Katedrála Notre-Dame v Coutances ( ) je římskokatolická sakrální stavba ze 13. století, postavená v normanském gotickém slohu. Je sídelním kostelem diecéze Coutances-Avranches a nachází se na území francouzského města Coutances v departementu Manche v metropolitním regionu Normandie.
Katedrála je zapsána na seznamu historických památek. Její unikátnost spočívá v tzv. „přebalení“ (rhabillage) částí původní románské stavby gotickými prvky. Pod gotickým pláštěm lodi a průčelních věží se stále nachází románská struktura katedrály z 11. století, která je patrná při prohlídce horních pater budovy, například v rámci odborných exkurzí.
Exteriéru dominují dvě štíhlé věže (jehlanové střechy) v průčelí a centrální lucernová věž. Jako typický příklad normanské gotiky se stavba vyznačuje mimořádně čistými liniemi.
Místní obyvatelé katedrálu přezdívají „Katedrála hrdosti“ (La cathédrale de fierté), jak ji ve své básni Ma cathédrale de fierté (neboli La lettre à la morte) nazval místní básník Louis Beuve.
Poloha Katedrála Notre-Dame stojí v nadmořské výšce 90 metrů a tvoří dominantu města Coutances v departementu Manche. Stavba je viditelná z moře a podle pověsti dokonce i z lokality La Hougue Bie na ostrově Jersey, přestože je vzdálena více než 40 kilometrů.
Historie
První katedrála Kolem roku 430 nechal svatý Ereptiolus (saint Éreptiole), první biskup v Coutances, vystavět na místě bývalého gallo-římského chrámu kostel bazilikálního typu. Tato první bazilika byla podle kronikáře Toustaina de Billy kolem roku 866 „zničena nevěřícími Normany“. Následný útěk biskupa, který hledal útočiště v Rouenu, zanechal město na dlouhou dobu bez katedrály. Z této původní stavby se dodnes dochovaly archeologické pozůstatky.
Románská katedrála náhled|vlevo|Dochované románské empory v hlavní lodi. Biskup Robert (cca 1026–1048) se rozhodl pro celkovou rekonstrukci katedrály. Stavbu dokončil jeho nástupce Geoffroy z Montbray (1049–1093). Slavnostní vysvěcení budovy zasvěcené Panně Marii proběhlo v roce 1056 za přítomnosti vévody Viléma. Architektonické řešení katedrály (1036–1056) vycházelo z benediktinského půdorysu použitého v Bernay, s hlavní lodí o třech úrovních: arkády, empory (tribuny) a bazilikální okna. Průčelí lodi lemovaly dvě osmiboké věže a nad křížením transeptu se tyčila lucernová věž. Z ramen transeptu vybíhaly apsidy, zatímco chór postrádal ochoz a byl obklopen pouze dvěma bočními loděmi.
V 13. století byly románský chór, transept i původní lucernová věž strženy, aby uvolnily místo zcela novým gotickým prvkům. Významné části románské stavby však zůstaly zachovány, pouze skryty pod gotickým pláštěm z jemného vápence: jedná se o zdivo hlavní lodi, bočních lodí, západní průčelí a obě osmiboké věže.
V 12. století sepsal jeden z kanovníků kapituly tzv. „Černou knihu katedrály v Coutances“ (Livre noir de la cathédrale de Coutances).
Gotická katedrála náhled|Litografie od Bachelierа, počátek 19. století náhled|Rytina publikovaná v roce 1822
Úpravy věží a projekt přestavby Kolem roku 1180 došlo k úpravám v podvěží v souvislosti s instalací velkých varhan mezi pilíře věží.
Podle Viollet-le-Duca byla katedrála v Coutances kompletně přestavěna, „ať už proto, že hrozilo její zřícení, nebo se zdála být nedostatečnou, či prostě proto, že se diecéze v Coutances – nově připojená k francouzské koruně – chtěla zapojit do velkého hnutí, v jehož rámci se přestavovaly všechny katedrály severně od Loiry“. Celková obnova katedrály postupovala směrem od západu k východu. Práce započaly po roce 1208, kdy byl biskupem v Coutances jmenován Hugo z Morville.
Výstavba hlavní lodi a transeptu Hlavní loď byla vybudována v první dekádě 13. století, přičemž využila a „přebalila“ (rhabillage) původní románskou strukturu. Předpokládá se, že stavba transeptu (příčné lodi) započala kolem roku 1208, tedy nikoliv až po požáru v roce 1218. Podle historika Andrého Mussata se zdá, že kolem roku 1225 již byla výstavba transeptu těsně před dokončením.
Výstavba šesti kaplí Francouzský král Filip II. August věnoval katedrále čtyři prebendy určené na výstavbu šesti kaplí, k čemuž došlo pravděpodobně v roce 1209.
