Katedrála svatého Štěpána v Auxerre ( ) je římskokatolická gotická katedrála nalézající se ve francouzském městě Auxerre v departementu Yonne v regionu Bourgogne-Franche-Comté. Katedrála je zasvěcena svatému Štěpánovi, prvnímu mučedníkovi církve.

Na seznam francouzských historických památek (Monument historique) byla katedrála zařazena již v roce 1840.

K nejvýznamnějším prvkům katedrály patří chór v raně gotickém stylu z první poloviny 13. století, vitráže z 13. a 14. století a umělecky hodnotná absidální kaple s ochozem. Pozoruhodná je také sochařská výzdoba portálů, tři velká růžicová okna, vitráže z 16. století, průčelí příčné lodi, krypta a středověké fresky. Celý komplex představuje vynikající ukázku gotické architektury Burgundska.

Historie Současná katedrála je v pořadí již pátým chrámem, který na tomto místě od 5. století stojí. Původní kostel přestal časem kapacitně dostačovat, proto zde svatý Amatre (biskup v letech cca 386–418) nechal vybudovat novou, prostornější svatyni. Pozdější biskup Desiderius (svatý Didier z Auxerre, 603–621) k ní nechal přistavět apsidu zdobenou mozaikou se zlatým podkladem, která vznikla po vzoru kostela v Autunu. Tato stavba však na konci 9. století zcela lehla popelem.

Třetí svatyně vznikla za episkopátu biskupa Hérifrieda (887–909). Také tuto katedrálu ale zničil požár, který v roce 1023 zpustošil i velkou část města.

Následně nechal Hugues de Chalon postavit románskou katedrálu. Nový kamenný kostel vysvětil v roce 1057 biskup Geoffroy de Champallement. Jeho chór lemovaly dvě věže a kvůli svahu svažujícímu se k řece Yonne byl postaven na kryptě, která sloužila jako základy. V době úmrtí Huguese de Chalon však stavba ještě nebyla hotová – z vitráží v chóru byly dokončeny pouze ty v zadní části a zvonice sahaly jen po okraj střechy. Chrám dostavěl až biskup Robert de Nevers (1076–1084), který navíc nechal v kryptě prorazit dva otvory, aby do ní přivedl více světla.

Výstavba gotické katedrály (1220–1550) náhled|Pohled na katedrálu od jihozápadu.

Stavba současného gotického chrámu začala v roce 1215 za episkopátu biskupa Guillauma de Seignelay. Jako základ posloužila původní rozlehlá románská stavba, ze které se dodnes dochovala krypta z 11. století. Demoliční a stavební práce byly zahájeny současně v prostoru chóru (nad kryptou) a u jižní věže hlavního západního průčelí. Nástupci Guillauma de Seignelay však pro stavbu neměli takové nadšení, takže práce postupovaly jen pomalu. Severní věž byla nakonec dokončena až v roce 1547.

Kolem roku 1235, po skončení episkopátu Henriho de Villeneuve (1220–1234), byla dokončena hrubá stavba chóru. V návaznosti na to začalo osazování vitráží v ochozu, které trvalo až do roku 1250. Poté se sice rozběhly práce na západním průčelí a hlavní lodi, ale postupovaly velmi pomalým tempem.

Na konci 13. století musel chór projít statickým zajištěním kvůli problémům s rovnováhou sil v konstrukci. V roce 1300 byla zahájena stavba jižního ramene příčné lodi s portálem zasvěceným svatému Štěpánovi. Tympanon tohoto portálu získal sochařskou výzdobu kolem roku 1320.

Na začátku 14. století byla stržena stará románská loď, aby uvolnila místo nové gotické. Samotná loď pak vznikala v letech 1320–1350 a mezi lety 1345 a 1355 k ní přibyly boční kaple. Postup prací však výrazně zbrzdily útrapy spojené se stoletou válkou. Jižní boční loď tak byla dokončena až kolem roku 1378 a na začátku 15. století se ještě vůbec nezačalo pracovat na severním rameni příčné lodi ani na věžích.

Vitráže v hlavní lodi byly osazeny v letech 1390–1410 a v roce 1403 si katedrální kapitula objednala u tesaře Odona Gauthiera dveře pro západní průčelí.

V roce 1415 byla zahájena stavba severního ramene příčné lodi. Tamní portál byl zasvěcen svatým auxerrské diecéze, zejména svatému Germanovi, svatému Peregrinovi a svatému Amatrovi. Sochařská výzdoba tympanonu tohoto portálu pochází z doby kolem roku 1415, ale celá severní část byla kompletně dokončena až za episkopátu Jeana III. Bailleta (1477–1513).

