitelů konané 13. února u Obchodního soudu v Praze v rámci konkurzního řízení společnosti “Mittel-Langenauer Mechanische Weberei und Appretur Freund & Co.“ (Mittel-Langenauská strojírenská tkalcovská a dokončovací společnost Freund & Co.) byla jednomyslně přijata její nabídka na tovární majetek, včetně dělnických bytů, v Mittel-Langenau v hodnotě 135 000 florinů. Továrna včetně jejího příslušenství, patřící do konkurzní podstaty, byla v konkurzním soupisu oceněna na 265 000 florinů.
Tkalcovská továrna měla přibližně 250 tkalcovských stavů. Díky koupi této továrny se již tak velmi efektivní společnost Hermann S. Doctor v Náchodě zařadila mezi největší a nejvýznamnější výrobce v tomto odvětví. Společnost Hermann S. Doctor měla v úmyslu výrazně rozšířit tuto mechanickou tkalcovnu a zároveň plánovala výstavbu přádelny.
Szombathely Městská rada ve Steinamangeru (Szombathely) se na zasedání usnesla, že firmě Hermanna S. Doctora v Náchodě za účelem výstavby tkalcovny ve Steinamangeru udělí pozemek o velikosti deseti katastrálních jhů, který město odkoupí za cenu 16 000 florinů, jakož i 800 000 cihel darem, a dále že poskytne 30 000 florinů zálohu na šest let s pětiprocentním úrokem a že jí poskytne osvobození od daně na dobu patnácti let.
Mimořádné události Dne 30. března 1880 vypukl v továrně požár. U požáru zasahovali hasiči z přádelny Wärhrendorfer a hasiči města Náchod. Kromě poškození střechy bylo zničeno 10 tkalcovských stavů a výrobní materiál.
Dne 15. srpna 1890 došlo v 17.30 k výbuchu v dokončovacím oddělení, kde z neznámých příčin explodoval škrobárenský stroj. Části stroje byly vymrštěny takovou silou, že střecha budovy byla odfouknuta. V důsledku obrovského tlaku vzduchu byla rozbita okna ve všech přilehlých továrních prostorách. V době výbuchu se v budově nikdo nenacházel.
Hermann S. Doctor zemřel 7. března 1897 v Náchodě, kde byl i pochován.
Stávky Těžké pracovní podmínky textilních dělníků vyvolávaly stávky a nepokoje.
1888 Dne 28. května 1888 zastavili dělníci práci. Do vyjednávání o mzdových požadavcích se zapojil okresní hejtman a C. k. živnostenský inspektor. Dohody bylo dosaženo a 30. května 1888 byla práce obnovena.
1892 Do stávky 10. dubna 1892 se zapojilo kolem 2000 dělníků. Jednání mezi dělníky, kteří požadovali zavedení minimální mzdy, která představuje zvýšení o 8 až 14 procent a majiteli továren, zprostředkovaná C. k. okresním kapitánem a C. k. obchodním inspektorem, nevedla k uspokojivému výsledku. Majitelé továren nechali stávkující předvolat k vyzvednutí mezd spolu s pracovními knížkami a k obnovení práce v pondělí za nových podmínek.
Dne 1. května 1893 nastoupili všichni pracovníci firmy do práce; v ostatních náchodských textilkách se dělníci účastnili prvomájových manifestací.
1894 Dne 22. února 1894 poslalo 50 dělníků stížnost váženému C. a k. obchodnímu inspektorátu. Každý tkadlec měl určenu mzdu za utkanou látku v délce 120 až 124 metrů. Kusy se však řezaly o deset metrů delší, konkrétně 130 až 134 metrů, mzda za kus však zůstala stejná. Továrnu navštívil asistent obchodního inspektora, ale odmítl zjistit velikost kusu, protože údajně – podle ředitele – nebyly na skladě žádné hotové kusy. V sobotu 24. února 1894 pracoval jen malý počet tkalců. V pondělí ráno se do práce dostavila velká část tkalců, ale čekali na příjezd C. k. průmyslového inspektora z Hradce Králové. Díky jeho úsilí byla situace vyřešena, takže odpoledne se mohla práce obnovit v pravidelném režimu.
1899 Dne 18. února 1899 byla ve firmě zahájena stávka, která byla dobře načasovaná vzhledem k množství objednávek a minimálních skladových zásob.Firma předložila notářsky ověřený výpis z účetních knih, z něhož je patrné, že průměrná týdenní mzda tkalce jsou 4 floriny a 18 krejcarů. Dělníci tvrdili, že dostávají mzdu pouze od 1 florinu a 70 krejcarů do dvou florinů. Po 25 dnech dosáhli dělníci firmy Hermann S. Doctor svých mzdových požadavků a firma se zavázala, že kvůli stávce žádné pracovníky nepropustí.