Budování chóru a ochozu Datace výstavby chóru zůstává předmětem odborných sporů: A. Mussat a Élie Lambert kladou jeho vznik kolem roku 1220. Lambert se navíc domnívá, že chór sloužil jako vzor pro katedrálu v Burgosu (započatou roku 1221). R. Branner odhaduje výstavbu mezi léta 1230–1240. Bony a Lefèvre-Pontalis ji situují do období 1220–1255. J. Herschman navrhuje kompromisní řešení: vnější ochoz a zeď vnitřního ochozu vznikly mezi lety 1220–1235, zatímco hlavní vyvýšená část a klenby vnitřního ochozu byly dokončeny až kolem roku 1240.
V roce 1223 založil biskup Hugues de Morville (v úřadu 1208–1238) v katedrále dvě kaple zasvěcené svatému Jiří a svatému Tomáši Becketovi. Celý chór byl patrně dokončen v roce 1238, kdy v něm byl biskup de Morville pohřben.
Jižní a severozápadní portály Výstavba jižního a severozápadního portálu proběhla pravděpodobně po roce 1228. Na pracích se totiž podíleli stejní kameníci, kteří předtím pracovali na křížové chodbě kláštera Mont-Saint-Michel, dokončené právě v tomto roce.
Další úpravy a válečná poškození Kolem roku 1270 byly mezi opěrné pilíře lodi vloženy další kaple. Kaple na jižní straně nechal zřídit biskup Robert d'Harcourt (1291–1315), zatímco celkové práce završil biskup Jean d'Essay (1251–1274).
Během 14. století byla přestavěna osová kaple. Obléhání města v říjnu 1356 vojsky Geoffroye d'Harcourta však katedrálu poškodilo. Biskup Sylvestre de La Cervelle (1371–1386) nechal opravit zničené zdi a sloupy. Při té příležitosti nechal vybudovat šest kaplí v bočních lodích, vyzdobil galerii triforia motivy čtyřlístků (kvadrilobů), ozdobil fasádu růžicemi a dokončil apsidu velkou kaplí.
Stavba byla znovu poškozena po vylodění anglického krále Jindřicha V. v Touques roku 1417.
Náboženské války V květnu 1562, v průběhu náboženských válek, byla katedrála vypleněna hugenoty.
Architektura
Obecná charakteristika Hlavní loď i chór (datovaný do let 1220–1235) jsou postaveny v čistém normanském stylu. Typické prvky, jako jsou hlavice s kruhovými vyhloubenými abaky, štíhlé lomené oblouky a výrazná profilace (modénatura), dokládají věrnost regionálním tradicím a jistou odolnost vůči vlivům klasické francouzské gotiky z oblasti Ile-de-France. Regionální styl se projevuje také na průčelí katedrály, které díky absenci horizontálních předělů na sloupech působí vertikálně gradujícím, až závratným dojmem.
Katedrála byla několikrát rozšiřována, aby pojala rostoucí davy poutníků. Jednou z jejích architektonických zvláštností je dvojitý ochoz (ambit), který vznikl odstraněním dělicích příček mezi věncem kaplí. Toto řešení vykazuje silnou podobnost s architekturou v nedalekém opatství de Hambye.
V minulosti sloužil narthex (předsíň) katedrály jako veřejný průchod pro obyvatele města, kteří si tudy zkracovali cestu mezi jednotlivými čtvrtěmi, neboť v té době před katedrálou ještě neexistovalo žádné rozlehlé náměstí.
Poškození v 17. a 18. století V průběhu 16. a 17. století postihlo stavbu několik nehod a živelních pohrom: V roce 1647 se zřítila věžička jihozápadní věže a dopadla na jižní boční portál. Dne 31. prosince 1705 se následkem silného orkánu zřítil jeden z menších sanktusníků z jihozápadní věže přímo na kapli svaté Anny. Dne 18. července 1730 vážně narušila stabilitu kapitulní věže silná bouře.
