Jitka Fukačová, rozená Kupčíková, (12. ledna 1936 Krásensko – 5. května 2026 Rajhrad) byla česká hudební redaktorka, dramaturgyně a muzikoložka. Působila v Československém rozhlase Brno, kde se věnovala opeře a brněnskému hudebnímu životu.

Život Mládí a studium Vyrůstala v Račicích u Vyškova, kam se rodina musela uchýlit poté, co bylo jejich rodné Krásensko během druhé světové války násilně vysídleno. Jako dcera ředitele školy a varhaníka byla od dětství obklopena hudbou, učila se hře na klavír u Miloše Havelky, veřejně vystupovala a účastnila se klavírních soutěží. Milovala operu a nadšeně sledovala rozhlasové pořady hudební redaktorky Anny Hostomské, která se později stala její kolegyní. Po maturitě na gymnáziu ve Vyškově studovala v letech 1954–1959 hudební vědu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity u profesorů Jana Racka a Bohumíra Štědroně. Současně studovala hru na klavír u Viléma Vaňury. V roce 1958 se provdala za spolužáka z hudební vědy Jiřího Fukače. V roce 1962 nastoupila do Československého rozhlasu v Brně jako redaktorka a dramaturgyně hudebního vysílání. V období normalizace byla z politických důvodů nucena operní redakci opustit a pracovala jako knihovnice. Později se ke své profesi vrátila a v rozhlase působila až do roku 1992, kdy musela odejít po těžkém úrazu.

Janáčkova opera Přínosem Jitky Fukačové bylo propojení rozhlasového vysílání s brněnskou operní scénou. Již od otevření Janáčkova divadla v roce 1965, kdy stála u historicky prvního rozhlasového přenosu premiéry Příhod lišky Bystroušky, zavedla tradici pravidelných měsíčních přímých přenosů.

Její koncepční dramaturgická práce vedla k založení archivu nahrávek dokumentujícího nejen umění tehdejší generace sólistů Janáčkovy opery, ale i dramaturgická díla 20. století, která zde byla uváděna. (Arnold Schönberg: Očekávání, Francis Poulenc: Lidský hlas, Darius Milhaud: Minutové opery). Podílela se také na záznamech prezentujících československé premiéry, jako byl Ohnivý anděl Sergeje Prokofjeva, Porgy a Bess George Gershwina či Katěrina Izmailova Dmitrije Šostakoviče. Věnovala se také propagaci díla Bohuslava Martinů (včetně světové rozhlasové premiéry opery Slzy nože v roce 1969, či nahrávky Veselohry na mostě, která v roce 1986 v Paříži získala ocenění Zlatý Orfeus).

Na základě jejího cyklu Znáte je z brněnské opery iniciovala v Brně vznik Klubu přátel opery, který po desetiletí sdružoval diváky a posluchače.

Rozhlasová a odborná činnost Její odborný záběr potvrzuje přes tři sta autorských textů, studií, úvah a recenzí v denním i odborném tisku (Hudební rozhledy, Opus musicum, Hudobný život, Gramorevue).

Od roku 1965 připravovala pravidelný čtrnáctideník Z brněnského hudebního života a spolupracovala na Mezinárodním hudebním festivalu v Brně (v prvních letech byla členkou dramaturgické komise), zaznamenávala mezinárodní muzikologická kolokvia a rozhlasovou soutěž Prix musical de Radio Brno.

Také propagovala brněnská tělesa a soubory, jako jsou Státní filharmonie Brno, Janáčkovo kvarteto, Moravský komorní orchestr či orchestr Collegium musicum brunense, Komorní orchestr Bohuslava Martinů, Moravské kvarteto, Vachův sbor moravských učitelek, Akademické pěvecké sdružení Moravan, Kantiléna a další.

Popularizační činnost V rámci své dramaturgické činnosti se věnovala dokumentaci děl soudobých brněnských skladatelů (Karel Horký, Zdeněk Blažek, Josef Berg, Evžen Zámečník, Zdeněk Zouhar či Pavel Blatný). Usilovala o rozšiřování rozhlasové fonotéky i o méně uváděná díla (Legenda z Erinu Otakara Ostrčila, Dědův odkaz a Zvíkovský rarášek Vítězslava Nováka).

Spolupracovala s dalšími brněnskými redakcemi, zejména se zpravodajskou (pravidelné příspěvky do Kulturního zápisníku) a literární (např. pořad Obzor). Spolupracovala s hlavní redakcí hudebního vysílání v Praze, na jejímž programu se podílela samostatnými vzdělávacími pořady i účastí v celostátních řadách, jako byly Slovo o hudbě, Okénko do hudebního života, Tribuna mladých umělců, Portréty, Hudba, kterou mám rád, Z operního světa, Echo, Světem hudby, Znáte tuhle hudbu, Hudba po škole a po práci, Přítomnost v hudbě, Výpravy do říše tónů či Nedělní divadelní večery.

Stala se autorkou stovek rozhlasových pásem (např. Galerie sólistů Janáčkovy opery, Úsměvy v opeře, Nedělní operní matiné, Vítězslav Novák a Morava a další ), ve kterých s erudicí přibližovala svět vážné hudby široké veřejnosti. Vedle profilových televizních pořadů, které připravovala pro brněnské studio Československé televize, realizovala cyklus hudebních hádanek Schůzky s operou, který byl televizní adaptací jejího rozhlasového pořadu.

Dílo (výběr) Pěvci brněnské opery 1945–1984 (Panton, 1984) Vilém Přibyl (monografie, Supraphon, 1984) Rukověť muzikologa (spoluautorka, 1998) Hana Janků – dobře utajená hvězda (biografie, 2023) Aby vzpomínky nezavál čas (autobiografie, 2025)

Ocenění Zlatý Orfeus (1986) za nahrávku opery B. Martinů Veselohra na mostě Ceny v rozhlasových Žatvách (např. za nahrávku opery Dvakrát Alexander)

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:České muzikoložky Kategorie:Čeští hudební publicisté Kategorie:Lidé Československého rozhlasu Kategorie:Absolventi Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Kategorie:Narození 12. ledna Kategorie:Narození v roce 1936 Kategorie:Narození v Krásensku Kategorie:Úmrtí v roce 2026 Kategorie:Úmrtí 5. května Kategorie:Úmrtí v Rajhradě Kategorie:Ženy