Klenby hlavní lodi byly vybudovány v roce 1478 a roku 1500 konečně započaly práce na severní věži. Její druhé patro bylo dokončeno v roce 1525 za biskupa Françoise I. de Dinteville (v úřadu 1513–1530).

Vzhledem k tomu, že tyto rozsáhlé stavební úpravy vyžadovaly velké množství finančních prostředků, potvrdil král Ludvík XI. v září 1481 svými patentními listy královskou ochranu a privilegia zdejšího chrámu.

V roce 1528 osadil sklenář Germain Michel vitrážové okno a rozetu Panny Marie Loretánské v severním rameni příčné lodi.

Severní věž byla definitivně dokončena v roce 1543 za biskupa Françoise de Dinteville II. (1530–1554), který byl synovcem svého předchůdce.

V roce 1550 byla do jižního ramene příčné lodi osazena vitráž od mistra sklenáře Guillauma Cornouaille, kterou tvoří centrální kruhové okno (oculus) s vyobrazením Boha Otce a osm podlouhlých oken (lancet) s výjevy ze života Mojžíše. Stejný mistr vytvořil také velkou vitráž pro západní průčelí.

Od roku 1567 do Velké francouzské revoluce Náboženské války v této době definitivně zhatily veškeré naděje na dokončení západního průčelí i jižní věže. V roce 1567 město vyplenili protestanti pod vedením kapitánů Louise de Blosset, Jeana de La Borde a Françoise Marraffina. Katedrála byla těžce poškozena, proto biskup Jacques Amyot (1571–1593) nechal v roce 1576 zahájit její celkovou obnovu, která zahrnovala i opravu vitráží v chóru.

Stavba chrámu tak sice zůstala nedokončená, přesto se však protáhla na více než tři století. Jižní věž nebyla nikdy postavena.

V roce 1690 byl zničen zdejší labyrint, který se v katedrále prokazatelně nacházel již v roce 1334.

Roku 1764 došlo k demolici renesančního letneru, který nechal původně vybudovat François I. de Dinteville. Nahradily ho chórové mříže od pařížského uměleckého kováře Dhumiera. Tyto mříže doplňovaly dveře od Sébastiena-Antoina Slodtze, vyrobené podle návrhů architekta Claude-Nicolase Ledouxe.

Velká francouzská revoluce přinesla budově i jejímu vnitřnímu vybavení obrovské škody. V roce 1790 bylo místní biskupství zrušeno a krátce nato se katedrála proměnila v Chrám Rozumu. Chórové lavice i mříže byly rozebrány, aby mohl v chóru vzniknout stupňovitý amfiteátr pro republikánské ceremonie. Vzácná zlatnická díla byla roztavena. Nádherná socha umírajícího svatého Štěpána u hlavního oltáře od sochaře Louise-Claudea Vassého unikla zkáze jen díky tomu, že ji revolucionáři přejmenovali na „umírajícího Marata ve vaně“. Vážně ohroženy byly také vitráže, jejich výměna za obyčejné čiré sklo by však byla příliš nákladná, takže k jejich odstranění naštěstí nikdy nedošlo. Krypta katedrály nakonec posloužila jako sklep pro prefekta departementu, který tehdy sídlil v nedaleké budově bývalého biskupství.

Od roku 1801 do současnosti náhled|vlevo|Plán katedrály z roku 1857 V roce 1840 byla katedrála zásluhou Prospera Mériméeho zařazena na seznam historických památek. Po celé 19. století pak v chrámu probíhaly rozsáhlé restaurátorské práce. V letech 1844–1848 restauroval Eugène Viollet-le-Duc zdejší kryptu, kde zpevnil pilíře, obnovil původní okenní otvory a položil novou dlažbu.

Roku 1866 byla pod vedením architekta Piéplua zahájena velká obnova samotné gotické katedrály. V letech 1866–1880 restaurovali a doplňovali vitráže bratři Vessièresové, v letech 1925–1930 na jejich práci navázal sklenář David.

Během prusko-francouzské války v roce 1870 zasáhlo katedrálu přibližně deset pruských dělových koulí. Jedna z nich naneštěstí zcela roztříštila nádhernou vitráž v pravé části závěru osové kaple, která pocházela z první poloviny 13. století.

Od roku 2001 probíhá generální rekonstrukce celé katedrály. Finančně se na ní podílí stát, region Burgundsko, departement Yonne a město Auxerre. Tato obnova se týká především střešních krytin svatyně a celkové opravy velkého západního průčelí, s důrazem na restaurování tří portálů a jejich sochařské výzdoby.

