Alexij Bortsurmanský (rodným jménem: Alexej Alexejevič Gněušev; 24. května 1762 Bortsurmany – 3. května 1848 tamtéž) byl ruský duchovní Ruské pravoslavné církve. Pravoslavná církev jej uctívá jako svatého.
Život Narodil se 24. května 1762 ve vesnici Bortsurmany Simbirské gubernie do rodiny kněze.
Absolvoval Nižněnovgorodský duchovní seminář, po kterém se oženil. Roku 1784 byl biskupem Damaskinem (Semjonov-Rudněvem) vysvěcen na diákona a byl určen do služby v chrámu Zesnutí přesvaté Bohorodice v jeho rodné vesnici. Kněžské svěcení přijal roku 1797 z rukou biskupa Pavla (Ponomarjova).
V prvních letech své služby se nevyznačoval zvláštní přísností života. Jeho život se však radikálně změnil po jedné události.
Jedné noci ho jako kněze přišli zavolat, aby zaopatřil umírajícího v sousední vesnici. Alexij se rozhněval, posla vyhnal a šel si znovu lehnout. Později ho však začalo trápit svědomí, a tak se rozhodl přece jen vyrazit. Když vstoupil do domu, spatřil již mrtvého rolníka a vedle něj anděla, který držel v rukou Svatý kalich. Toto vidění Alexijem hluboce otřáslo. Padl na kolena a celou noc se modlil.
Od onoho dne otec Alexij zcela zasvětil svůj život službě Bohu a lidem a začal vést spravedlivý a asketický život.
Každý den sloužil božskou liturgii. Pokud mu to okolnosti dovolovaly, zachovával mnišské modlitební pravidlo i monastýrský řád. Přijímal všechny, kteří za ním přicházeli, a skrytě pomáhal chudým a lidem postiženým neštěstím.
K lidem se choval s takovou mírností, pokorou a láskou, že si přirozeně získával jejich srdce a hluboce působil na své posluchače.
Přísný byl pouze vůči čarodějům, věštcům a lidovým zaříkávačům. Ty k sobě vůbec nepouštěl a vzkazoval jim, že je přijme teprve tehdy, až budou činit pokání před Bohem a zanechají své „ďábelské činnosti“. Kromě nich ostře napomínal i ty, kteří jejich služeb vyhledávali.
Podle církevní tradice obdržel za svůj spravedlivý a asketický život od Boha dar uzdravování a prozíravosti (duchovního rozlišování budoucích či skrytých věcí) a byl uznán za hodného mnoha Božích zjevení.
Během vlastenecké války roku 1812 se při liturgii modlil za vítězství Ruska. Podle životopisné tradice tehdy spatřil anděla, který mu oznámil, že nebeské síly již vyrazily na pomoc a nepřítel bude poražen.
Devět let před svou smrtí odešel do důchodu, přesto však téměř denně sloužil liturgii. Bohoslužby nijak nezkracoval a ve všem se řídil církevním řádem (typikonem).
Poslední léta svého života strávil v malé cele, která pro něj byla postavena pod stejnou střechou jako jeho dům. Zde se věnoval asketickému životu a intenzivní modlitbě.
Nosil cilicium, spal na tvrdé plsti, jídlo přijímal pouze jednou denně, nejedl maso a přísně dodržoval všechny předepsané půsty.
Jeho pověst velkého modlitebníka a divotvůrce se rozšířila daleko za hranice kraje, ve kterém žil.
Když za svatým starcem Serafimem Sarovským přicházeli lidé z kraje, kde žil Alexij, posílal je zpět se slovy, že ve svém okolí již mají vlastního horlivého modlitebníka.
O Alexijovi říkal: „Tento člověk je svými modlitbami podobný svíci zapálené před Božím trůnem. Hle, pracovník, který, ačkoli nesložil mnišské sliby, stojí výše než mnozí mniši. Září na křesťanském obzoru jako hvězda.“
Alexiji Bortsurmanskému jsou připisovány zázraky, mimo jiné vzkříšení zemřelého chlapce a uzdravení šestileté dívky, která od narození nemohla chodit.
Před svou smrtí utěšoval své duchovní děti slovy, že nezapomene na ty, kteří na něj budou pamatovat ve svých modlitbách.
Zemřel 3. května 1848.
Byl pohřben u chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve vesnici Bortsurmany.
Kanonizace Obyvatelé okolních vesnic jeho hrob uctívali a sloužili za Alexije zádušní bohoslužby (panychidy). Podle dobových svědectví se po těchto modlitbách mnozí lidé, kteří prosili o uzdravení, zbavili svých nemocí. Rozšířeným zvykem bylo také brát si hlínu z jeho hrobu a užívat ji rozmíchanou ve vodě při těžkých onemocněních.
V říjnu roku 1913 vyšetřovala v Bortsurmanech komise Nižněnovgorodské duchovní konzistoře ústní i tištěná svědectví o zázracích připisovaných modlitbám k Alexijovi. Zázraky byly potvrzeny, avšak revoluce a následné pronásledování Ruské pravoslavné církve zabránily dokončení procesu jeho kanonizace.
V sovětské době se úřady opakovaně pokoušely jeho hrob zničit. Lidová úcta ke světci a víra v jeho zázraky však těmto snahám zabránily.
Alexij Bortsurmanský byl oficiálně svatořečen na Archijerejském soboru Ruské pravoslavné církve v srpnu roku 2000.
Dne 17. srpna 2000 byly jeho svaté ostatky přeneseny do chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice ve vsi Bortsurmany. Na památku této události se každoročně 17. srpna slaví svátek přenesení ostatků svatého Alexije. Ostatky jsou dodnes uloženy v Uspenském chrámu, kde za svého života sloužil a u jehož zdí byl původně pohřben.
Odkazy Reference
Kategorie:Muži Kategorie:Pravoslavní svatí Kategorie:Ruští svatí Kategorie:Ruští pravoslavní duchovní Kategorie:Narození 24. května Kategorie:Narození v roce 1762 Kategorie:Narození v Nižněnovgorodské oblasti Kategorie:Úmrtí 3. května Kategorie:Úmrtí v roce 1848 Kategorie:Úmrtí v Nižněnovgorodské oblasti