Katedrála svatého Samsona v Dol-de-Bretagne je římskokatolická gotická konkatedrála. Nachází se v městě Dol-de-Bretagne ve francouzském departementu Ille-et-Vilaine.

Katedrála je od 1840 zapsána na seznamu historických památek francouzského ministerstva kultury. Je jednou ze sedmi katedrál na poutní cestě Tro Breiz.

Od roku 555 byla sídlem diecéze Dol, jedné z devíti historických bretaňských diecézí. V roce 848 ji bretaňský panovník Nominoë nechal povýšit na arcibiskupství, kterým zůstala až do roku 1199. Nominoë pro zdejšího představitele bretaňské církve vyžádal u papeže pallium, čímž se bretaňští biskupové vymanili z pravomoci metropolity v Tours.

Během Velké francouzské revoluce sloužila katedrála postupně jako Chrám Rozumu, konírna a sklad. Po obnovení náboženského života již Dol titul biskupského sídla nezískal; diecéze byla zrušena konkordátem z roku 1801 a její území si rozdělily diecéze v Rennes, Saint-Brieuc, Quimper a Évreux. Status arcibiskupství získala Bretaň zpět až za vlády Napoleona III., tehdy se však jeho sídlem stalo Rennes.

Historie svatyně

Zaniklé stavby V roce 548 přišel do Dolu svatý Samson z Dolu, mnich a biskup z velšského Cardiffu, a založil zde klášter. Krátce poté, v roce 555, nechal bretaňský král Judual klášter přeměnit na sídlo biskupství. Po korunovaci Nominoë, panovníka Bretonců, v roce 848 se město stalo náboženským centrem Bretaně. Původní kostel brzy nahradila předrománská katedrála, kterou však v roce 1014 pravděpodobně zničili Vikingové (předpokládá se, že v této době byla uzavřena krypta zmiňovaná k roku 990).

V polovině 11. století sice papež Řehoř VII. vysvětil v Dol-de-Bretagne arcibiskupa, ale kvůli odporu francouzských králů i Seznam tourských biskupů a arcibiskupůarcibiskupa z Tours bylo toto arcibiskupství v roce 1199 zrušeno a bretaňské diecéze se vrátily pod jurisdikci Tours. Předchůdkyně dnešní katedrály byla vysvěcena v roce 1194. Tato románská stavba vznikla pravděpodobně za episkopátu biskupů Jana a Rolanda III., kteří se těšili ochraně papeže Alexandra III. i vlivu krále Jindřicha II. Plantageneta.

Etapy výstavby současné katedrály V roce 1203 nechal anglický král Jan Bezzemek románskou katedrálu vypálit. Ze strachu o svou spásu však následně finančně přispěl na její obnovu, která začala v září téhož roku z iniciativy biskupa Jeana VII. de Lizaunet.

Do roku 1231, kdy Jean de Lizaunet zemřel, byla dokončena chrámová loď. Jeho nástupce Clément de Vitré nechal vybudovat transept a chór s plochým závěrem. Rostoucí počet poutníků přicházejících k relikviím svatého Samsona si vyžádal přístavbu ochozu. Biskup Clément de Vitré povolal dělníky se zkušenostmi z jiných velkých staveb a zavedl nové architektonické techniky. Novostavba vyrostla na románských základech předchozí svatyně, ovšem v tzv. anglo-normanském gotickém stylu. Výstavba pokračovala po celé 13. století; poslední etapa – chór s ochozem a deseti postranními kaplemi – byla dokončena mezi lety 1265 a 1279. Katedrála již byla funkční, ačkoliv zatím postrádala své gotické věže.

Velká jižní předsíň na konci jižního ramene transeptu byla přistavěna během 14. a 15. století. Souběžně s ní vznikla po jejích stranách kapitulní síň (na západě) a klenotnice (na východě). V rámci stejné stavební kampaně byla vybudována také rozměrná osová kaple v závěru chrámu.

Restaurace v 21. století V letech 2021-2024 proběhla rekonstrukce katedrály. Celkové náklady na rekonstrukci, která zahrnovala opravu krovů, střechy, žulových balustrád a konzervaci vzácných vitráží ze 13. století, dosáhly přibližně 2,5 milionu eur.

