Tvrz Velké horky je původně gotická tvrz, nacházející se na ostrohu na jihozápadním konci obce Strenice, 10 km jihozápadně od Mladé Boleslavi.

Historie První zmínka o Velkých Horkách je predikát Věnka z Horek z roku 1354. Ten vlastnil i podíl podacího kostela v dnes zaniklých Čejkách.

Z let 1387 až 1389 je známý Petr Bratroš z Horek a jeho dědic Hrzek z Brodce, který je uváděn až do roku 1404. Hrzek měl dva syny, Jana mladšího a Jana staršího, kteří jsou zmiňování v letech 1404 až 1415. Dále je jeden ze synů zmiňován jako Ješek z Horek.

Právě Ješek z Horek, pod tímto jménem zmiňovaný v letech 1409 až 1444, s velkou pravděpodobností obýval prvotní sídlo s nepravidelným obrysem ohradní zdi. Roku 1505 byla k tomuto sídlu přistavěna věž.

Věž vznikla za Václava Klusáka z Kostelce z přelomu 15.–16. století. Tento fakt je známý díky dlouhému sporu, který vznikl kolem sepsané smlouvy mezi Václavem a kameníkem Staňkem. Václav se ale placení vyhýbal a brzy zemřel. Syn Albrecht po smrti otce také nechtěl kameníkovi zaplatit s odkazem na to, že není majitelem tvrze. Vlastníkem tvrze byla totiž jeho matka. Tento spor se táhl až do roku 1510, kdy byl vydán na Albrechta zatykač a poté kameník obdržel peníze.

Albrecht Klusák je dále připomínán až do jeho smrti roku 1546. Ve své závěti zmiňuje „zámek v Horkách“. V závěti se také nachází částečný popis místností určený jeho manželce: “aby bydlila na zámku v Horkách v malé světničce a v tom sklepě, v kterémž já lehám a na komoře pod týmž sklepem.“

Od roku 1548 se rychle střídalo vlastnictví rodového majetku, tedy i Velkých Horek mezi Albrechtovými sedmi syny. Postupně se stal jediným pánem Velkých Horek syn Vojtěch Klusák z Kostelce. Ten roku 1589 postoupil tvrz v té době nezletilé Markétě z Řehnic. Ta se provdala za Albrechta Zdeňka, který odkázal Velké Horky svému bratrovi Vojtěchu Václavovi Kaplíři.

Roku 1599 koupil Horky Mikuláš Gerštorf z Malšvic, císařský rada a nejvyšší hejtman královských panství v Čechách. Postavení Mikuláše vysvětluje vysokou dostavbu (renesanční fáze II a IIa). Ta odpovídá standardu rudolfínské architektury.

Mikuláš jako stavovský vůdce roku 1619 zemřel a jeho majetek byl posmrtně zkonfiskován. Královským rozhodnutím se v roce 1621 stal novým majitelem Jiří Benedikt Benyk z Patersdorfu.

Od roku 1646 držel tvrz jeho syn Jan Benjamín. Jeho ovdovělá žena poté prodala roku 1676 majetek Renardovi z Valmerodu. V následujících desetiletích se vyměnilo mnoho dalších majitelů a v roce 1744 získal celé panství hrabě František Josef Pachta z Rájova. Ten spojil Velké Horky s bezenským panstvím a tvrz přestala sloužit jako panské sídlo.

Od roku 1624 tvrz začala pustnout a v polovině 19. století byl východní palác a někdejší křídlo u věže zříceninou. Z hlavního křídla budovy zůstalo polozapuštěné přízemí, avšak z prvního patra zůstala pouze jižní část a z druhého patra jedna střední zeď.

Stav zříceniny před opravou, která proběhla roku 1847, je znám také z popisu a vyobrazení F. A. Hebera z roku 1846. Popisuje, že parkán a původní příkop sloužily jako sad a z hradby zůstalo pouze pár významnějších zbytků. Dále popisuje zříceninu křídla budovy u věže, kde se nacházela hradní brána s vrátnici, ale ve zřícenině se dochoval pouze použitelný sklep, který byl chráněn doškovou střechou.

Architektura Tvrz velké horky je během celé své historie na hranici obsahu pojmu tvrz. Nejstarší fáze připomíná malý hrad, s nepravidelnou mohutnou ohradní zdí. Renesanční přestavba je srovnatelná se zámky.