U firmy Jacob Pick textilní dělníci dohody nedosáhli a dál žili bez příjmů. Neudržitelná situace vybuchla 6. dubna 1899 v rabování židovských obchodů, bytů a ničení výrobních prostředků. Zasahovalo četnictvo a vojsko. Účastníci násilností, někteří byli zaměstnanci firmy, byli zadrženi. U časti zadržených se vina neprokázala a po propuštění mohli nastoupit do firmy. Kompanie z 74. pěšího regimentu byla přemístěna z Náchoda do Úpice, kde hrozily další nepokoje textilních dělníků.
Dne 12. dubna 1899 tkadlec Paďour, muž s několika předchozími odsouzeními, požadoval od mistra práci na jiných tkalcovských stavech. Když jeho požadavek nebyl splněn, srazil mistra na zem a udeřil ho do krve železným nástrojem; tkalci tomuto násilnému činu tleskali. Surovec se odmítl podřídit rozkazům četníka a vyhrožoval. Přivolaní vojáci Paďoura svázali a vyvedli z tkalcovny.
Po několika měsících byli po odpykání trestu propuštěni odsouzení pracovníci. Ty však firma odmítla přijmout zpět do práce. Dělníci požadovali, aby odsouzení dělníci byli po odpykání trestu znovu přijati do práce, včetně dělníka Nyče. Dvě tkadleny byli napadeny při práci, protože se nechtěly připojit ke stávce. Šest útočících dělnic bylo následně propuštěno, načež 300 tkalců přestalo pracovat a odmítlo opustit areál továrny. Byla vyžádána vojenská pomoc, která dorazila 21. srpna 1899 v 5:00 ráno s 10 důstojníky a 260 muži. Výrobní halu pak vyklidilo četnictvo s vojenskou asistencí, aby se zabránilo možnému poškození strojů.
Dne 26. srpna 1899 byly z 22 propuštěných zaměstnankyň znovu přijaty čtyři vdané dělnice a jejich mzda jim byla po dobu 14 dnů ponechána. Dvě tkadleny napadené stávkujícími se do práce ze strachu z dalšího násilí nevrátily.
Aktivita dělníků neskončila v několika náchodských tkalcovnách a přádelnách ani na konci roku 1899. Politické orgány i průmyslový inspektor se snažili dosáhnout dohody, ale zatím bez úspěchu. Kromě požadavků dělníků na desetihodinovou pracovní dobu a zvýšení mzdy byl přidán požadavek, aby byl do práce znovu přijat přední dělník, který byl propuštěn za opakované odvádění nekvalitní práce.
1900 Dne 13. června 1900 snížil Ludwig Popper mzdy dělnicím v závodě v Szombathely. V 6 hodin ráno se do dílny vhrnulo asi sto dělnic se zástěrami plnými kamenů a vyhrožovalo: „Každý, kdo se dnes odváží zde pracovat, bude ukamenován!“ Ředitel se zachránil rychlým odjezdem na povoze. Přivolaná policie jen s obtížemi uklidnila rozrušené dělnice.
Ocenění Mistr Josef Plšek, který pracoval v podniku třicet let, byl Dolnorakouským obchodním svazem poctěn stříbrnou medailí. Továrník vyjádřil vyznamenanému dělníkovi srdečná slova díků a uznání a také mu předal peněžní dar ve výši 100 šilinků.
Společnost Hermann S. Doctor vystavovala své výrobky na Jubilejní zemské výstavě v Praze roku 1891. Dne 22. května 1891 si vitríny společnosti ve východním křídle Průmyslového paláce prohlédl císař František Josef I. Z výstavy si firma odvezla Státní stříbrnou medaili.
Průmyslník Hermann Doctor ve Vídni obdržel Královský srbský řád Takova čtvrté třídy.
Zánik společnosti V textilní firmě Hermann S. Doctor oba majitelé, Eduard a Moritz Doctor, s účinností od 1. dubna 1906 zrušili partnerství a společnost vstoupila do likvidace. Eduard Doctor převzal továrny, které dříve firmě patřily v Náchodě a Moritz Doctor převzal továrny v Mittellangenau a Steinamangeru (Szombathely). Dne 4. dubna 1906 byl změněn v obchodním rejstříku název firmy na „K. k. priv. Nachoder mech. Weberei und A ppretur von Hermann S. Doctor in Liquidation.“ Likvidátory byli jmenováni partneři Eduard Doctor a Moritz Doctor; dále Emil Eisner a účetní Berthold Löwbeer.
Reference