Konstrukce a rozměry Katedrála se vyznačuje harmonií proporcí a následujícími rozměry:

Celková vnější délka: 93,50 m Délka hlavní lodi: 39,25 m Celková šířka lodi: 17,05 m Šířka hlavní lodi: 8,55 m Šířka bočních lodí (kolaterálů): cca 4,30 m Výška klenby v lodi: 20,20 m Křížení transeptu: 8,80 m × 8,35 m Délka ramen transeptu: 9,85 m (každé) Délka chóru: 27,55 m Šířka chóru: 8,65 m Výška klenby v chóru: 20,50 m Hloubka chóru včetně ochozu: 31,80 m Šířka chóru a bočních lodí: 18,35 m Celková šířka chóru včetně kaplí: 26,05 m

Architektonické prvky v exteriéru

Západní průčelí Západní průčelí katedrály svatého Samsona v Dol-de-Bretagne svou strohostí a nesourodostí jen málo napovídá o velkoleposti vnitřních prostor. Tato část stavby působí ve srovnání s relativně jednotnou a rozlehlou hlavní lodí, kterou návštěvník spatří po vstupu, poněkud neforemně a představuje nejslabší článek této jinak významné ukázky bretaňské gotiky. Existuje několik důvodů, proč může tato neelegantní a vcelku prostá fasáda zklamat návštěvníka zvyklého na harmonická průčelí klasických gotických katedrál.

Západní trakt katedrály totiž slouží jako její hlavní průčelí až od 19. století; po celý středověk a raný novověk plnila tuto roli jižní strana budovy. Katedrála dříve zaujímala severozápadní roh biskupského města – její severní stěna lemovala hradby mezi věžemi sv. Samsona a Skřítků (tour aux lutins) a západní průčelí těsně přiléhalo k hradební zdi spojující druhou jmenovanou věž s biskupským hradem. Rozlehlé prostranství před západním vstupem je novodobé; hlavním vchodem pro věřící byl historicky vždy velký portál u jižního transeptu.

Stavba západního traktu navíc probíhala bez jednotného plánu více než pět století (od 12. do 16. století). Výslednou podobu výrazně ovlivnilo dlouhé zachování původní severní románské věže, která byla odstraněna až v období renesance.

Celkovou vyváženost kompozice nakonec narušilo i to, že severní věž zůstala z finančních důvodů nedokončena a původní velké centrální okno bylo nahrazeno prostým a nevýrazným klasicistním trojdílným oknem (tripletem).

Střední část Přízemí střední části průčelí člení arkáda se čtyřmi vloženými sloupy završená třemi lomenými oblouky. V centrálním poli se nachází obdélníkový vchod s překladem z mohutných profilovaných klenáků. Boční pole zdobí dvě konzoly pro sochy z 16. století. Hlavice sloupů propojuje vlysem s rostlinným motivem, který nese tři hladké tympanony. Před tímto prostým průčelím původně pravděpodobně stála zdobená kamenná předsíň, v 17. století je pak doložen přístřešek s pultovou střechou kombinující kámen a dřevo. Ten zanikl buď při výstavbě severní věže, nebo byl odstraněn kolem roku 1700 během instalace velkých varhan.

V patře jsou patrné pozůstatky původního velkého gotického okna s lomeným obloukem, které kdysi zdobila rozeta podobná těm v transeptu a závěru. V 18. století ji však nahradilo strohé trojdílné okno (triplet) s půlkruhovým zakončením a malým kruhovým oknem ve vrcholu, což celkovou kompozici pohledově zatížilo. Štít s obdélníkovým průduchem završuje socha biskupa.

Celá tato sekce je vyzděna z žulových kvádrů a lemována nesouměrnými opěráky, přičemž ten severní byl původně součástí starší románské věže. Rozdílná barva i zrnitost kamene a odlišná velikost kvádrů v přízemí a v patře naznačují, že na stavbě pracovaly dvě různé kamenické huti a práce byly rozloženy do delšího časového období.

Severní věž Severní věž je téměř bez oken a svým vzhledem připomíná spíše hradní donjon než kostelní věž. V raném novověku skutečně sloužila jako vězení pro nižší světské duchovní. Přestože v nynější podobě pochází převážně ze 16. století, dochovaly se v ní zbytky původní románské věže, která byla částečně přestavěna již během gotické výstavby ve 13. století (zejména východní stěna v přízemí a jižní stěna ve druhém a třetím patře).

Stavba nové věže začala za episkopátu Mathurina de Plédran (1504–1521) poté, co se románská věž zřítila. Práce však zůstaly nedokončeny kvůli nedostatku financí, a to i přesto, že biskup získal od papeže Lva X. privilegium udělovat odpustky všem, kteří na stavbu přispějí. Věž má přízemí a čtyři patra, přičemž v posledním z nich jsou patrné pouze náběhy dvou sdružených oken. Severní stranu věže zpevňují dva šikmo postavené opěráky. Fasádu, kterou jen slabě osvětlují malá čtvercová a hrotitá okna, zdobí výjimečný dekor v podobě oslích hřbetů a větvoví, vytesaný ve stylu Lambrekýnu.

