Carlo Scorza (15. června 1897 – 23. prosince 1988) byl italský politik. Byl významným členem Národní fašistické strany Itálie během 2. světové války. Získal si věhlas ve fašistické paravojenské organizaci Černých košil a později se stal tajemníkem fašistické strany, a tak druhým po Benitu Mussolinim, pokud se týká mocenského postavení v Italském království. Jeho krátké a vratké období začalo na jaře roku 1943 a skončilo na konci července 1943 Mussoliniho pádem.
Život Scorza se narodil ve městě Paola. Účastnil se 1. světové války ve sboru Bersaglierů, kde dosáhl hodnosti poručíka. Po válce se připojil k Národní fašistické straně Benita Mussoliniho a účastnil se bojů s komunisty a socialisty v oblasti okolo města Lucca. Poté. Co se účastnil Pochodu na Řím v roce 1922, pracoval po krátký čas jako novinář, potom se stal provinčním stranickým vedoucím v provincii Lucca.
V roce 1930 byl Scorza pověřen řízením klíčové mládežnické organizace strany Gruppo Universitario Fascista. Následující rok byl jmenován členem Direttoria (národního direktoriátu) Národní fašistické strany. Silně oponoval protikatolické organizaci Azione Cattolica a jeho chování přinutilo Mussoliniho ho z Direttoria propustit. Účastnil se druhé italsko-etiopské války a španělské občanské války. V roce 1940 znovu začal působit v politice na celonárodní úrovni.
Tajemníkem Národní fašistické strany V dubnu 1943 byl Scorza jmenován tajemníkem Národní fašistické strany a nahradil tak neefektivního Alda Vidussoniho. Zůstal plně oddán Mussolinimu a převzal pozici s nekompromisním heslem: „Všichni a vše pro válku.“ I přes svoje nadšení neuspěl Scorza ve svém úsilí o znovu oživení strany. Dne 25. července 1943 předseda italského válečného parlamentu Dino Grandi předložil velké fašistické radě návrh na odvolání Mussoliniho z úřadu. Scorza, který také zastával pozici tajemníka Velké fašistické rady, volil proti, ale návrh prošel a Mussolini byl zatčen. Po italské kapitulaci odešel Scorza do Italské sociální republiky, kde byl ale zatčen. Byl obviněn ze zrady proto, že nedokázal zabránit antifašistickému převratu, ale v dubnu 1944 byl zvláštním tribunálem osvobozen.
Život po válce Po konci války Scorza uprchl do Argentiny. Byl souzen v nepřítomnosti spojenci a odsouzen na 30 let vězení. Později byl amnestován a vrátil se do Itálie v roce 1955. Scorza zemřel ve Florencii dne 23. prosince 1988.
Reference
Kategorie:Italští politici Kategorie:Italští fašisté Kategorie:Italské osobnosti první světové války Kategorie:Narození v roce 1897 Kategorie:Narození 15. června Kategorie:Úmrtí v roce 1988 Kategorie:Úmrtí 23. prosince Kategorie:Komtuři Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Záslužného řádu německého orla Kategorie:Nositelé Válečného záslužného kříže (Itálie) Kategorie:Velkodůstojníci Řádu italské koruny Kategorie:Muži