Významové poměry lze určit mezi souřadně spojenými větami nebo mezi větnými členy. Jsou důležité zejména pro správné psaní čárek. Nicméně je podstatné si u daného významového poměru říci (problematický např. poměr příčinný, důsledkový), zda vůbec dává smysl u něj vymyslet nějaký příklad mezi větnými členy nebo větami vedlejšími stejného druhu. Nejdříve je v problematice významových poměrů nutné pochopit souvětí souřadné, souvětí podřadné a jejich příslušné spojovací výrazy.

Spojovací výrazy – spojky souřadicí Spojovací výrazy psané mezi souřadně spojenými větami (buď dvě věty hlavní nebo dvě věty vedlejší stejného druhu) nebo mezi větnými členy jsou následující:Jak se určují spojky v češtině? PRAVIDLA - Pravopisně.cz

a, i, nebo, ani, a nebo, či, ale, však, proto, neboť, vždyť, nýbrž, tedy, tudíž, dokonce, ani – ani, jednak – jednak, buď – (a)nebo.

Příklady vět souřadně spojených:

Petr a já jsme běželi maraton, dokonce se nám to i líbilo. (souřadně spojené věty hlavní)

V Brně na nádraží v Králově Poli mají moderní nádraží, protože staré už bylo zastaralé a (protože) už bylo nutné jít s dobou vpřed. (souřadně spojené VV příslovečné příčinné)

Spojovací výrazy – spojky podřadicí Spojovací výrazy mezi podřadně spojenými větami (mezi větami hlavními spojenými s větami vedlejšími nebo mezi větami vedlejšími rozdílného druhu):

aby, kdyby, že, ‑li, protože, poněvadž, když, až, jakmile, jestliže, jelikož, ačkoli, třebaže.

Příklady vět podřadně spojených:

Šel jsem tam, aby z toho nebyl problém. (podřadně spojená věta hlavní s větou vedlejší příslovečnou účelovou)

Přihlásil jsem se na tři vysoké školy, poněvadž chci mít větší šanci se někam dostat, třebaže by to někde nevyšlo. (podřadně spojená VV příslovečná příčinná s VV příslovečnou podmínkovou)

Když nyní víme, jaké spojovací výrazy se v obou typech souvětí vyskytují, můžeme začít určovat významové poměry.

Poměr slučovací Poměr slučovací se značí symbolem + a spojuje rovnocenné (souřadně spojené) věty nebo větné členy. Typické spojovací výrazy jsou:

a, i, nebo, ani, anebo, či, jednak – jednak, jak – tak.

Příklady poměru slučovacího:

Pojeď se mnou, bude to super! (spojené věty hlavní v poměru slučovacím)

Dědo, podej mi prosím mazací nůž a prkénko. (spojené větné členy nůž a prkénko v poměru slučovacím)

Poměr stupňovací Poměr stupňovací se značí symbolem / nebo schůdku viz. tabulka a spojuje věty, kde druhá věta stupňuje myšlenku věty první nebo větné členy, kde druhý stupňuje ten první. Typické spojovací výrazy jsou:

ba, ba i, dokonce, dokonce i, nejen – ale i, sice – a ještě.

Příklady poměru stupňovacího:

Sice neměla hotový úkol, a ještě si stěžovala. (spojené věty hlavní v poměru stupňovacím)

Měla doma andulky, alexandry, dokonce i agamy! (spojené poslední dva větné členy v poměru stupňovacím)

Poměr odporovací Poměr odporovací se značí symbolem x a spojuje věty nebo větné členy, které si vzájemně odporují. Typické spojovací výrazy jsou:

ale, a, však, avšak, nýbrž, jenže, naopak, a ne.

Příklady poměru odporovacího:

Museli to provést novou metodou, jenže se jim to vůbec nepovedlo. (spojené věty hlavní v poměru odporovacím)

Udělej to tak, a ne jinak. (spojené větné členy v poměru odporovacím, POZOR! na čárku před a)

Poměr vylučovací Poměr vylučovací se značí symbolem ~ a spojuje věty, kde druhá vylučuje větu první nebo druhý větný člen vylučuje ten první. Typické spojovací výrazy jsou:

nebo, anebo, buď – nebo.

Příklady poměru vylučovacího:

Nevím, jestli přijde, nebo jestli zůstane doma. (spojené věty vedlejší v poměru vylučovacím – pouze možnost jedné ze dvou vedlejších vět)

Buď přijde on, nebo ona. (spojené větné členy v poměru vylučovacím – pouze možnost on, nebo ona)

Poměr příčinný (důvodový) Poměr příčinný se značí symbolem ← a spojuje věty, kde druhá věta vyjadřuje příčinu věty první nebo druhý větný člen vyjadřuje příčinu prvního. Spojovací výrazy jsou:

neboť, vždyť, totiž, neb (zastaralé).

Příklady poměru příčinného:

Nepřišli, neboť to nestihli. (spojené věty hlavní v poměru příčinném)

Nepřišla z nemoci, totiž kvůli vysokým horečkám. (spojené větné členy v poměru příčinném)

Poměr důsledkový Poměr důsledkový se značí symbolem → a spojuje věty, kde druhá věta vyjadřuje důsledek věty první. Spojovací výrazy jsou:

proto, a proto, tak, a tak, tedy, a tedy, tudíž, a tudíž.

Příklady poměru důsledkového:

Jsem alergický na zvířata, proto se s nimi moc nestýkám. (spojené věty hlavní v poměru důsledkovém)

Nestíhá jít domů, tedy musí jít rychleji. (spojené věty hlavní v poměru důsledkovém)

Reference

Kategorie:Větná stavba