Alicia Kozameh (* 20. března 1953 Rosario) je argentinská spisovatelka, básnířka a bývalá politická vězeňkyně z období poslední vojenské diktatury ve své zemi. Od osmdesátých let 20. století žije v Kalifornii.

Vydala osm románů, tři sbírky povídek a šest básnických sbírek. Je také editorkou dvou antologií a autorkou knihy, na které spolupracovala s dalšími bývalými politickými vězni z období poslední argentinské vojenské diktatury. Je profesorkou v programu tvůrčího psaní na Chapmanově univerzitě v Kalifornii.

Život a dílo Alicia Kozameh se narodila v roce 1953 v Rosariu v provincii Santa Fe v Argentině. Otec byl řecko-libanonský křesťan a pracoval v bance. Matka byla židovského původu, ale kvůli sňatku konvertovala ke křesťanství, a byla ženou v domácnosti. O čtyři roky starší sestra Liliana utrpěla při porodu vážné poškození mozku a byla těžce postižená. Velkou část péče o sestru tak musela převzít Alicia. Otec byl často přeřazován do různých poboček banky, rodina se proto často stěhovala a Alicia střídala školy.

V letech 1973 až 1975 studovala filozofii a literaturu na Univerzitě v Rosariu a v letech 1985 až 1987 na Univerzitě v Buenos Aires. Její studiu bylo přerušeno od září 1975 do prosince 1978, neboť se angažovala v levicovém studentském hnutí a byla zadržena jako politická vězeňkyně během poslední argentinské vojenské diktatury. Po svém propuštění nadále trpěla neustálým útlakem a pronásledováním a v roce 1980 byla nucena odejít do exilu, nejprve do Kalifornie a později do Mexika. Během pobytu v Mexico City pracovala jako redaktorka literárního časopisu a v Los Angeles pracovala pro tiskovou agenturu.

Během pobytu v exilu napsala Kozameh svůj první román El séptimo sueño (Sedmý sen), jehož rukopis se však rozhodla nevydat. Do Argentiny se vrátila v roce 1984 po válce o Falklandy a po obnovení demokratických voleb v zemi a pokračovala ve studiu filozofie a literatury na Univerzitě v Buenos Aires. V roce 1987 vyšel v Buenos Aires její druhý román Pasos bajo el agua (Kroky pod vodou), fiktivní zpracování zážitků z doby, kdy byla politickou vězeňkyní. Román se vyprodal během šesti měsíců. V té době vycházely v novinách a kulturních časopisech v Buenos Aires i mnohé její další články a povídky. Dokončila také scénář založený na tomto románu.

Po vydání knihy Pasos bajo el agua jí opět hrozilo politické pronásledování. V roce 1988 se proto se svou čtyřletou dcerou vrátila do Kalifornie, aby zajistila pro svou rodinu bezpečnost. Po návratu založila sérii workshopů tvůrčího psaní Monoculo Literary Workshops.

Od roku 2000 Kozameh vyučovala tvůrčí psaní a anglickou literaturu na univerzitě v Santa Monice a Chapmanově univerzitě v Kalifornii. Přednášela po celém světě a velmi intenzivně spolupracovala s Amnesty International, aby pomohla sdílet své zkušenosti politické vězeňkyně a prosazovat lidská práva. Ve spolupráci s dalšími čtyřmi bývalými politickými vězeňkyněmi napsala knihu Nosotras, presas políticas, která obsahuje svědectví více než stovky žen z věznice Villa Devoto v Buenos Aires.

Svůj třetí román Patas de Avestruz (Pštrosí nohy) napsala v roce 1989 ve španělštině, ale nevydala ho. Několik kapitol bylo publikováno v různých literárních časopisech a antologiích. Román vyšel poprvé v němčině v roce 1992 poté, co se profesorka rakouské university v Grazu po přečtení jedné kapitoly nabídla, že knihu přeloží. Původní verze ve španělštině vyšla až v roce 2003 v Argentině. Román je částečně autobiografický a soustředí se na vztah dvou sester, jedna je těžce zdravotně postižená a pomalu umírá, druhá je zdravá, ale psychicky silně poznamenaná situací.

Další román 259 saltos, uno inmortal vyšel v Argentině v listopadu 2001 a druhé vydání v roce 2012. Tematicky navazuje na zkušenost věznění a exilu. Oproti Patas de avestruz je ale mnohem víc zaměřený na exil a rekonstrukci identity po traumatu. Kniha je tvořena krátkými, číslovanými fragmenty (saltos – skoky). Každý skok představuje vzpomínku, obraz či myšlenkový pohyb. Celek působí jako mozaika vědomí nebo série „akrobatických pohybů“ mezi traumaty a přítomností.

V červenci 2004 vydala sbírku povídek Ofrenda de propia piel. V roce 2009 následovala její básnická sbírka Mano en vuelo. V srpnu 2005 a 2006 vyšly v Buenos Aires antologie Caleidoscopio: la mujer en la mira a Caleidoscopio 2: inmigrantes en la mira.

Její romány a povídky byly přeloženy do angličtiny, francouzštiny, němčiny, italštiny a hebrejštiny. V roce 2000 získala cenu Memoria histórica de las mujeres en América Latina y el Caribe (historická paměť žen v Latinské Americe a Karibiku) za svou povídku Vientos de rota perpendicular (Větry kolmé rotace).

Romány

Pasos bajo el agua, Buenos Aires: Contrapunto 1987. Córdoba: Alción 2002, 2006. 259 saltos, uno inmortal, Córdoba: Narvaja 2001. Córdoba: Alción 2012. Madrid: 2022. Patas de avestruz, Córdoba: Alción 2003. Basse danse. Córdoba: Alción 2007.

Natatio aeterna. Córdoba: Alción 2011. Eni Furtado no ha dejado de correr. Córdoba: Alción 2013. Bruno regresa descalzo. Córdoba: Alción 2016. El séptimo sueño. Córdoba: Alción 2026.

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Argentinské spisovatelky Kategorie:Političtí vězni Kategorie:Narození v roce 1953 Kategorie:Narození 20. března Kategorie:Narození v Rosariu Kategorie:Ženy Kategorie:Žijící lidé