Kótaró Honda ( 本多 光太郎; 23. února 1870 Okazaki – 12. února 1954 Tokio) byl japonský metalurg.
Vystudoval fyziku na Tokijské univerzitě, kde byl jeho učitelem Hantaró Nagaoka, pak se zabýval geofyzikálním výzkumem. Pokračoval ve studiu u Gustava Tammanna na Univerzitě Georga Augusta v Göttingenu. Věnoval se výzkumu kovů a magnetismu a v roce 1911 byl jmenován profesorem. Pracoval v laboratoři RIKEN, jejíž cílem bylo překonat nedostatek materiálů v japonském průmyslu způsobený první světovou válkou. Vynalezl Hondovu termováhu a podílel se na vývoji slitiny alnico. Jeho nejvýznamnějším objevem byla ocel KS a NKS (pojmenovaná podle iniciál průmyslníka Kičieie Sumitoma, který výzkum financoval), jejíž magnetický odpor byl třikrát vyšší než u wolframové oceli.
Byl rektorem Univerzity Tohoku a Tokijské vědecké univerzity a zakladatelem technologické univerzity v Čibě. Jeho studentem byl vynálezce Sendustu Masumoto Hakaru. Od roku 1922 byl členem Japonské akademie. V roce 1932 byl nominován na Nobelovu cenu za fyziku. Byl mu udělen Řád kultury a posmrtně Řád vycházejícího slunce.
Reference
Externí odkazy
KOTARO HONDA: The Man with Five Faces
Kategorie:Japonští fyzici Kategorie:Japonští vynálezci Kategorie:Metalurgové Kategorie:Absolventi Tokijské univerzity Kategorie:Narození v roce 1870 Kategorie:Narození 23. února Kategorie:Narození v Okazaki (Aiči) Kategorie:Úmrtí v roce 1954 Kategorie:Úmrtí 12. února Kategorie:Úmrtí v Tokiu Kategorie:Muži