Rozměry + Hlavní rozměry katedrály v Coutances Parametr Rozměr Vnější délka 95,17 m Vnitřní délka 87,00 m Délka hlavní lodi 38,70 m Šířka lodi (mezi pilíři) 8,00 m Šířka lodi (osová vzdálenost pilířů) 15,00 m Šířka bočních lodí (mezi pilíři) 4,00 m Celková šířka 33,70 m Vnější délka transeptu 31,00 m Šířka transeptu pod křížením (lucernovou věží) 11,00 m Výška lucernové věže (pod klenbou) 40,85 m Výška lodi (ke svorníku klenby) 21,90 m Výška věží (včetně 3 m křížů) 77,00 m Vnější výška lucernové věže 57,45 m Šířka chóru 9,30 m Celková šířka apsidy 31,15 m Jihozápadní věž (jehlan) 75,00 m Severozápadní věž (jehlan) 77,00 m náhled|220px|plán katedrály
Exteriér
Západní průčelí Západní průčelí katedrály je lemováno dvěma věžemi zakončenými vysokými jehlany (fiálami). První úroveň průčelí tvoří portály. Centrální portál s dělícím pilířem je hluboce zapuštěn do síly zdiva pod archivoltu tvořenou drobnými sloupky. Podoba nik, v nichž dnes chybí sochy Panny Marie a dalších světců, je známa díky rytině umělce Bichueho z roku 1747. Původní tympanon zasvěcený Panně Marii byl zničen během Velké francouzské revoluce.
Nad centrálním portálem se mezi věžemi nachází terasa, o kterou se opírá velké okno hlavní lodi s šestiramennou růžicí, završené galerií lemovanou dvěma věžičkami. „Galerie růží“, kamenná krajka vytvořená za biskupa Sylvestra de La Cervelle ve 14. století, se skládá ze šesti sdružených arkád nesoucích diadém, nad nímž se nachází třetí galerie, u níž končí opěrné pilíře věží.
Věže a jejich zakončení Obě věže, které uzavírají boční lodě, dominují průčelí, přičemž zpracování lícového zdiva severní věže se liší od věže jižní. Zatímco u jižní věže probíhají vertikální linie (hruškovité pruty) nepřerušeně od země až ke třetí galerii, u severní věže jsou rozděleny do dvou podlaží a opírají se o mohutný sokl.
Věže mají čtvercový půdorys, který v horní části přechází v osmistěn, přičemž každá strana je prolomena sdruženým oknem. Tři z nároží jsou osazena štíhlými věžičkami (tzv. fillettes). Ve čtvrtém nároží, směřujícím k vnějšku stavby, se u každé věže nachází schodišťová vížka lemovaná třemi menšími vížkami.
Jehlanové střechy obou věží jsou obklopeny patnácti hroty (fiálami). Osmiboký jehlan je pokryt kamenným dekorem ve tvaru šupin a zakončen kamennou kyticí s železným křížem.
Centrální vstup doplňují dva boční portály, z nichž levý je zasvěcen svatému Lô.
Boční průčelí Katedrála se vyznačuje neobvyklým prvkem – bočními portály na severní a jižní straně, které se nacházejí v blízkosti západního průčelí.
Jižní věž v sobě integruje široký a hluboký portál o dvou klenebních polích. Vstup je zakončen galerií a lemován dvěma prázdnými nikami. V tympanonu se nachází poškozený basreliéf zobrazující Pannu Marii obklopenou symboly čtyř evangelistů (tetramorf). Tato část katedrály utrpěla v roce 1944 nejtěžší válečné škody. Portál severní věže je menší než jeho jižní dvojče; v jeho tympanonu je vyobrazena sedící Marie (jejíž hlava byla zničena) v doprovodu dvou andělů, rovněž zbavených hlav.
Vnější opěrný systém lodi je tvořen pilíři, z nichž každý nese dvě věžičky (fiály). První se nachází na vnější straně u hlavní římsy, zatímco druhá je umístěna v polovině cesty k vysoké galerii triforia, kterou prosvětluje šest gotických oken.
Pilíře severních kaplí zdobí pod baldachýny sochy členů rodu Tancrèda de Hauteville, kteří se významně podíleli na financování výstavby katedrály.
Ramena transeptu Boční okna transeptu (příčné lodi) jsou sdružená, podobně jako v chóru. Čela transeptu prosvětlují tři rozměrná okna. Štít, v jehož horní části se nachází sedm gotických lancetových oken, lemují dvě vížky zdobené příporovými sloupy.
K jižnímu rameni transeptu přiléhá v úrovni přízemí přístavek, v němž se nachází kaple svatého Jana. Severní rameno má rovněž přístavek, avšak dvoupatrový – v přízemí je umístěna sakristie a v patře kapitulní síň.
Lucernová věž „Le Dôme“ (Dóm) nebo „le Plomb“ (Olovo) jsou lidová označení pro centrální lucernovou věž, která je částečně vynesena nad křížením pomocí čtyř penditivů. Věž má osm stěn, z nichž každou prolamuje sdružené okno, a v rozích ji doplňují čtyři schodišťové vížky. Je možné, že lucernová věž byla původně zakončena jehlancovou střechou, která svou výškou převyšovala věže v průčelí. Během bombardování v červnu 1944 střecha věže vzplanula a požár se podařilo zastavit až v úrovni zvonice.
Závěr (chevet)