Irma Analize Sternová (2. října 1894, Schweizer, Transvaal – 23. srpna 1966, Kapské Město, Jihoafrická republika) byla jihoafrická malířka, sochařka a sběratelka německého původu, která je považována za jednu z nejvýznamnějších osobností moderního umění v Jižní Africe. Po celý život cestovala mezi Afrikou a Evropou, aby zachytila jejich obyvatele a přírodní krásy modernistickým způsobem ve stylu expresionismu.
Život Narodila se v malém městečku Schweizer-Reneke v Transvaalu jako druhé ze tří dětí německo-židovských rodičů. Samuel a Hennie (Olga) Sternovi přišli do Jižní Afriky kolem roku 1886. Matka byla amatérská malířka a hudebnice, která od útlého věku podporovala umělecký talent své dcery. Otec, úspěšný obchodník a majitel dobytčí farmy, byl během druhé búrské války internován Brity v koncentračním táboře kvůli sympatiím s Búry. V roce 1901 se rodina nakrátko vrátila do Německa a později neustále cestovala mezi Německem a jižní Afrikou. Když bylo Sternové třináct let, její rodina se přestěhovala do Kapského Města, kde začala dostávat formální hodiny umění. Rodiče ji podporovali v jejím rozhodnutí stát se malířkou.
Od roku 1912 Irma Sternová navštěvovala Reimannovu uměleckou školu v Berlíně, o rok později začala studovat na Velkovévodské saské akademii výtvarných umění ve Výmaru. Po vypuknutí první světové války a odchodu svého učitele Gariho Melcherse se vrátila do Berlína, kde studovala až do roku 1916 u Martina Brandenburga v ateliérech pro malířství a sochařství vedených Arthurem Lewinem-Funckem. Od roku 1917 udržovala umělecké přátelství s expresionistickým malířem Maxem Pechsteinem. Tento vztah utvářel její identitu jako umělkyně. Pechstein se stal jejím mentorem a uvedl ji do berlínského uměleckého světa. Stejně jako on se stala členkou umělecké skupiny November Group a účastnila se jejích výstav. Svou první samostatnou výstavu měla v roce 1919 v berlínské galerii Fritze Gurlitta.
V roce 1920 se Sternová vrátila do Kapského Města, kde měla o dva roky později první samostatnou výstavu. Zpočátku byla jako umělkyně zesměšňována a odmítána, ale od poloviny 20. let 20. století si získávala stále větší uznání – v neposlední řadě díky svým úspěchům a výstavám v Německu, Nizozemsku a Francii. V roce 1927 jí byla na výstavě v Bordeaux udělena čestná cena. Velký význam pro její umělecký osud měla Etnografická výstava v Johannesburgu v roce 1923, na které bylo představeno několik jejích obrazů s náměty afrických obyvatel, krajiny a dalšími motivy, které zdařile vyjadřovaly emocionální intenzitu africké kultury..
V roce 1929 byla vybrána, aby reprezentovala Jižní Afriku na výstavě Empire Art Exhibition v Londýně. Vlivný berlínský umělecký kritik Max Osborn napsal v roce 1927 první monografii Irmy Sternové pro lipské nakladatelství Klinkhardt & Biermann.
V roce 1926 se Sternová provdala za svého bývalého soukromého učitele Johannese Prinze, který se později stal profesorem germanistiky na Univerzitě v Kapském Městě. Rozvedli se v roce 1934.
Irma Sternová podnikla rozsáhlé cesty po Evropě a Africe. Tyto cesty jí poskytly širokou škálu námětů pro její obrazy a zároveň jí daly příležitost získat a shromáždit sbírku artefaktů. Navštívila Madeiru (1931,1952), Dakar v Senegalu (1937, 1938), Zanzibar (1939, 1945), oblasti v povodí Konga (1942, 1946 a 1955), Izrael (1952), Turecko (1955), Španělsko (1960), Francii (1963). Hodně cestovala i po Jižní Africe, například v roce 1926 do Svazijska a Pondolandu, v roce 1933 do Namaqualandu, v letech 1936 a 1941 do Východního Kapska. Tyto expedice vedly k bohatství umělecké kreativity a energie a také k vydání dvou ilustrovaných knih: Kongo (1943) a Zanzibar (1948). Stala se významnou sběratelkou kulturních artefaktů, včetně orientální keramiky a afrických soch, které vystavovala ve svém domě a vnášela do svého umění. K rámování svých obrazů například používala fragmenty zanzibarských dveří.
Během nacistického režimu v letech 1933 až 1945 Sternová odmítla cestovat nebo vystavovat v Německu. Jako Židovka byla s nástupem národních socialistů k moci pronásledována a její expresionistická díla byla řazena mezi degenerované umění. V poválečném Německu byla jako malířka prakticky neznámá. Až velká retrospektivní výstava v Bielefeldu v letech 1996–1997 vrátila její jméno do povědomí německé veřejnosti. V roce 2025 uspořádalo muzeum Brücke v Berlíně velkou výstavu více než 40 obrazů, kreseb a akvarelů Irmy Sternové.Celkem měla více než 100 výstav v Jižní Africe a Evropě.