Jižní věž Jižní věž, budovaná mezi 13. a 17. stoletím, dosahuje celkové výšky 52 metrů a člení se do čtyř podlaží včetně přízemí. Architektonický rozbor věže je komplikovaný, neboť vnější dekorativní úrovně neodpovídají výšce korunních zdí hlavní lodi, a už vůbec ne vnitřnímu členění pater. Každá ze čtyř stran věže vykazuje jinou míru zdobnosti a její vzhled navíc výrazně poznamenaly (a částečně znehodnotily) zpevňovací práce zahájené v roce 1676. První dvě podlaží však vznikla současně se střední částí západního průčelí a pocházejí ze 13. století.

Přízemí je prosté, členěné pouze nesourodou skupinou opěráků. V prvním patře na západní straně se nacházejí dvě malá lomená okna zasazená do velkých hrotitých oblouků, zatímco na jižní straně jsou v polovině výšky umístěny dvě sdružené arkády oddělené opěrákem. Horní patro z 15. století má zdobenou pouze jižní stranu, kde jsou ve slepých lomených obloucích umístěna dvě hluboce špaletová okna.

Poslední patro je nejjednotnější a nachází se v něm zvonice se třemi hlavními zvony, které byly posvěceny roku 1849: Samson, Anne a Magloire. Patro zdobí vysoká arkáda s oblouky ve tvaru stlačeného (košíkového) oblouku; dvě střední pole jsou otevřena okny s dělícími příčkami. Každou stranu doplňují tři jednoduché chrliče. Věž završuje pozdně gotická (plaménková) balustráda a valbová střecha. Tato část pochází ze 16. století, v roce 1663 však byla schodišťová věž v jihovýchodním nároží doplněna lucernou podle návrhu architekta Pierra Corbineaua. V ní jsou umístěny další tři zvony odbíjející čtvrthodiny.

Jižní průčelí náhled|Jižní portál na konci 19. století náhled|Loď katedrály Saint-Samson à Dol-de-Bretagne.

Jižní strana katedrály svatého Samsona v Dol-de-Bretagne se směrem od západu k východu skládá z jižní věže a šesti polí jižní boční lodi, která předstupují před hlavní loď. Druhé pole zakrývá malý portál a poslední dvě pole zakrývá budova kapituly. Dále následuje jižní rameno transeptu s velkým portálem, šest kaplí přiléhajících k pravé straně chóru (z nichž první sloužila jako bývalá klenotnice) a velká sakristie, která částečně zakrývá osovou kapli.

Jižní strana lodi a přilehlé stavby „Malý portál“, nazývaný také „Biskupská brána“, má trojúhelníkový štít a otevírá se dvěma lomenými oblouky. Ty spočívají na sloupcích, z nichž prostřední má osmiúhelníkový půdorys a zdobí jej reliéfy srdcí (symbol biskupa Étienna Cœureta). Interiér portálu zdobí slepé lomené arkády, rozety a kamenné rostlinné motivy. Na klenbě se nachází znak biskupa Cœureta. Stavba pochází ze 13. století a v 15. století prošla úpravami.

Velký portál a jižní transept náhled|Velký portál, západní strana „Velký portál“ vznikl ve 14. století. V 15. století nechal biskup Cœuret vybudovat křížovou žebrovou klenbu, v jejímž svorníku je umístěn jeho znak. Vstup do katedrály umožňují dvoje zdobené jetelové dveře s dřevěnými křídly ze 14. století. Cvikly na třech vnějších stranách portálu zdobí reliéfní výjevy z Nového zákona v podobě pravoúhlých polí připomínajících metopy. Archivolty západního průčelí portálu jsou navíc osazeny sochami.

Architektura

Závěr a severní průčelí Severní strana působí strohým a monumentálním dojmem. Boční kaple chóru jsou zakončeny cimbuřím se střílnami a v rohu transeptu je rovněž patrná střílna.

Nad křížením lodí se tyčí nízká čtvercová věž s jehlancovou střechou. Byla postavena ve 14. století v duchu normanské gotiky.

Interiér

Hlavní a boční lodě náhled|Interiér hlavní lodi katedrály svatého Samsona

Interiér tvoří 39,3 metru dlouhá a 17,1 metru široká loď se severní a jižní boční lodí. Je členěna do sedmi polí a tří pater: arkád, triforia a bazilikálních oken. Podobně jako v jiných románských a gotických katedrálách normanského typu je v úrovni paty horních oken veden ochoz.