Rozměry Katedrála je postavena v gotickém slohu (s lomeným obloukem) a dosahuje těchto parametrů:

Architektonický prvek Rozměr Srovnání s katedrálou Notre-Dame v Paříži) Vnější délka 100 m — Vnitřní délka 98 m — Šířka průčelí 40 m — Šířka hlavní lodi 12 m 13,5 m Výška severní věže (dokončena v 16. století) 68 m 69 m Výška klenby hlavní lodi a chóru 30 m 33,5 m Výška klenby bočních lodí 13 m — Výška hřebene střechy lodi a chóru 42 m — Průměr západního růžicového okna 7 m 9,6 m Průměr sloupů v mariánské kapli 0,25 m —

Exteriér

Západní průčelí náhled|upright|Vysoký reliéf na průčelí s vyobrazením Šalamounova soudu. Hlavní průčelí budovy má trojúhelníkový profil, ale působí nesourodým dojmem kvůli chybějící jižní věži, jejíž základnu kryje pouze provizorní střecha.

Čtyři výrazně vystupující opěrné pilíře dělí průčelí vertikálně na tři části. Severní (levá) boční část se skládá z pěti pater, přičemž poslední z nich tvoří samotnou severní věž (zvonici). Centrální část průčelí má tři podlaží: portál, rozetové okno a štít. Jižní boční část, kde měla původně stát jižní věž, zahrnuje pouze přízemí s portálem, druhé patro a část třetího patra sahající do výšky centrálního štítu.

Západní průčelí zdobí bohatý rostlinný dekor v podobě tzv. krabů, které jsou uspořádány do svislých pásů nebo tvoří souvislé plochy. V přízemí se nacházejí tři portály oddělené mohutnými opěrnými pilíři.

V dolní části střední sekce se nachází monumentální hlavní portál s obrovským prolamovaným vimperkem (ozdobným štítem). Jeho vrchol částečně zakrývá o něco zapuštěné rozetové okno o průměru přibližně 7 metrů. Archivolta tohoto okna vyplňuje celý prostor průčelí mezi oběma věžemi. Nad rozetou se tyčí třetí a poslední podlaží střední části, které tvoří štít v pozdně gotickém (flamboyantním) stylu. Na něj navazuje balustráda a polovina galerie. Ty měly původně propojovat obě věže, k čemuž však kvůli absenci jižní věže nikdy nedošlo.

Západní portály Veškerá sochařská výzdoba tří portálů byla vytesána z velmi odolného vápence z oblasti kolem města Tonnerre. Přestože sochy v 16. století poničili hugenoti, představuje zdejší výzdoba mimořádně hodnotný celek a patří k nejkrásnějším ukázkám sochařství 13. století.

Centrální portál (portál Posledního soudu) Tympanon hlavního portálu nese vyobrazení Posledního soudu. Kristus jako Soudce zde sedí mezi klečící Pannou Marií a Janem Křtitelem. S tímto tématem souvisí i ostění portálu, kde jsou zpodobněny moudré a bláznivé panny přicházející k Poslednímu soudu, jehož scéna je vyobrazena na překladu.

Jednotlivé oblouky archivolty obsahují sošky apoštolů a zdobí je celkem 66 různých výjevů.

Niky v dolní části ostění (podnoži) obsahují sochy, které v 16. století hugenoti dekapitovali (připravili o hlavy), takže je dnes nelze identifikovat. Spodní část soklů zdobí basreliéfy v podobě medailonů. Tyto medailony představují jemná a mistrovská sochařská díla vrcholného středověku (13. století). Na levé straně zachycují příběh Josefa Egyptského, na pravé straně podobenství o marnotratném synovi. Některé z těchto reliéfů překvapivě zobrazují postavy spojené s pohanskou antickou mytologií – k vidění je zde například spící Erós, mladý satyr nebo Herkules.

Pravý portál Nachází se v přízemí nedokončené jižní věže a je nejstarším portálem celé budovy. Stejně jako celá spodní část jižní věže pochází z úplně první fáze výstavby katedrály na počátku 13. století.

Tympanon i oblouky archivolty zachycují výjevy z Kristova dětství a ze života Jana Křtitele. Tympanon je rozdělen do tří horizontálních pásů (registrů). Horní pás zobrazuje stětí Jana Křtitele a předání jeho hlavy Salome, dceři Herodiady. Prostřední pás zachycuje Křest Kristův. Spodní pás pak zobrazuje scény z dětství Jana Křtitele: Navštívení Panny Marie, Narození a Obřezání. Podnože portálu zdobí různé výjevy, například milostný příběh Batšeby a krále Davida. K vidění jsou zde také sošky symbolizující filozofii a sedm svobodných umění.

Napravo od tohoto portálu se nachází monumentální vysoký reliéf, který zobrazuje Šalamounův soud.