Gotická fáze

Gotická fáze I a Ia Ostroh, na kterém se tvrz nacházela byl přeťat příkopem. Opevnění bylo o síle minimálně 130-150 cm a výška dosahovala kolem 5. metrů. Nejstarší zástavba se nacházela na severním, nebo jižním okraji podél hradby.

Před rokem 1500 vznikla podél západního úseku hradby obytná patrová budova. V 1. patře se nacházela světnice s výdřevou. Světnice byla na jihozápadním nároží, kde se směrem na západ zachovalo okno. Střecha obytné budovy nepřekážela ochozu a k hradbě byla přisazena až za něj.

Gotická fáze II: přístavba věže Kolem roku 1505 byla k tvrzi přistavěna věž. Její hlavní místností byl „sálový“ prostor, který se nacházel ve sníženém 1. patře, které je dnes přízemím. Přístup do „sálového“ prostoru byl ze světnice starší budovy za hradbou. Rozdílné úrovně byly v jihovýchodním koutě sálu vyrovnány schodištěm. Dřívější vyvýšené okno na západě bylo využito pro portál.

Prostor prvního patra věže má převýšené proporce a nachází se v něm klenba s hruškovcovými žebry. Žebra byla natřena zlatožlutě, obdobně jako byla natřena i ostění oken. V severní zdi se nacházel záchod na dřevěných konzolách. Špalety jihozápadních oken jsou asymetrické, aby nebyl jihozápadní roh tolik oslabován. Jižní okno se vyhýbá nástupu na schody a je tak mimo osu. V „sále“ jsou okna malá. Věž je totiž vysunuta do příkopu a neměla oslabovat obrannou funkci tvrze. V klenebních kápích „sálu“ patřily čtyři kruhy na zavěšení světel. „Sál“ nebyl vytápěný a byl koncovou místností.

Přízemí pod „sálem“ bylo vůči nádvoří zapuštěné přízemí s oknem a sedátky. Přístupné bylo schodišťovou šíjí. Ta začínala v přízemí obytné budovy za hradbou a vedla skrz proraženou hradbu. Pod zapuštěným přízemím je suterén. Ten byl původně přístupný pouze poklopem v klenbě.

Druhé patro bylo přístupné portálem na východní zdi. Kolem portálu se nacházela pasparta. Do 2. patra se vcházelo z hradebního ochozu. Interiér nebyl nikdy dokončen, nikdy nebyla položena dlažba. Místnost byla určena k pobytu a na ostěních měla jednoduchou zlatožlutou a šedou úpravu. Jelikož nebyla dostavěna, tak nikdy nebyla využita.

Renesanční fáze Nový obytný dům na východním okraji tvrze vyčníval do parkánu. Výškový zlom mezi zmíněným parkánem a nádvořím předurčil vertikální uspořádání. Přízemí je zapuštěno pod úroveň nádvoří. Oproti parkánu je však vyvýšeno.

Renesanční fáze I V první fázi byla vyzdvižena z kamenného zdiva hrubá stavba celého paláce. Přízemí bylo zděno na vápeno-hliněnou maltu, 1. patro na hlínu. Budova nebyla zevnitř ani zvenčí omítnuta. Ostění nebyla osazena a hrubé otvory nik zůstaly otevřené až do líce.

Palác je trojdílný ve všech podlaží s rozsáhlou střední síní. Hlavní vstup se nacházel jako dnes v mírně vyvýšeném 1. patře. Ze síně bylo možno obsluhovat kachlová kamna v přilehlých místnostech, a to skrze stěnu. Ostění kachlových dvířek se zachovala. Severozápadní nároží bylo přezděno až v 19. století jako oprava zříceniny. Místnost nároží byla klenutá a obvodová zeď místnosti je nápadně tenká. V této fázi také vzniká prevét v jihovýchodní místnosti. Ta byla vytápěna kamny a v pozdější druhé fázi překlenuta. Rozlehlá vstupní síň byla také zaklenuta později.

2. patro bylo vystavěno na vápeno-hliněnou maltu. Dispozičně bylo v jižní části kopírováno 1. patro. Rozlehlá síň byla plochostropá a měla podstropní pás s perlovcem. Perlovec ale pochází až z 2. fáze, tedy počátku 17. století. Dvě jižní místnosti byly obytné. Jihozápadní místnost byla vytápěna kamny.

