Erika Bezdíčková (26. září 1931 Žilina – 19. září 2020 Brno) byla československá pamětnice holokaustu, která přežila věznění v koncentračních táborech Auschwitz–Birkenau, Ravensbrück, Genshagen a Sachsenhausen. Po roce 1989 začala veřejně vystupovat a věnovala se přednáškové činnosti zaměřené na připomínku šoa.
Život Erika Bezdíčková se narodila v Žilině v rodině Arnolda a Alice Kellermannových, pocházejících ze židovského prostředí. Vyrůstala s nevlastní starší sestrou. Po vzniku Slovenského státu byla rodina vystavena protižidovské perzekuci, včetně arizace rodinného obchodu a povinného odevzdání majetku.
V roce 1944 byla spolu s rodiči zatčena a vězněna v Ilavě a následně v pracovním a sběrném táboře v Seredi. Na podzim téhož roku byla deportována do koncentračního tábora Auschwitz–Birkenau, kde prošla selekcí prováděnou na rampě tábora lékařem Josefem Mengelem. Její rodiče byli posláni do tzv. „sprch“, tedy do plynové komory, kde zahynuli. Erika měla na předloktí vytetované číslo A 25573. Přežila také pokusné očkování, kterému byla jako třináctiletá dívka vystavena v říjnu 1944.
Počátkem roku 1945 byla na vlastní žádost přemístěna nejprve do koncentračního ženského tábora Ravensbrück, kde nakládala písek. Odtud byla spolu s kamarádkou Rutkou vybrána na práci v Genshagenu (německy Zwangsarbeitslager Genshagen), kde pracovala u pásu při výrobě leteckých motorů firmy Daimler-Benz. Při evakuaci tábora byly obě převezeny do koncentračního tábora Sachsenhausen. V dubnu 1945 byly následně zařazeny do pochodu smrti, z něhož se jim podařilo uprchnout; v noci našly úkryt ve sklepě opuštěného domu, kde je objevili vojáci Rudé armády.
Po válce se dva roky toulala po střední Evropě, než se vrátila do Žiliny. Zjistila, že její rodiče v Osvětimi nepřežili, zatímco nevlastní sestra odešla po osvobození do Rumunska. Vydala se ji hledat, a jako dospívající dívka putovala sama ze Žiliny přes Maďarsko do Rumunska. U sestry v obci Kluž však nezůstala a vrátila se zpět do Československa. Žila v Praze, v Bratislavě a nakonec v Brně.
Profesní dráha V padesátých letech pracovala v Československém rozhlase. Na počátku 60. let se přestěhovala do Brna, kde působila v tiskovém oddělení podniku Brněnské výstavy a veletrhy. V období normalizace musela zaměstnání opustit. Následně pracovala jako redaktorka Technických novin v Bratislavě až do roku 1989. Překládala a tlumočila z němčiny a maďarštiny.
Osobní život V šestnácti letech se poprvé vdala a narodily se jí dvě děti. Manželství skončilo rozvodem. V roce 1973 uzavřela druhý sňatek a přestěhovala se do Loun u Brna, kde působila v místním rozhlasovém vysílání a narodila se jí třetí dcera. Ani tento vztah nebyl trvalý. Se svým třetím manželem Pavlem Bezdíčkem se usadila v Řečkovicích u Brna.
Erika Bezdíčková zemřela v Brně dne 19. září 2020.
Dílo náhled|Erika Bezdíčková při besedě v evangelickém kostele v Miroslavi (2011)Je autorkou autobiografické knihy Moje dlouhé mlčení (2010), v níž popisuje své válečné zkušenosti a poválečný život. V roce 2008 vystoupila jako pamětnice a bývalá vězeňkyně koncentračního tábora Auschwitz–Birkenau v dokumentu Sedm světel režisérky Olgy Sommerové.
Veřejná činnost Po většinu života o svých válečných zkušenostech veřejně nemluvila. K jejich sdílení ji přiměly až otázky rodiny v pozdějších letech. V roce 1992 se svými dospělými dětmi poprvé od konce války navštívila Auschwitz–Birkenau. Následně začala veřejně vystupovat, přednášela zejména studentům a účastnila se besed v České republice i v zahraničí. Ve svých vystoupeních zdůrazňovala osobní zkušenost s holokaustem a varovala před projevy nenávisti ve společnosti. K rozhodnutí mluvit ji inspiroval Simon Wiesenthal.
Ocenění 2015 – Senior roku 2019 – Dáma české kultury 2020 – Cena Jihomoravského kraje
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Narození 26. září Kategorie:Narození v roce 1931 Kategorie:Narození v Žilině Kategorie:Narození na Slovensku Kategorie:Úmrtí 19. září Kategorie:Úmrtí v roce 2020 Kategorie:Úmrtí v Brně Kategorie:Židovští spisovatelé Kategorie:Přeživší holokaustu Kategorie:Vězni koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau Kategorie:Vězni koncentračního tábora Sachsenhausen Kategorie:Nositelé Ceny Jihomoravského kraje Kategorie:Ženy Kategorie:Paměť národa