Arsenij (světským jménem: Vasilij Ivanovič Věreščagin; 27. ledna 1736 Kašin – 23. prosince 1799 Petrohrad) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve a arcibiskup jaroslavský a rostovský.
Život Narodil se 27. ledna 1736 v Kašinu do rodiny kněze.
Absolvoval Tverský a Trojický duchovní seminář, po kterém byl přijat na Slovansko-řecko-latinskou akademii. Po studiu se stal učitelem rétoriky na Tverském semináři a roku 1766 prefektem semináře.
Dne 19. února 1767 byl v monastýru Žjoltikov postřižen na monacha, druhý den vysvěcen na jerodiákona a 21. dubna na jeromonacha. Byl jmenován představeným Malického Nikolského monastýru. Následující rok byl jmenován rektorem semináře a profesorem teologie, a zároveň byl povýšen na archimandritu s ustanovením představeným monastýru Otroč. Od 10. srpna 1771 byl představeným Trojického Makarjev monastýru.
Po celou dobu svého působení jako rektora semináře se archimandrita Arsenij vyznačoval láskou k žákům a starostlivostí o jejich materiální zabezpečení i rozumový rozvoj. To se jasně projevilo v dochovaném seminárním předpisu, který pro studenty sestavil. Jeho podstata spočívala v úsilí rozvíjet v žácích vědomí lidské důstojnosti a tím je odrazovat od špatných činů, aniž by bylo nutné sahat k tvrdým trestům, které byly dříve běžné.
Rozhodnutím Nejsvětějšího synodu a carevny byl 22. prosince 1773 vysvěcen na biskupa archangelgorodského. Hlavním světitelem byl arcibiskup petrohradský Gavriil (Petrov).
Dne 1. dubna 1775 byl převeden na tverskou katedru, kterou spravoval osm let. Při jeho přesunu mu carevna poslala 1000 rublů. Během cest mezi oběma hlavními městy se často setkával s panovnicí a vždy pronášel slavnostní zdravice.
Jeho jmenování na tverskou katedru bylo ve Tveru přijato s velkou radostí, zejména v prostředí učitelů a studentů Tverského duchovního semináře, kde na něj ještě živě vzpomínali z doby jeho rektorství. Plně naplnil očekávání a pro seminář vykonal více než kterýkoli z jeho předchůdců. Za jeho působení byla mimo jiné postavena a otevřena nová budova semináře v jím vybraném místě, v centru starého Tverského kremlu.
Vedle starostí o výstavbu semináře se stejně pečlivě věnoval i jeho vnitřnímu uspořádání. Protože počet studentů výrazně vzrostl, zatímco finanční prostředky zůstaly stejné, biskup Arsenij podle možností doplňoval chybějící prostředky ze svých vlastních zdrojů.
Z této doby pochází také zavedení výuky v semináři v ruském jazyce namísto latiny; existují také předpoklady, že zavedl do výuky i předměty fyzika a občanské dějiny. Láska seminaristů k jejich pastýři se projevila množstvím ód, projevů a básní, které byly na jeho počest napsány a uchovávány v rukopisné knihovně semináře.
Dne 22. září 1783 byl biskup Arsenij přeložen do rostovské eparchie a 22. března 1785 byl zde povýšen do hodnosti arcibiskupa.
Od roku 1788, po přeložení biskupského stolce z Rostova do gubernského města Jaroslavl, byl nazýván arcibiskupem jaroslavským a rostovským. Jeho rezidencí se stal Spaso-preobraženský monastýr v Jaroslavli.
Díky jeho úsilí byl v letech 1789–1791 v Jaroslavli postaven kamenný chrám sv. Leontije Rostovského a zaveden každoroční procesí z centra města k tomuto chrámu.
Dne 5. dubna 1797 se zúčastnil korunovace cara Pavla I., který mu daroval prostředky na zakoupení podvorje v Petrohradu a zřízení domácího chrámu. Téhož roku v Toťmě ověřil ostatky Feodosija Totemského, nalezené roku 1796.
Dne 8. listopadu 1797 byl jmenován členem Nejsvětější synod.
Zemřel 23. prosince 1799, když se nacházel v Petrohradu. Podle své závěti byl pohřben v Trojicko-Makarjevském monastýru.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Biskupové Ruské pravoslavné církve Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 27. ledna Kategorie:Narození v roce 1736 Kategorie:Narození v Kašinu Kategorie:Úmrtí 23. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1799 Kategorie:Úmrtí v Petrohradu