náhled|Aión jako mladý muž, ve společnosti Tellus a čtyř dětí, snad ročních období, na mozaice z římské villy v Sentinum, 2. století.
Aión, starořecky Αἰών, je pozdně antické zosobnění a božstvo věčnosti. Jeho kult je doložen až za doby kolem přelomu letopočtu a následně začal splývat s dalšími božstvy, jako byl Chronos, Aeternitas, Hélios a Sol, Serapis, Agathos Daimón nebo Merul.
Výraz aión původně označoval „život“, často ve smyslu „životní síly“, „doby žití“ či „generace“. K posunutí významu snad došlo zkrácením slov ho aión tou kosmou („život vesmíru“, „trvání života vesmíru“), ve smyslu „věčnost“, na pouhé aión. Takový věčný, absolutní, čas byl, například dáván do protikladu, ke konečnému, empirickém, času zvanému chronos.
Neexistuje žádný dobrý doklad Aiónova kultu v době klasické či helénistické, nejstarší pochází až z doby kolem přelomu letopočtu, kdy mu byla postavena socha v Eleusis. Následně se jeho jméno začalo objevovat na magických papyrech, v hermetických textech, na mozaikách a podobě. Ztotožnění Aióna a Serapida nejspíše odráží také zmínka v Panarionu Epifania ze Salaminy, podle kterého byl v Alexandrii prováděn noční obřad, při kterém procesí přinášelo Aiónovu sochu do Kořiny svatyně. Rituál měl být prováděn na počest jeho zrození z této bohyně a Aiónova socha měla být nahá, sedící, s pěti zlatými kříži: na čele, na rukou a na kolenou. Aión bývá zpravidla spojován se zvláštní postavou, která se objevuje například na soše z mithraea v Ostii nebo na reliéfu z egyptského Oxyrhynchu. Ta se vyznačuje lví hlavou, čtyřmi křídly a obtočením hadem. V takovém případě by mohl Aión souviset s íránským Zurvánem.
Reference
Kategorie:Řečtí bohové