Od roku 1927 žila až do své smrti v domě The Firs v oblasti Rondebosch na předměstí Kapského města. V roce 1971 zde bylo založeno muzeum Irmy Sternové, v němž jsou k vidění jak významná díla této umělkyně, tak evropské a především africké umění z její rozsáhlé sbírky, kterou ve své závěti odkázala na podporu a propagaci výtvarného umění v Jižní Africe i mimo ni. Součástí sbírky jsou staroegyptské a helénské řecké artefakty, indické kamenné řezby a čínská keramika ze 3. století, předkolumbovské masky, evropské církevní řezby ze 14. století, stejně jako evropský nábytek z 15. století a především rozsáhlá kolekce afrického umění. V roce 1966 byla prohlášena za součást národního dědictví Jihoafrické republiky. V říjnu 2025 bylo muzeum uzavřeno a po pobouřené reakci veřejnosti se hledá nový způsob prezentace sbírky.
Irma Sternová zemřela 23. srpna 1966 v Kapském Městě ve věku 72 let. Od své smrti se Sternová stala námětem mnoha monografií a výstav. Na retrospektivní výstavě v Johannesburgu v roce 1967 bylo představeno přes 200 obrazů. Výstava měla obrovský úspěch, přilákala velké davy a setkala se s velkým uznáním kritiky. Jihoafrický kritik Neville Dubow uvedl, že práce Irmy Sternové měla hluboký dopad na jihoafrické umění a pomohla vytvořit nový styl modernismu, který se více zaměřoval na individuální vyjádření a kulturní identitu.
Její mezinárodní prestiž vzrostla od doby, kdy Katarský úřad muzeí v roce 2011 zakoupil její obraz Arabský kněz (1945) v londýnské aukci za více než 3 miliony liber, což byl dvojnásobek odhadované ceny a daleko převyšoval významná díla známých avantgardních umělců z Evropy. Dílo je nyní ve stálé sbírce Orientalistického muzea v Dauhá. Na konci 50. let se zúčastnila charitativního prodeje umění organizovaného na financování právních poplatků obhajoby Nelsona Mandely a 150 dalších aktivistů ANC, které vláda apartheidu obvinila z velezrady a k prodeji nabídla tento obraz. V roce 2020 se její obraz Manželka náčelníka Watussiů (1946) prodal na aukci Modern & Contemporary African Art London za 447 062 liber, zatímco na aukci v roce 2021 její olejomalba Arab s dýkou z roku 1945 vynesla 922 750 liber. Její portrét muslimské ženy z roku 1946 s názvem Malajka (Černá čelenka) byl v roce 2025 prodán za rekordní cenu 21,7 milionu randů v aukci Strauss & Co.
V 50. letech 20. století získala mezinárodní uznání a mnoho ocenění, včetně grantu Moltenova trustu za její přínos jihoafrickému umění (1952), Moltenovy ceny (1959), Národní ceny Guggenheimovy nadace pro Jižní Afriku (1960), Oppenheimerovy ceny (1963) a čestné medaile Jihoafrické akademie umění (1965). Byla také vybrána, aby reprezentovala Jihoafrickou republiku na Benátském bienále v letech 1950, 1952, 1954 a 1958. Její dílo je také součástí významných mezinárodních sbírek, jako je sbírka královny Alžběty II. ve Velké Británii a Centre Pompidou ve Francii. V roce 2024 byla na slavnostní večeři Jihoafrické židovské rady zástupců ke 120. výročí oceněna mezi 100 významnými židovskými Jihoafričany, kteří přispěli Jihoafrické republice.
Dílo Malířské dílo Irmy Sternové je syntézou avantgardního evropského modernistického stylu s převážně africkými náměty. Od portrétů po zátiší Sternová experimentovala s několika různými žánry. Během svého života se vyvíjel i její styl: od pastelových portrétů a abstraktních aktů přes zátiší s květinami technikou impasto až po expresivní zobrazení jihoafrické přírody a jejích domorodých obyvatel. Její obrazy se vyznačují bohatými odstíny a odvážnými kontrasty, její barevná paleta často zahrnuje modré, zelené a žluté tóny, stejně jako zemitě červené a hnědé. K nanášení barev často používala špachtli, čímž vytvářela drsný, texturovaný povrch. Její obrazy se vyznačují intenzitou a syrovými emocemi. Ještě během studí v Berlíně namalovala jeden ze svých nejpůsobivějších obrazů Věčné dítě (1916).
Cesty do Senegalu v roce 1938, na Zanzibar v letech 1939 a 1945 a do Konga v letech 1942 a 1946 podnítily její fantazii a nastartovaly plodné tvůrčí období, které je všeobecně považováno za vrchol její kariéry. Z tohoto období pocházejí některá z jejích nejslavnějších děl, která obsahují živé, procítěné portréty místních domorodých obyvatel, jako například Zanzibarská žena (1939), Arabský kněz, Arab s dýkou a Dívka z Bahory z roku 1945, Konžská žena (1946) nebo Královna Watussi (1942 a 1943).
V obrazech krajin expresivního stylu často dominuje zelený odstín, např. Jezero Kivu (Kongo, 1946), Umgababa (1922), Lov (1929). Při malbě zátiší často experimentovala s technikou, kompozicí a barevnými kombinacemi. Hlavním námětem byly květiny (růže, jiřiny, mečíky) a tropické ovoce.
Odkazy
Reference
Externí odkazy https://irmasternmuseum.co.za/ Irma Stern | A Life Well Travelled YouTube (angl.)
Kategorie:Jihoafrické malířky Kategorie:Narození 2. října Kategorie:Narození v roce 1894 Kategorie:Narození v Jihoafrické republice Kategorie:Úmrtí 23. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1966 Kategorie:Úmrtí v Kapském Městě