náhled|Hrad Taaffe, Carlingford František (Francis, Frank) Taaffe, 3. hrabě z Carlingfordu (1639, Ballymote – 31. červenec 1704 Nancy) byl irský šlechtic, 4. vikomt Taaffe z Correnu, 4. baron z Ballymote, vojevůdce a diplomat ve službách habsburských panovníků a lotrinských vévodů.Brňovják, Jiří Taaffové - irská stopa v dějinách Těšínska. In: Taaffové - irská stopa v dějinách Těšínska. Karviná: Statutární město Karviná. 2014. Patřil k nejvýznamnějším irským exulantům 17. století působícím ve střední Evropě. Vynikl jako velitel habsburské císařské armády během válek s Francií a Osmanskou říší a sehrál významnou roli také v evropské diplomacii.

Původ rodu Taaffe Rod Taaffeů patřil v Irsku k nejstarším gaelským rodům. Roku 1628 byli jeho členové povýšeni Jakubem I. do stavu irských peerů jako vikomti z Correnu a baroni z Ballymote. Během anglické občanské války stáli Taaffeové na roajalistické straně a po restauraci Stuartovců byli roku 1662 Karlem II. povýšeni na early z Carlingfordu.

Díky diplomatickým službám ve prospěch Stuartovců se rod dostal do kontaktu s habsburským dvorem a lotrinskými vévody. Theobald Taaffe († 1677), otec Františka, si v této sféře vydobyl vysoké postavení, které jeho potomkům otevřelo cestu k vojenským i civilním kariérám ve střední Evropě.

Život František Taaffe se narodil jako třetí a nejmladší syn Theobalda Taaffeho, 1. hraběte z Carlingfordu, a jeho manželky Mary White. Po smrti staršího bratra zdědil rodové irské tituly hraběte z Carlingfordu, vikomta Taaffe a barona z Ballymote.

Na doporučení anglického krále Karla II. studoval v 50. letech 17. století na jezuitské univerzitě v Olomouci. Poté působil jako panoš císařů Ferdinanda III. a Leopolda I. na císařském dvoře ve Vídni a vstoupil do služeb habsburské armády.

Vojenská kariéra František Taaffe zahájil vojenskou službu během francouzsko-nizozemské války (1673), kde se seznámil s lotrinským vévodou Karlem IV. Od roku 1683 se účastnil Velké turecké války a vyznamenal se zejména:

při obléhání Vídně roku 1683, během tažení v Uhrách, při osvobození Budína roku 1686.

Významné úspěchy na válečném poli zapříčinily rychlý postup Františka Taaffe na nejvyšší posty a hodnosti, v roce 1685 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka, následně se v roce 1687 stal generálem kavalerie, polním maršálem se stal v roce 1694, roku 1699 byl dokonce dekorován Řádem zlatého rouna.

Diplomatická činnost Vedle vojenské kariéry zastával řadu významných diplomatických úkolů:

roku 1674 se podílel na volbě Jana III. Sobieského polským králem v letech 1696–1697 se účastnil jednání vedoucích k uzavření míru v Rijswijku na dvoře lotrinských vévodů působil jako kancléř a hlavní ministr vévody Leopolda Josefa Lotrinského

Manželství a majetek Roku 1675 se oženil s Alžbětou Maxmiliánou Helenou z Drahotuš, dcerou císařského polního podmaršálka Jana Jiřího Adama svobodného pána z Drahotuš († 1654) a Barbory Žampachové ze Žampachu. Alžbětinými předchozími manžely byli dva příslušníci významného českého hraběcího rodu Šliků z Pasounu a Holejče (Holíče) – František Arnošt Šlik a Jindřich Vilém Šlik a vlastnila panství Německá Lutyně v Těšínském knížectví, které po její smrti roku 1700 zdědil František Taaffe.

Z manželství se narodilo jediné dítě, a to dcera Anna, která byla provdána za irského protestanta Roberta Suttona. Anna se dědičkou nestala, jelikož zemřela ještě za života Františka Taaffa.

Aby se Taaffe mohl po smrti manželky legálně ujmout jejího majetku, popř. se ještě za jejího života spolupodílet na administraci, musel jako cizinec podle platných dobových právních norem získat inkolát, panovnický souhlas s vlastnictvím svobodného majetku, jenž byl platný ve všech zemích Koruny české. Ten Taaffe obdržel 10. srpna 1676. Z inkolátních dokumentů vyplývá, že Františkovi byl v prostředí habsburské monarchie i českých zemí přiznán hraběcí titul (sám se do té doby podepisoval prostě jako "von Taaffe").

Smrt a dědictví František Taaffe zemřel v 31. července 1704 v Nancy a byl pohřben v kostele Notre-Dame-de-l'Annonciation et Saint-Sigisbert v Nancy. Jeho irské i slezské statky a tituly zdědil synovec Theobald Taaffe († 1738), který rovněž sloužil v císařské armádě.

Genealogická tabulka rodu Taaffe OsobaŽivotPoznámkaSir William Taaffe† 1631předek rodu, gaelská šlechtaTheobald Taaffe† 16771. hrabě z Carlingfordu, diplomat ve službách StuartovcůWilliam Taaffe† 1684vyslanec ve Vídni, padl v UhráchNicholas Taaffe† 16902. hrabě z Carlingfordu, padl v bitvě u BoyneFrantišek Taaffe1639–17043. hrabě z Carlingfordu, polní maršál, diplomatTheobald Taaffe† 17384. hrabě z Carlingfordu, synovec Františka, dědic rodových titulů

Reference

Literatura Brňovják, J. Hrabata Taaffové (z Carlingfordu): Irské stopy v historické topografii Těšínska. Těšínsko : vlastivědný časopis. 2012, roč. 55, s. 1-14. ISSN 0139-7605. Brňovják, J. a Zářický, A. Irové na Těšínsku. K historii rodu Taaffe v Horním Slezsku v 18. století. In: Podróże i migracje w Europie. 1. vyd. Katowice - Zabrze: Polska Akademia Nauk, 2012. s. 74-95. Kultura Europy Środkowej, Tom 15. . Brňovják, J. Rod Taaffe a Těšínsko.. In: Rod Taaffe a Těšínsko. Český Těšín: Klub Muzea Těšínska. 2012. Brňovják, J. Taaffe z Carlingfordu. In: Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita, Filozofická a fakulta a Centrum pro hospodářské a sociální dějiny, 2013. s. 148-154. Supplementum 2. . Brňovják, J. a Zářický, A. Irská a skotská šlechta na Moravě a ve Slezsku v 17.–19. století. In: XV międzynarodowa konferencja naukowa z cyklu Kultura Europy Środkowej *Podróże i migracje w Europie Środkowej*. Zabrze: Urząd Miejski w Zabrzu – Komisja Historyczna Polskiej Akademii Nauk Oddział w Katowicach – Polskie Towarzystwo Historyczne Oddział w Katowicach. 2011. Brňovják, Jiří – Několik příkladů irské šlechty usazené v českých zemích v 17. a 18. století. Jiří Brňovják. In: Genealogické a heraldické informace Brno : Moravská genealogická a heraldická společnost Roč. 25 (40), (2020 [vyd. 2021]), s. 67–92.

Kategorie:Taaffové Kategorie:Narození v roce 1639 Kategorie:Úmrtí v roce 1704 Kategorie:Úmrtí 31. července Kategorie:Úmrtí v Nancy Kategorie:Muži