Bazilika San Pietro di Castello (Bazilika sv. Petra v Castellu, italsky Basilica di San Pietro di Castello či jen San Pietro di Castello) je římskokatolická bazilika minor ve správě benátského patriarchy, která se nachází ve čtvrti Castello italského města Benátky. Současná budova pochází ze 16. století, ale kostel na tomto místě stojí přinejmenším od 7. století. Od roku 1451 do roku 1807 byla městskou katedrálou, ačkoli nehrála obvyklou dominantní roli katedrály, protože byla zastíněna „státním kostelem“ sv. Marka a nacházela se na nevhodném místě. Během své historie prošel kostel řadou úprav a přístaveb od některých z nejvýznamnějších benátských architektů. Andrea Palladio obdržel svou první zakázku v Benátkách od patriarchy Vincenza Dieda právě na přestavbu fasády a interiéru kostela sv. Petra, ale Diedova smrt projekt zpozdila.
Poté, co se bazilika svatého Marka stala oficiální benátskou katedrálou (dříve byla soukromým kostelem dóžete), kostel San Pietro chátral. Během první světové války byl bombardován zápalnými bombami a pouze díky úsilí ochranářských organizací byl obnoven do původního stavu. Jeho probíhající ochranu nyní zajišťuje členství v Asociaci benátských kostelů Chorus.
Kostel se nachází na malém ostrově San Pietro di Castello u východního konce Benátek.
Dějiny Nejstarší stavba na tomto místě pochází ze 7. století. Byl to jeden z osmi kostelů založených svatým Magnem, biskupem z Oderza, který v tomto období přišel do benátské laguny. Tehdy zde neexistovalo žádné město, ale pouze soubor malých obcí roztroušených po bažinatých ostrovech. Magnusovi se prý zjevil sv. Petr a nařídil mu, aby založil kostel tam, kde uvidí voly a ovce pasoucí se vedle sebe. Místo bylo nalezeno a svatý Magnus postavil požadovaný kostel a zasvětil ho svatému Petrovi.
Prvním biskupem v Olivolu byl Obelarius (774/6–798). V roce 1120 požár kostel zničil, si vyžádalo novou stavbu. Tato budova byla velkolepější než předchozí (jak je vidět na mapě nakreslené Jacopem de' Barbari z roku 1500) a měla přilehlou křtitelnici zasvěcenou sv. Janu Křtiteli (která byla později zničena). V roce 1451, a to i přes určitou vzdálenost od politického a ekonomického centra města, se San Pietro stal sídlem benátského patriarchy. Poté se do budovy začaly investovat značné prostředky. V 80. letech 15. století Mauro Codussi přestavěl zvonici kostela z bílého istrijského kamene, což je první příklad tohoto druhu v Benátkách. Mezi lety 1508 a 1524 patriarcha Antonio Contarini restauroval podlahy a strop. Zároveň byly přestavěny menší kaple a kostel byl vyzdoben novým zařízením.
V roce 1558 Andrea Palladio ve své první zakázce v Benátkách připravil vylepšený návrh fasády a interiéru kostela. Patriarcha Vincenzo Diedo, který Palladia pověřil, však zemřel dříve, než mohly být plány realizovány. Později, mezi lety 1594 a 1596, architekt Francesco Smeraldi realizoval upravenou a méně ambiciózní verzi Palladiova původního návrhu, přičemž změny byly pravděpodobně způsobeny nedostatkem finančních prostředků.
V roce 1807 se bazilika svatého Marka stala oficiálním katedrálním kostelem Benátek namísto kostela sv. Petra. Po roce 1807 kostel chátral a během první světové války byl poškozen zápalnými bombami. Až zásahy ochranářských organizací v 70. letech 20. století mu umožnily obnovit původní stav. Samotný kostel je členem sdružení benátských kostelů.
Exteriér Kostel se ve srovnání s jinými palladiánskými stavbami v Benátkách vyznačuje poměrně nenápadnou fasádou. Je zde výrazná sada čtyř polosloupů s kompozitními hlavicemi, které podpírají hlavní štít a kladí. Štít je pak lemován dvojitým lomeným štítem.
Kostel má velkou kupoli, která naznačuje jeho význam a sdílí podobnost s kostely San Giorgio Maggiore a Il Redentore, které oba navrhl Palladio. Kupole je podepřena bubnem s obdélníkovými okny, která propouštějí světlo do budovy.
Zvonice kostela je jednou z nejšikmějších v Benátkách.
Interiér náhled|301x301pixelů| Budova má velkou centrální loď s pobočními loděmi. Příčná loď protíná kostel a odděluje hlavní prostor od presbytáře. Nad křižením je velká kupole. Kaple Vendraminů, která se nachází u levé lodi, byla navržena barokním architektem Baldassarrem Longhenou, stejně jako hlavní oltář, který postavil v polovině 17. století. Varhany postavil dalmatský umělec Pietro Nachini, který v Benátkách pracoval v 18. století. náhled|Trůn svatého Petra Kostel obsahuje jen několik pozoruhodných uměleckých děl, včetně sochy sv. Jana Evangelisty, Petra a Pavla od Paola Veroneseho a oltářního obrazu v kapli Vendraminů od Lucy Giordana. V kostele se nachází také trůn sv. Petra, křeslo ze 13. století vytesané z náhrobního kamene.
Reference
Literatura
Kategorie:Kostely v Benátkách Kategorie:Baziliky minor v Itálii Kategorie:Údržba:Souřadnice z Wikidat