Sheila Christine Scott (27. dubna 1922 Worcester Spojené království – 20. říjen 1988 Londýn), původním jménem Sheila Hopkins, byla britská pilotka a držitelka více než stovky leteckých rekordů, včetně tří sólových obletů světa (1966, 1971). Při posledním z nich uletěla vzdálenost 55 000 kilometrů a jako první člověk přelétla přes Severní pól s lehkém letadle. Jako první Evropan uskutečnila sólový oblet světa. Je nositelkou Řádu britského impéria v kategorii důstojník (Officer, OBE). Byla členkou organizace The Ninety-Nines, jejíž britskou pobočku založila a stala se její první předsedkyní, nebo vzdělávací organizace Whirly-Girls.

Život náhled|vlevo|Prvním letounem Sheily Scottové byl tento Thruxton Jackaroo (G-APAM) náhled|vlevo|PA-24-400 Comanche 400 (N8515P). Sheila Scottová jej měla roku 1965 půjčený od společnosti Piper. Pojmenovala jej „Myth Sunpip“ a dosáhla s ním patnácti rekordů.

Mládí Sheila Christine Hopkins se narodila roku 1922 ve Worcesteru ve Spojeném království. Jejími rodiči byli Harold Reginald Hopkins a Edyth Mary Kenward Hopkins. Otec měl pekárnu v ulici Broad Street ve Worcesteru. S letectvím se poprvé seznámila, když ji jako šestiletou vzal na leteckou show „Flying Circus“, kterou na dostihovém závodišti ve Worcesteru pořádal průkopník letectví Alan Cobham. Cobham později financoval některé z dobrodružství Scottové a napsal předmluvu k její autobiografii.

Sheila Hopkins navštěvovala školu Alice Ottley School, kde jí několikrát hrozilo vyloučení. Za druhé světové války, konkrétně od roku 1944, pracovala jako zdravotní sestra v nemocnici britského námořnictva v Haslaru a zároveň roku 1943 začala pracovat jako herečka a modelka s uměleckým jménem Sheila Scott. Zpočátku jako dublérka Deborah Kerrové. Jméno si ponechala i dlouho po skončení herecké kariéry. Roku 1945 se provdala Ruperta Bellamyho, ale roku 1950 se rozvedli. V letech 1958–1959 si splnila sen a naučila se létat na letišti Thruxton v hrabství Hampshire. Stejně jako řidičský průkaz získala na čtvrtý pokus, ani pro létání neměla přirozený talent, ale vytrvala díky své silné vůli. Získala oprávnění k řízení jednomotorových a vícemotorových letadel, hydroplánů a vrtulníků.

Dálkové lety náhled|Užitkové letadlo Piper PA-24-260B Comanche (sériové číslo 24-4346, G-ATOY, „Myth Too“), se kterým Sheila Scottová roku 1966 podnikla sólový oblet světa. Letoun roku 1971 koupil Max Coot, který s ním roku 1979 havaroval. Je vystaven v Národním muzeu letectví v East Fortune ve Skotsku. náhled|Detail letounu Piper PA24-260 Comanche (G-ATOY, „Myth Too“)

Jejím prvním letounem byl v letech 1959–1964 Thruxton Jackaroo (G-APAM), tedy přestavěný de Havilland Tiger Moth. Začala se s ním účastnit různých závodů, na což si přivydělávala jako předváděcí pilotka letounů od amerických společností Cessna a Piper. Roku 1960 se začala účastnit závodů National Air Races (trofej poprvé získala v Jersey) a kvalifikovala se do závodů King's Cup.

V roce 1965 Scottová měla od společnosti Piper zapůjčený letoun Piper PA-24-400 Comanche 400 (registrace N8515P), který pojmenovala „Myth Sunpip“. Dosáhla s ním patnácti rekordů. Chtěla jej využít i pro sólový oblet světa, ale několik týdnů před plánovaným odletem zjistila, že letoun pro to není vhodný kvůli příliš velké spotřebě paliva.

V dubnu 1966 proto Scottová, s podporou Alana Cobhama, zakoupila jednomotorové užitkové letadlo Piper PA-24-260B Comanche (sériové číslo 24-4346, G-ATOY, „Myth Too“), se kterým následně vytvořila devadesát rekordů. Od 18. května do 20. června 1966 uskutečnila svůj první oblet světa, který byl zároveň historicky nejdelším sólovým letem. Zároveň svět obletěla jako první Brit a jako třetí žena. Během 34 dnů a 189 letových hodin uletěla 31 000 mil. Trasa letu byla: Londýn (letiště Heathrow) – Řím – Athény – Damašek – Bahrajn – Karáčí – Džajpur – Dillí – Calcutta (Kolkata) – Rangún – Butterworth – Singapur – Bali – Darwin – Mount Isa – Brisbane – Sydney – Auckland – Norfolk – Fidži – Americká Samoa – Kanton (Phoenixské ostrovy) – Havaj – San Francisco – Phoenix – El Paso – Oklahoma City – Louisville – New York – Gander – Azory – Lisabon a Londýn. Během letu musela překonat nebezpečný únik paliva nad Tichým oceánem, monzun nad Indií, onemocněla úplavicí, trpěla pocity osamělosti a úzkosti během bouří nad Tasmanovým mořem, než se objevila skupina lehkých letadel, která ji doprovodila až na Nový Zéland.

