Alipij (světským jménem: Vasyl Semenovyč Pohrebňak; 21. července 1945 Malijivka – 2. listopadu 2021 Charkov) byl ukrajinský duchovní Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu, arcibiskup krasnolymanský a vikář horlivské eparchie.
Život Narodil se 21. července 1945 ve vesnici Malijivka Charkovské oblasti.
Po dokončení střední školy pracoval v kolchozu a jako pošťák. V letech 1964–1966 sloužil v řadách Sovětské armády. Po demobilizaci byl přijat do Moskevského duchovního semináře a o dva roky později přijal v Trojicko-sergijevské lávře mnišský postřih a diákonské svěcení. Roku 1970 byl biskupem Platonem (Udovenkem) rukopoložen na jeromonacha. Následně pokračoval ve studiu na Moskevské duchovní akademii, kde získal titul kandidáta bohosloví.
Od roku 1977 sloužil v chrámu svatých Petra a Pavla ve městě Krasnyj Lyman v Doněcké oblasti, kde působil do roku 1984, kdy se stal přestaveným chrámu Narození přesvaté Bohorodice ve vesnici Chrestyšče. V nové farnosti strávil krátkou dobu, jelikož následující rok byl jmenován představeným Pokrovského katedrálního chrámu ve Voroněži. Podle jeho vlastních slov se tehdejší voroněžský biskup Mefodij (Němcov) nezdržoval v eparchii, přilétal jen na velké svátky a ten samý den odletěl. Otec Alipij fakticky zastupoval v eparchii eparchiálního biskupa.
V letech 1989–1990 byl ze zdravotních důvodů odvolán ze všech funkcí.
Roku 1991 byl poslán zpět na Ukrajinu, kde převzal svou bývalou funkci v Krásném Lymanu s povýšením na archimandritu. Stejného roku byl synodem Ukrajinské pravoslavné církve zvolen biskupem doněckým a slovjanským. Biskupská chirotonie proběhla 6. října 1991. Hlavním světitelem byl metropolita kyjevský a celé Ukrajiny Filaret (Denysenko).
Dne 22. ledna 1992 jako doněcký biskup odmítl podepsat výzvu sněmu Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu adresovanou patriarchovi moskevskému a celé Rusi Alexijovi II. s žádostí o udělení autokefalie Ukrajinské církvi.
Následující den, 23. ledna, byl metropolitou kyjevským Filaretem (Denysenkem) (později sesazeným a exkomunikovaným) zbaven správy doněcké eparchie a jmenován biskupem perejaslav-chmelnyckým, vikářem kyjevské metropolie.
Odmítl se přestěhovat do Kyjeva s odvoláním na zdravotní stav a zůstal ve svém domě ve městě Krasnyj Liman. Protože část farností doněcké eparchie odmítla uznat pravomoc nově jmenovaného metropolity Leontije, nadále si v eparchii udržoval značný vliv (v některých chrámech byl stále připomínán jako eparchiální biskup).
Zúčastnil se Charkovského archijerejského soboru v květnu 1992, po němž se vrátil k řízení doněcké eparchie. Podle vlastních slov „neustálé zhoršování zdravotního stavu bránilo plnému výkonu biskupské služby“.
Dne 8. prosince 1992 byl rozhodnutím Svatého synodu Ukrajinské pravoslavné církve na vlastní žádost penzionován.
Dne 29. července 1994 byl jmenován biskupem horlivským a slovjanským.
Dne 11. června 1997 byl rozhodnutím Svatého synodu na vlastní žádost kvůli nemoci uvolněn ze služby. Přijal velkou schimu a žil ve svém domě v Krasném Lymanu.
Dne 16. září 2014 byl Svatým synodem jmenován biskupem krasnolymanským, vikářem horlivské eparchie. Dne 4. října 2014 byl v chrámu Nanebevstoupení Páně ve městě Izjum metropolitou kyjevským a celé Ukrajiny Onufrijem (Berezovským) povýšen do hodnosti arcibiskupa.
Zemřel 2. listopadu 2021.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ukrajinské pravoslavné církve Kategorie:Ukrajinští pravoslavní duchovní Kategorie:Mniši Trojicko-sergijevské lávry Alipij Pohrebňak Kategorie:Narození 21. června Kategorie:Narození v roce 1945 Kategorie:Narození v Charkovské oblasti Kategorie:Úmrtí 2. listopadu Kategorie:Úmrtí v roce 2021 Kategorie:Úmrtí v Charkově