Přízemí bylo rozděleno na pět prostorů sestavených do trojdílné dispozice. Střední síň byla vstupním prostorem, do které se obracely všechny původní portály. Přízemí je zaklenuté.

Renesanční fáze Ia V této fázi byly zvýšeny špalety a vyzděné cihelné záklenky okenních nik. V přízemí a patře se počítalo s kamennými římsami, ty však nikdy nebyly osazeny.

Renesanční fáze II V této fázi byl palác dokončen. Do okenních nik byla vsazena kamenná ostění s renesanční profilací. Také byly vloženy již zmíněné klenby v přízemí a 1. patře. V 1. patře byly narušeny záklenky okenních nik vsekáním čelních oblouků neckových kleneb. V místnosti na severovýchodě nebyla čela půlkruhová, ale vzdutá, jelikož se vyhýbala již hotovým záklenkům okenních nik.

Zaklenutí přízemí a 1. patra nezanechalo prostupy na schody. Proto byla vystavěna dnes již zaniklá schodišťová věž. Přestože zde bylo představení věže vynuceno, takovéto uspořádání bylo na přelomu středověku a novověku zcela běžné. Do přízemí se mělo původně vcházet síní zmíněnou již v první fázi. Ta byla, avšak zaklenuta. Proto byla zřízena schodišťová šíje z nádvoří. Ta byla zazděna v 19. století. Nevcházelo se do prostoru logicky do střední síně, ale do jihozápadní komory. Přízemí bylo určeno ke skladování.

V přízemí se nacházela také samostatná obytná jednotka. Nárožní severovýchodní místnost byla vybavena kamny a sloužila jako světnice. Ze severozápadní místnosti byl před dokončením vyčleněn prostor, kde na kletovanou omítku bylo rudkou namalované panské sídlo se dvěma věžemi připomínající Velké Horky na začátku 17. století. Osvětlení těchto prostorů bylo zajištěno propojovacím oknem. To se nacházelo ve stejném koutě jako kamna. Procházelo tak ze světnice jak světlo, tak teplo.

Závěrečná práce byla sgrafitová fasáda, nanesena jako intonako na jednovrstvé omítce.

Renesanční fáze IIa V severovýchodním nároží prvního patra se objevil statický problém. Z obou stran vedla okna velice blízko k rohu. Opření neckové klenby bylo problematické. Proto bylo východní sdružené okno z poloviny zazděno a u dalších dvou východních oken byly zúženy špalety.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura FIŠERA, Zdeněk; SOSNOVEC, Pavel; KOPŘIVA, Vlastislav. Hrady a tvrze na Mladoboleslavsku. 1. vyd. Mladá Boleslav: Okresní muzeum Mladá Boleslav, 2002. 160 s. ISBN 80-238-9436-6 SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek X. Boleslavsko. 1. vyd. Praha: Argo, 1997. 465 s. ISBN 80-7203-060-4 HEBER, Franz Alexander. Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser. Svazek 4. Praha: Kronberger und Weber, 1846 RYKL, Michael. Skladba obytné části středověké tvrze v Čechách. Praha, 2009. 611 s. Disertační práce. České vysoké učení technické v Praze, Fakulta architektury, Ústav teorie a dějin architektury. Vedoucí práce Jiří ŠKABRADA RYKL, M. 1990: Stavební vývoj tvrze Velké Horky, Památky středních Čech 5, 119-134. RYKL, M. 2001: Hloubkový SHP věže tvrze Velké Horky. In: Opravy nosných konstrukcí historických staveb, Kutná Hora, 21-25,grafická příloha 4-16. RYKL, M. 2007: Klenuté světnice, Pravé a nepravé klenby světnic, in: Svorník 5, 279-308, zvl. s. 298-299. RYKL, M. 2008: Obytná část disposice středověké tvrze v Čechách, in: Svorník 6, 33-68, zvl. s. 38. Úlovec, J. 1998: Panská sídla v Těchlovicích u Děčína, Musejní a vlastivědná práce, Časopis přátel starožitností 106/1, 1-14. Chotěbor, P. 1991: K architektonické podobě českých tvrzí v období renesance a manýrismu. Umění XXXIX, 101-112.

Externí odkazy

Tvrz Velké Horky v Památkovém katalogu NPÚ

Kategorie:Strenice Kategorie:Tvrze v okrese Mladá Boleslav Kategorie:Kulturní památky v okrese Mladá Boleslav