Po obletu světa se ze Scottové stala celebrita, musela se vyrovnat se slávou a pozorností médií. Účastnila se řady banketů a večírků pořádaných na její počest. Královna Alžběta II. ji pozvala na soukromý oběd v Buckinghamského paláce. O létání si povídala s princem Philipem, který byl sám pilotem. Zároveň se dle archivářky Jasmine Kee a knihovníka z University of Worcester Toma Mandalla potýkala s předsudky a sexismem, který se projevoval například tím, že jí média neustále předhazovala, že nebyla příliš dobrou studentkou a měla problémy získat řidičský průkaz.

Kvůli prvnímu obletu světa se Scottová výrazně zadlužila. V roce 1967 s letounem „Myth Too“ o čtyři hodiny překonala rekord Amy Johnsonové v letu z Londýna do Kapského Města. Ještě téhož roku překonala rekordy v sólovém přeletu severního a jižního Atlantiku. V letech 1969–1970 se s letounem „Myth Too“ zúčastnila leteckého závodu z Londýna do Sydney, po kterém pokračovala, až dosáhla druhého obletu světa.

Roku 1971 Scottová uskutečnila třetí oblet světa. V plánu měla nejen obletět svět, ale také letět od rovníku přes severní pól a zpět k rovníku. Pro tuto trasu měl „Myth Too“ nedostatečný dolet, navíc by povolení nezískal jednomotorový stroj. Scottová proto koupila nové dvoumotorové užitkové letadlo Piper PA-23-250 Aztec D (sériové číslo 27-4568, registrace G-AYTO, „Mythre“), vybavené navigačním a komunikačním systémem od NASA. Naopak letoun „Myth Too“ musela prodat, aby měla na splátky.

Nejprve odletěla z Londýna do Nairobi, odkud 11. června 1971 odstartovala s cílem doletět od rovníku k severnímu pólu. Letěla přes Chartúm v Súdánu, Benghází v Libyi a Maltu do Londýna, kde přistála 21. června 1971. Pokračovala do Bodø a dále na norský ostrov Andøya v souostroví Vesterály a na stanici Station Nord v Grónsku. Dne 28. června 1971 přeletěla severní pól, odkud zamířila do Barrow na Aljašce a dne 3. července 1971 dorazila do Anchorage. Trasa pokračovala přes San Francisco v Kalifornii do Honolulu na Havaji, kde přistála 11. července 1971. Po překročení rovníku letěla na jih k ostrovu Kanton, dne 23. července 1971 dorazila do Nadi na ostrově Viti Levu na Fidži a poté letěla přes Nouméa v Nové Kaledonii a Townsville v Queenslandu do Darwinu v Severním teritoriu v Austrálii, kam se dostala 1. srpna 1971. Z Austrálie pokračovala přes Singapur, Madrás v Indii, Karáčí v Pákistánu, Bahrajn a Athény do Londýna, kde 4. srpna 1971 svou cestu po 55 dnech dokončila.

Ustavila přitom sedm rekordů Mezinárodní letecké federace (FAI, Fédération Aéronautique Internationale), z nichž tři zůstávaly platné ještě roku 2025. Rekordní letoun „Mythre“ Scottová po návratu odeslala společnosti Piper Aircraft ke generální opravě, kde jej v červnu 1972 zničily záplavy spojené s tropickou cyklónou Agnes.

Další život Napsala autobiografické knihy I Must Fly (1968) a On Top of the World (1973; americký název Barefoot in the Sky, 1974).

Dožila pozapomenutá v jednopokojovém bytě v londýnské čtvrti Pimlico. Roku 1988 zemřela na rakovinu v londýnské nemocnici Royal Marsden Hospital.

Ocenění V letech 1966 a 1970 získala ocenění Harmon Trophy.

Roku 1968 jí byl výjimečné úspěchy v letectví udělen Řád britského impéria v kategorii důstojník (Officer, OBE). Ve stejném roce jí byla udělena Zlatá medaile Královského leteckého klubu (Royal Aero Club Gold Medal).

Roku 2014 byla uvedena do síně slávy organizace Women in Aviation International.

Odkazy Reference

Externí odkazy

Kategorie:Letkyně Kategorie:Britští letci Kategorie:Narození ve Worcesteru Kategorie:Narození v roce 1922 Kategorie:Úmrtí v roce 1988 Kategorie:Narození 27. dubna Kategorie:Úmrtí 20. října Kategorie:Úmrtí v Londýně Kategorie:Ženy Kategorie:Důstojníci Řádu britského impéria